Budova Baráčnické Rychty na zdejší Ptácké ulici vypadá už zvenčí hodně historicky.

A čas jako by se zastavil i uvnitř. Vítá nás šestičlenná komise, nabalená ve svetrech, v rukou velké hrnky, z nichž se kouří.

„Pojďte dál, ale zavírejte dveře, je tu hrozná zima," slyšíme hned ve dveřích.

A jak vysvětluje předsedkyně zdejší volební komise Alena Nastoupilová, jsou tu na chlad zvyklí.

„Tady bývá zima pokaždé, je to zkrátka stará budova, vlhká a možná i nepříjemná na první pohled, ale třeba na podzim se to dá tak nějak vydržet," vzpomíná na senátní volby, a rukou přitom ukazuje na tři elektrické přímotopy, vyrovnané před stolem.

„To víte, dřevo nám přivezli teprve před chvílí, ale nebojte se, za chvilku bude krásně teplo, už jsme si zatopili," vysvětluje dál s potutelným úsměvem Alena Nastoupilová.

V tu chvíli se zvedá její kolega, jediný muž mezi přítomnými dámami, a my s úžasem sledujeme, jak jde k hromadě polen ve výklenku volební místnosti.

Sklání se nad polena a poté ke klasickým kamnům, do kterých pořádně naloží několik kusů dřeva. „Podívejte, já tu mám hlavně funkci topiče," prohodí směrem k naší vykulené skupince novinářů.

Po chvilce začíná být v místnosti, alespoň poblíž kamen, krásné teplo od ohně. Nabízenou prohlídku zdejšího záchodu s díky odmítáme, ale trošku jim to "živé" teplo závidím.

I na takovou romantiku může člověk narazit uprostřed města automobilů v jednadvacátém století…