Vcházím do Klementinky, děti jsou zrovna venku. Hrají různé vědomostní hry, které prohlubují jejich znalosti českého jazyka. Líbí se mi třeba jedna, kdy je pedagožky rozdělí do družstev a na trávník před každé rozloží papírové šlápoty. V každé je nápis – třeba „jarní květina,“ „dívčí jméno“, nebo „školní pomůcka“. Dítě vždy přijde k dané šlápotě a musí dát příklad toho, co si přečetlo – takže třeba narcis, Šárka a batoh. Jenže ne všechna dítka umí číst. Jsou zde i dva předškoláci. O to větší práci pak učitelky mají. Musí jim každý nápis přečíst, někdy i vysvětlit.

Tábor si vzaly na starost pedagožka z Osmé základní školy Hana Konopková a Martina Klaus Knoblochová z boleslavského Centru na podporu integrace cizinců SUZ MV ČR. Obě dvě dámy mají tedy s pomocí lidem s odlišným jazykem bohaté zkušenosti.

Hana má poslední roky ve třídě mnoho takových dětí. Martina se pak cizincům v Mladé Boleslavi věnuje každý den ve svém zaměstnání. Spojuje je však ještě jedna věc a tou je činnost pro projekt Místní akční plán vzdělávání pro ORP Mladá Boleslav. Ten je realizován dvěmi místními akčními skupinami: Dolní Pojizeří, z.ú. a Místní akční skupina SVATOJIŘSKÝ LES, z.s.

Mnoho aktivit

Aktivit mají s dětmi tolik, že je už ani nedokáží vyjmenovat. „Je jich opravdu hodně. Ráno jsme začali seznámení, potom jsme si probrali pomocí různých her tělo, třeba říkánkou ´Hlava, ramena, kolena, palce´, skládali jsme speciální kostku a teď si říkáme o Večerníčku,“ zmínila Hana Konopková.

Součástí edukačního tábora pro děti cizinců je kromě canisterapie, návštěvy minizoo Eko centrum Zahrada, totiž také poznávání české kultury.

Pro obě dámy je výuka dětí, které stoprocentně nerozumí, velmi obtížná. „Mezi dětmi jsou navíc velké rozdíly. Nemůžu říct, že by někdo vyloženě vůbec nerozuměl, ale je to znát,“ zmínila Martina Klaus Knoblochová.

Distanční výuka situaci zrovna nepomohla

Hana Konopíková všechno bere tak nějak sportovně. Děti mluvící jiným než českým jazykem má ve třídě dnes a denně. „Od září budu mít první třídu a v ní sedm dětí cizinců, to je třetina,“ zmínila žena. Obě dvě zároveň přiznávají s povzdechem, že právě těmto dětem výrazně uškodila distanční výuka. „Vypadly z toho a mluvili svojí rodnou řečí v rámci své komunity,“ okomentovala Martina Klaus Knoblochová.

Bez zajímavosti není ani to, že byť se děti celou dobu učily, i když samozřejmě nechyběly přestávky, během nichž si třeba zahrály fotbal, ani jedno se nenudilo.

Podobný příměstský tábor je pro boleslavský MAP pilotní. Vzhledem k tomu, že o něj byl stran rodičů zájem (sešlo se zde 12 dětí z 15 přihlášených, tři odjeli k babičkám do rodných zemí), mohl by pokračovat také příští rok a třeba i s více turnusy. To však už záleží na dalším vývoji a také na tom, zda budou personální i finanční kapacity, které pořádání podobné nápomocné činnosti dovolí.