„Myslím si, že jsme tady prožili fantastické dva týdny," zhodnotil při závěrečném grilování na zahradě tamní fary pobyt dobrovolníků Václav Toman, který, stejně jako minulý rok, dával cizincům jednoduché pracovní úkoly.

Zatímco loni do města, které je bránou do Českého ráje, přicestovaly dvojice studentů z Dánska, Francie, Turecka, Belgie, Běloruska, Albánie či Jižní Koreje, letos mezinárodní skupinu dobrovolníků tvořili obyvatalé úplně jiných států – Turecka, Španělska, Srbska, Číny a Ruska.

I přesto, že všichni vyrostli v jiné kultuře, našli po pár dnech společnou cestu. „Musím říct, po srovnání s loňskou zkušeností, že letos nastalo vzájemné navazování nových přátelství daleko dříve než o minulých prázdninách. K práci se bez výjimky postavili dobře a překvapilo mě, jak byli v mnohých krocích přemýšliví, důslední a pečliví," popisoval spokojeně Václav Toman a jedním okem přitom mrkal na Sabinu Tučkovou a Dášu Wikárskou, dvě mladé koordinátorky, které dobrovolnické činnosti takříkajíc podle svých možností řídily a usměrňovaly.

Životní zkušenosti i angličtina

„Určitě to pro ně nebyla jednoduchá práce, na druhou stranu workcamp, kde pracujete v podstatě jen za jídlo a bydlení, všechny účastníky nesmírně obohatil. Získali nejen cenné životní zkušenosti a lepší angličtinu, ale také trpělivost a vzájemné pochopení chování lidí jiných zemí," konstatoval Václav Toman.

Dobrovolníci například natírali nově vybudované dřevěné ležení na pláži u Jizery a srovnávali přilehlý terén. Kromě toho vyšrafovali nečitelné náhrobky na zdejším hřbitově, a tak pomohli Václavu Tomanovi a Václavu Holasovi z Muzea Mnichova Hradiště, kteří měli tuto činnost v plánu na letní měsíce.

„Nechyběla ani kreativní práce. Dětem, které navštěvují veselskou mateřinku, namalovali na zeď zakryté venkovní jídelny velký zelený strom s červenými jablky a kolem něj dokreslili pohádkové postavy," připomněl Václav Toman.

Sluníčko na zdi jídelny

Až sem školáčci po prázdninách zase přijdou, uvidí na zdi nejen Medvídka Pú, ale i růžové prasátko. „Všechno to dělali jen podle obrázku, neměli k dispozici žádnou šablonu, ač to tak vypadá. To opravdu stojí za prohlédnutí. Zajímavé je i sluníčko. Maloval ho Číňan s Číňankou a právě pro Čínu je typické sluníčko žluté s červeným plným kruhem uprostřed," upřesnil.

A další stopy po dobrovolnících zbyly i ve vile v Klášterské ulici, kde účastníci, stejně jako jejich předchůdci, bydleli. Několikahodinovou práci si tu dali s nalepováním barevné mozaiky.

Jedenáct dobrovolníků za dva týdny pobytu vytvořilo velkou rodinu, která se spolu u závěrečného grilování jen těžko loučila.

Tvaroh? Žádný prý nebyl jako v Rusku

Rozhovor s Dagmar Wikárskou a Sabinou Tučkovou, koordinátorkami dobrovolnického projektu

DAGMAR WIKÁRSKÁ a Sabina Tučková, dvě koordinátorky, které dva týdny pomáhaly řídit dobrovolnou práci. Zdroj: Lucie RůžkováZ fary, která je za normálních okolností klidným místem, kde potkáte faráře Pavla Macha, se v pátek večer ozýval smích a na dálku vonělo grilované maso. Můžete být klidní, Pavel Mach nepořádal neohlášenou párty. Šlo o závěrečný večer jedenáctičlenné skupiny mezinárodních dobrovolníků, kteří opět přijeli do Mnichova Hradiště, aby městu pomohli s vylepšením veřejných prostor.
Boleslavský deník vyzpovídal koordinátorské duo – Dagmar Wikárskou (DW) a Sabinu Tučkovou (ST) – které se na dva týdny staly pravou rukou Václava Tomana. Překládaly a pomáhaly usměrňovat kroky všech cizinců.

Proč jste se přihlásily do workcampu v Mnichově Hradišti?
ST – Já jsem napodobném workcampu, ale v zahraničí, byla už minulý rok jako účastník, což byla taková moje první zkušenost, a konkrétně o tomto workcampu jsem se dozvěděla úplně náhodou na internetu. Líbilo se mi jeho zaměření, zároveň jsem chtěla vyzkoušet něco nového, a proto jsem se rohodla, že bych chtěla zkusit workcamp vést v Čechách.
DW – Neziskovou organizaci INEX jsem sledovala už dlouho, ale na workcamp se člověk může přihlásit až od osmnácti let, a tak jsem čekala. V únoru mi někdo řekl, že se rozběhl nový vzdělávací cyklus pro dobrovolnické vedoucí, a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Od září navíc budu studovat vysokou školu v Brně a Českou republiku jsem prakticky neznala, tak jsem to brala jako dobrou životní příležitost poznat něco nového.

S dobrovolníky jste tady strávili dva týdny. S čím jste městu pomohli?
ST – Každý den jsme pracovali šest hodin a Václav Toman nám dával různé činnosti, například pomáhali jsme s revitalizací pláže u Jizery, u mateřinky ve Veselé jsme natírali plot a malovali na zeď pohádkovou kresbu pro děti, plot jsme pak natírali i u základní školy na náměstí a také jsme uklízeli a třídili věci ve skladu muzea.

Jak se vám líbilo v Mnichově Hradišti? Tipuji, že jste tady byli poprvé …
DW – Město jako takové se mi líbilo moc. Kromě toho mě překvapilo, že jsme komunikovali výhradně s městem, které po nás chtělo práci a ne nějaká organizace.
ST – Pro mě bylo velmi sympatické, že jsme vlastně velkou část volného času strávili s místními lidmi, kteří se zajímali nejen o nás, ale i o to, abychom neměli hlad. Téměř každý den nám pekli, to jsem nečekala.

Jak vypadala vzájemná komunikace. Stačila vám angličtina?
ST – Anglicky se mluvilo často, pak i španělsky, ale je pravda, že někdy slovíčka chyběla. To pak přišly na řadu ruce a nohy, jindy i internetový překladač.

Čím vás workcamp obohatil? Na jednu stranu to byla sice práce, ale nechyběla ani zábava …
DW – Myslím si, že to byla skvělá příležitost, jak poznat mentalitu lidí z různých koutů světa. Lišili jsme se nejen jazykem, ale i rozdílnou kulturou. Vzpomínám si, že na začátku, když jsme se vítali, tak Španělka se seznamovala s Ruskou a políbila ji na tvář. V Rusku ale zjevně tento zvyk nemají, protože dívka byla doslova v šoku.
ST – Po těch dvou týdnech už rozdíly nejsou tak velké. Je vidět, že i když jsme každý z jiné kultury, lze najít společnou cestu.
DW – Zajímavé bylo i to, když jsme si vařili. Někdo vařil poprvé a měl rodiče na telefonu. Jiný chtěl udělat národní specialitu a sháněl suroviny. Číňané si přivezli vlastní koření a překvapivě Ruska chtěla tvaroh, my koupili tři druhy a ona stále říkala, že to není tvaroh. Koneckonců, jsme často improvizovali, ale výsledné jídlo bylo vždycky chutné.