Poté, co zástupci stakorského klubu mariášníků své spoluhráče přivítali a oznámili jim, jak je počítač do prvního kola rozlosoval k jednotlivým stolům, popřál všem Bohuslav Šaněk dobrou kartu a turnaj zahájil.

Hráči zaujali svá místa a z nejrůznějších sáčků, kožených měšců, krabiček i kapes vysypali na stůl drobné mince. Hra začala.

„Já osobně hraju mariáš už od 17 let, to je už padesát roků," prozradil krátce na to další vášnivý mariášník z Dolní Stakor Ctibor Ondráček. „Já až od vojny. Tam jsem se to naučil," připomíná své začátky Bohuslav Šaněk.

Oba pánové jsou členy partičky, která se s železnou pravidelností kvůli mariáši schází každý pátek ve stakorské hospodě. Ten, kdo se zpozdí a neomluví se předem, platívá prý rundu. Oddanost pánů čertovým obrázkům je vůbec veliká scházejí se i na Nový rok, aby si společné chvíle u karet pojistili. Každý přece ví, že „jak na Nový rok, tak po celý rok". Právě oni mají také stakorský turnaj na svědomí.

Přestože stakorští karbaníci mají v mariáši praxi, potvrzují, že sebelepší hráč si ani neškrtne, pokud mu nepřeje štěstí a nejde karta. To se ostatně u stolků během pěti padesátiminutových her ukázalo měrou vrchovatou. Mnozí museli zkrátka sáhnout hlouběji do kapsy.

„Až začneme platit eurem, bude mariáš zase levnější. Budeme totiž sázet centy a ne celé koruny," glosoval Šaněk, který se po rozběhnutí turnaje s chutí k jednomu ze stolů také posadil, skutečnost, že desetníků, dvacetníků a padesátníků už se dnes hráčům nedostává.

Přestože ti nejúspěšnější si z Dolních Stakor odváželi odpoledne v portmonkách i několik stovek, zvítězili vlastně všichni. Skutečně na každého totiž díky sponzorům čekala odměna mnohdy dokonce luxusní nářadí nebo dárkové koše. V čele celkového pořadí se však umístil Ladislav Bajtler ze Sovenice u Mohelnice nad Jizerou, na 2. místě skončil Zdeněk Šulc z Jablonce nad Nisou a na 3. místě Miroslav Klíma ze Sukorad.