Řepov Soustředění a klidnou mysl potřebovali v sobotu karbaníci, kteří se sešli na čtrnáctém ročníku turnaje ve čtyřkovém mariáši v řepovském pohostinství. Aby hráči dosáhli co nejlepších výsledků, jako zaručený doping někteří z nich užívali pěnivý mok, jiným stačila limonáda a sílu dodávala také káva.

Úderem půl desáté vše vypuklo. Dvěma sály šustily zvuky karet. To podle toho, s jakou vervou karbaníci hráli či jak rychle míchali. Čím více kol, tím více bodů. A že bylo skutečně o co hrát. Vklad každého účastníka do jednotlivých kol totiž činil sto korun.

„Všechny hráče jsme spravedlivě rozlosovali. Získali tak čísla, která je přiřazovala ke stolu, kde během celého turnaje seděli. Celkem se hrálo pět kol po padesáti minutách," vysvětlil za dolnostakorský Klub mariášníků Ctirad Ondráček, jeden z organizátorů.

Letos přišlo vyzkoušet svůj um šestapadesát karbaníků ze širokého okolí: „Máme tu hráče z Liberce, České Lípy, Mělníku, Prahy i Jablonce nad Nisou," vyjmenoval spolupořadatel Bohuslav Šaněk s tím, že jsou mezi nimi nejen mariášové stálice, ale také nováčci. Na ty, kteří uspěli, čekala řada hodnotných cen příklepová vrtačka, bruska či dárkový koš.

Poznamenal, že mariáš je v posledních letech lákavý jen pro starší pány, což bylo vidět i v řepovském pohostinství. Zástupce mladší generace bychom během chvilky spočítali na jedné ruce.

Škola mariáše ve Stakorách

„V Dolních Stakorách jsme se snažili vytvořit školu mariáše, kterou jsme chtěli přilákat zejména kluky. Na prvních hodinách bylo asi patnáct účastníků. Pak ale jejich zájem začal postupně opadat," doplnil Bohuslav Šaněk.

Podle Ctirada Ondráčka je hlavním důvodem to, že by mladí museli u hry více zapojovat hlavu a procvičit tak mozkové závity. O mnoho populárnější je proto u nich například sedma, oko, případně ještě prší.

„Já hraji mariáš od pěti let. Musel jsem se ho naučit brzy, protože můj starší bratr chtěl soupeřit se mnou i s otcem. Nic jiného jim tedy nezbývalo, než mě do tajů zasvětit o něco dříve," sdělil po prvním kole hráč z Březovic.

Před několika lety byl v obci o mariáš takový zájem, že karbaníci najednou zaplnili i osm stolů. „Teď je problém, aby se nás sešla jedna parta. Občas hrajeme i taroky. Ubývá ale lidí, kteří je umí," dodává smutně muž s knírem. Sobotní výkon hodnotil pozitivně, ale opatrně.

Mariáš je podle něj hra, kde stačí chvilka a výsledek je hned úplně jiný. „Zatím jsem v plusu, uvidíme, jak se situace vyvine. Při hře záleží na několika aspektech, například na tom, jak vám jde zrovna karta či k jakým spoluhráčům jste přiřazeni," vysvětlil nevyzpytatelná úskalí.

Pokud chce člověk vyhrát, musí mu zkrátka přát štěstí.