Víte ve vteřině, že vás obsah nezajímá, že není pro čtenáře zajímavý, nebo je pomlouvačný a neseriózní.
Nojo, ale co dělat, když vám přijde následující informace od adresáta, jehož jméno vám nic neříká. A je o známém Boleslavákovi. Přečtete řádky, usmějete se a pak se zamyslíte, proč vám to dotyčný posílá. Tak schválně, co vás napadne? Před pár dny mi zablikal počítač, přišla nová zpráva. Přečetl jsem si ji a dotyčnému odpověděl. On už ale neodpověděl. Nechal zjišťování na mne.

Ten dopis obsahoval tohle: „Pane Macku, posílám vám ukázku z připravované knihy o Jaroslavu Jelínkovi, bývalém automobilovém závodníkovi. Získal jsem ji od kamaráda, který se k ní dostal. Neřekl mi ale nic víc. Tady je: „Když na mě přišla únava, tak jsem syrovou mrkev chroupal a tím se dokonale udržoval bdělý. Doporučuji všem řidičům při dlouhém cestování." Tohle má v té knížce být také, hezké, že?" psal neznámý a dodal, že kniha se má tisknout 
v tiskárně, která leží nedaleko Boleslavi. Hotová detektivka.

Tak jsem se nad těmi slovy zamyslel. A nezbývalo mi, než začít pátrat. Obvolal jsem tiskárny, ale nikdo knihu o Jelínkově životě netiskne. Nebo alespoň to neprozradi. Jaroslav Jelínek mi telefon několikrát nezvedl, pak ale zazněl na druhém konci jeho hlas. Když jsem mu vše vysvětlil, řekl, že se sejdeme na kávu.

A tak sedíme v restauraci v golfovém areálu v Michalovicích. Přisedá si k nám Jan Fidler. Je mi to divné, protože schůzku mám s Jelínkem, ale vzhledem k tomu, že tenhle známý novinář s Jelínkem dlouhá léta spolupracuje, tak si to začínám spojovat. Oba pány dobře znám a tykám si s nimi. Dnes jsou nervózní. Když jim ukážu slova o mrkvi, Jelínek se zasměje a Fidler si nervózně žmoulá nos. „Bude mi pětasedmdesát, chci to nějak oslavit, ale jaká ta oslava bude, to ti neprozradím," říká Jelínek a stáčí hovor na běžný život.

„Jakou knihu to připravujete? Píše ji Honza Fidler? Bude to životopis? Román?" chrlím otázku za otázkou, ale pánové si dávají polévku, hlavní jídlo, dortík a kávu. A o knize a té mrkvi z nich nedostanu ani slovo. Jen si všimnu, že občas, když se nedívám, mrknou po sobě sotva okem a neznatelně jim cuknou koutky.
Když se loučíme, usmívají se. Jenže cítím, že jsou nervózní, že někdo o jejich plánech ví. I když ne moc. Něco chystají. Něco kují. A když je u toho Fidler, bude to kniha. Nic jiného mě nenapadá.

Vzhledem k tomu, že Jaroslavu Jelínkovi bude brzy 75 let, nabízí se velký knižní rozhovor, ty Jan Fidler umí exkluzivně. Nezbývá tedy než jen čekat, kam to zase Jaroslav Jelínek jede.