Josef Žalud byl na pódiu nepřehlédnutelně rozrušen.

Vypadáte, že jste ocenění opravdu nečekal.
Naprosto nečekal. Ze zdravotních důvodů jsem musel vysadit, už letos v únoru. Nedávno jsem začal vystupovat, ale pomalinku, po špičkách, protože moje zdraví ještě není žádný zázrak.

Rozdáváte dobrou náladu a velmi vážíte slova. Je to tak stále?
Ano. Raději se dokonce projevuji písemně, než řečí.

Kolikátého Otíka jste získal?
Tenhle je můj třetí, ty předchozí byli bronzoví.

Je o vás známo, že zpíváte, co vás zrovna baví. Co vás tedy baví teď?
Teď mě strašně moc baví jazz.

Kytara, klávesy, zpěv, psaní povídek a básní, to jsou vaše zájmy. Co vede?
Tvoříme teď s Klárou Šedovou šansony a tomu se momentálně věnuji nejvíc. Tvoříme nové texty a novou muziku, pak klávesy a hned poté psaní textů.

Kdy vás mohou fanoušci vidět na pódiu?
Do konce roku už ne. Připravujeme s kapelou S.O.S. nový repertoár, ale přesné datum vám teď neřeknu, protože ho nevím, ale měl by to být duben příštího roku.

Co vás dokáže maximálně naštvat?
Hloupost lidí, která se letos naprosto projevila při volbách.

A potěšilo?
Minulý týden jsem šel po městě a na chodníku jsem uviděl napsanou básničku   Josefa Kainara a rozveselila mě, a to natolik, že jsem měl lepší den.

Co říkáte letošnímu Zlatému slavíku?
Slyšel jsem nedávno cédéčko Kluse a hned jsem si říkal, že tenhle kluk to má v tý hlavě srovnaný, uvidíme, co z něj vyroste a on hned Zlatý slavík. A druhé místo? Neměl jsem nikdy rád Karla Gotta. Čím jsem ale starší, začínám ho dokonce obdivovat.  

Sny a přání do příštího roku?
Chci hlavně hrát, zpívat, prostě koncertovat a budu moc rád, když si k nám posluchači najdou cestu.