Návrhářka je původní profesí tanečnice, avšak už coby studentce pražské konzervatoře se v její hlavě rodily nápady na netradiční ošacení. Toužila mít ten nejhezčí kostým a neváhala jeho tvorbě věnovat svůj volný čas. Její současná tvorba zahrnuje jak oblečení pro běžné nošení, tak i luxusní kousky večerních rób a koktejlových šatů. Deníku prozradila, co si myslí o módních trendech, které šaty navrhla jako úplně první, a kdo bude zřejmě jednou její následovnicí.

Jak se vlastně tanečnice dostane k šicímu stroji?
Jednoduše. Chce mít co nejhezčí šaty nebo kostým. Když tančíte, je to show a nezáleží jen na pohybu, ale i na kostýmu, který musí být lehce provokativní, extravagantní, musí zaujmout diváka nebo porotu. Je pravda, že musí být zároveň vkusný, nesmí působit vulgárně nebo lacině.

Vzpomenete si na první navržené šaty? Pro koho byly a pro jakou příležitost?
To víte, že vzpomenu. První navržené šaty byly svatební – a tou nevěstou jsem byla já. Celé jsem si je vymyslela, ale s realizací mi tehdy pomohla moje babička, nesmírně šikovná švadlena a kuchařka a také zapálená kosmonoská ochotnická herečka. Ráda na ty šaty vzpomínám, byly bílé, na tu dobu hodně odvážné, ale když to srovnám s tím, co navrhuji dnes, tak ještě nebyly tolik sexy, jako ty současné modely.

Vaše modely jsou barevně výrazné. Proč kladete právě na barevnost takový důraz?
Barvy prostě miluju, mám pocit, že člověka nabíjejí energií. Žijeme ve střední Evropě, kde máme poslední dobou stále méně sluníčka, právě barevným oblečením si ten všední den můžeme prozářit. Když si na sebe vezmu něco červeného, nebo jinak barevně veselého, mám hned lepší náladu. Většina českých žen se ještě barev bojí. Ale některé si už začínají uvědomovat, že díky nim mohou opravdu zaujmout.

Váš rukopis je docela dobře čitelný na zdobnosti jednotlivých šatů. Můžete popsat, jak je upravujete a jaké techniky k tomu závěrečnému kouzelnému výsledku používáte?
Mám ráda zdobené věci, různé aplikace, výšivky, malůvky a dekory se obzvlášť dobře uplatňují na večerních šatech, ale nebojím se je použít i na kostýmcích. Nejsou to žádné zvláštní techniky, maluji na látku barvami k tomu určenými a zdobím, korálky, výšivkami, různými aplikacemi.

Při pohledu na ty nádherné výšivky člověka napadne, kolik času strávíte u výroby jediných šatů?
Budete se možná smát, ale zrovna nedávno mě napadlo psát si čas, který věnuju vyšívání jedněch šatů. Když jsem všechny ty hodiny spočetla, zjistila jsem, že výšivky mi trvaly 130 hodin. Ale mě to vyšívání baví, uklidňuje mě. Pustím si nějakou melodickou hudbu a při práci zapomínám na čas.

Děláte od každého návrhu vždy jen jeden model?
Ano, ale samozřejmě se stává, že přijde zákaznice s prosbou, že nějaké šaty viděla a líbily se jí, a v tom případě je zkopíruji. Tím, že na ně ručně maluji a vyšívám, si ale myslím, že stejně nejsou nikdy zcela identické s těmi prvními. Každý kus je originál.

Je možné si na dnešní módní přehlídce nějaký model vybrat a koupit?
Z předváděných modelů je prodejná zhruba polovina. Ale zájemci se přímo se mnou mohou domluvit a nic není nemožné.

Jak je to s vámi a módou? Nosíte jako Beata Rajská jen vlastní tvorbu, nebo nepohrdnete ani zbožím z obchodu?
Samozřejmě nosím i věci, koupené v obchodu. Víte, považuji za zbytečné šít věci, které odpovídají mým představám, a jsou k dostání v obchodě. Ráda je kombinuji s věcmi, které navrhuji. To je přece ideální cesta.

Kolik času ráno strávíte před skříní při výběru oblečení?
Moc ne, oblékám se podle počasí, ale samozřejmě se snažím mít to vyladěné. Ulítávám na botách, hlavně na těch s podpatky. Mám ale malého syna, takže poslední dobou oceňuji i boty bez nich, protože v nich se malému dítěti přece jen hůře stíhá.

Prozradíte oblíbeného návrháře?
Jednoznačně Roberto Cavalli, ten mě baví už několik let. Má rád zvířecí vzory, nebojí se je kombinovat s dalšími a celkově je jeho móda svěží, barevná a nekonvenční.

Vaše věci lze koupit pod vlastní značkou VillaNelli. Ve vašem logu je dům, proč?
Název značky vznikl tak, že v zahraničí, kde jsem žila nikdo neuměl vyslovit jméno Jiřina. A tak jsem si tak trochu půjčila jméno dcery, a všichni mi tam říkají Nelli. Villa je můj milovaný a vysněný dům, který jsem si postavila a ve kterém chci jednou i umřít. Je to pro mě symbol naší rodiny. Spojením obojího vzniklo mé logo.

Máte nějakou naději, že dcera nebo syn budou pokračovat ve vašich šlépějích?
Čtyřletý syn Christian je spíš technicky zaměřený a módu vůbec neřeší, to co má na sobě bere čistě prakticky. Dcera už je sama maminkou, a přestože se sama v tomto směru nerealizuje, dává mi naději v podobě mé vnučky Lillien. Jsou jí dva roky a už teď před ní musím schovávat všechny boty na podpatku, protože v nich chce chodit. Tady asi nepadne jablko daleko od stromu.