Už pozítří se Jiří Macek opět chopí moderátorského „žezla" a spolu s Lubošem Dvořákem bude provázet slavnostním večerem, na němž de se dozvíme výsledky ankety Sportovec Mladoboleslavska 2014.

Při této příležitosti jsme ho pozvali do redakce Boleslavského deníku, aby nám a především vám odpověděl na otázky nejen kolem zmíněné akce.

Předpokládám, že zase vymyslíte s kolegou Dvořákem na vyhlášení nejlepších sportovců mnoho ptákovin. Budete letos za slušňáka, nebo za pitomce?

Ano, vymyslíme. Vlastně už jsme vymysleli. Jen mne každým okamžikem napadají další „vylepšení". Takže už skoro nespím, protože bych pořád jen vylepšoval. I když vlastně nevím, jestli jde ještě o vylepšení. Já vám prozradím, za co budu a vy to vyzradíte, to ne. Přijďte ve čtvrtek do kulturáku, uvidíte.

Kdy a jak jste přišli letos na scénář? Vždy říkáte, že to je vždy na poslední chvíli. Co nás čeká letos za překvápko? A lze vymyslet ještě něco jiného, nového, neotřelého?

Letos to bylo o chvilku dříve. Jen to pořád ladím, ladím a ladím. Pořád ještě ale není doladíno. Překvápko? Neprozradím, to by nebylo překvápko. Jestli jde něco vymyslet? Jasně, s Lubošem Dvořákem mám asi padesát námětů. Nás se asi nezbavíte…

Prozradíte aspoň téma letošního vyhlášení? Bude to vtipné?

Tak jo, prozradím, ale jen vám. Bude se to jmenovat (možná): Makej, nebo budeš makat! A jestli to bude vtipné? No, mmě to připadá hodně vtipné. Pravdou je, že to záleží hlavně na divácích. Tedy jejich konečný soud. Ale jo, fakt je to vtipné. Hodně. Moc. Strašně moc.

Proč je letos vyhlašování v kulturáku a ne v hale? Tam to bylo minulý rok super!

Změna je život. Věřím, že to bude fajn i v kulturáku.

Výsledky jistě znáte, jsou podle vašich představ, jsou tam vaši „koně"? Oblíbenci?

Výsledky jsem už viděl. Za mne bych řekl dobrý. Vidím tam známé tváře. Ale i neznámé.

Máte při moderování vyhlášení nejlepších sportovců trému?

Mám. Velkou. Ani nevíte, jakou. Ani popsat se to nedá. Je to takový stav beztíže, kdy mi připadá, že žiju ve snu a tak trochu bych byl někdy rád, abych se probudil. Ale spím jak dudek…

Jaký sport máte nejraději? Jaký nejraději provozujete a na jaký nejraději koukáte v televizi?

Žádný. V podstatě sport nemám rád. Je to úplně zbytečná věc, která je v našem životě nepostradatelná. Proto ji miluji. Co mám nejraději? Mám nejraději vždycky závěr finiš, poslední minuta. Nemusím sledovat ten balast před tím… Neprovozuji žádný sport rád. Pohyb je šílený. Ale kdybych si měl vybrat, tak, tak..marně přemýšlím. Stolní hokej mám rád.

Máte čas na sportování?

Každý máme čas, všechno je v hlavě. Musíte si to v ní srovnat. Nesportuju. Nemám to po této stránce v hlavně v pořádku. Musím to nějak srovnat. Sport mi chybí. Jdu se tu a tam proběhnout, tu a tam zaposiluju ve fitku. Tu a tam znamená jednou za měsíc. Jen ta chůze s kočárkem by se dala nazvat pravidelným pohybem. Docela náročné, když chcete…A pěkné.

Rád bych se zeptal, jak jste se dostal k práci krajského šéfredaktora. Co vás vedlo právě k novinařině? Snil jste o tomto povolání od malička?

Řekli mi, jestli to nechci dělat, že mám dost zkušeností. Tak jsem to vzal. Co mne vedlo k novinařině? Tak nějak jsem pořád psal a psal, většinou do Zpravodaje Mnichova Hradiště. Taky jsem za seriál Křížem krážem o historii hradišťského sportu dostal ocenění od městského úřadu v Hradišti. Na diplomu byla hvězda, srp, kladivo a nazvali mne soudruhem. Bylo to prima, že si na vzpomněli. Za to ocenění jsem byl rád, mám ho doma schované. Odmalička jsem snil o tom být fotbalistou a nosit na prsou lvíčka. Novinařina přišla až kolem třicítky.

V době stále pokračující digitalizace bude zajímavé sledovat vývoj papírových novin. Myslíte, že o ně bude stále zájem, byť omezený (třeba jako nyní u gramodesek), nebo se v blízké budoucnosti přejde na digitál?

Vroucně si přeji a věřím tomu, že papír zůstane papírem. Číst v počítači, v e-čtečce, je pro mne tak trochu odporné. Jsem stará škola, mám rád šustění papíru. Mám rád držet v ruce myšlenky lidí o lidech. Tak to vidím já. Tak dvacet let píšu do novin, z toho asi 17 do deníku. Já tyhle noviny nepřestanu mít rád.

Kolik máte vlastně dětí? A co dělají?

Čtyři. Nejstarší dcera Bára mne v sobotu porazila na Běhu Štěpánkou. Jako jediná žena běžela vytrvalostní trať na 9 kilometrů a v polovičce závodu mi utekla. A to jsem věřil, že ji porazím levou zadní. Syn Filip je dvanáctý v Evropě v bantamové váze v MMA (smíšená bojová umění). Nejmladší dcera Eliška zatím trénuje obraty na záda je to v jejím věku pochopitelné, jsou jí měsíců teprve sedm. A čtvrtému dítěti je přes dvacet let. Jmenuje se Boleslavský deník. Mám je všechny rád. Musím říci, že všechny děti dávají dost zabrat. Ale mám je rád.

Celý a neupravený rozhovor najdete ZDE