Kolář si Vyskočil na Špalek a ani Netušil jak je Král Starý. Jen viděl, že je Šťastný.

Černá Skála za Rybníčkem upoutala i Kohouta, který mířil od Kolína. Když Vrabec viděl Krále, připadal si Nebeský, ale zároveň byl i Smutný. Netušil, jak Moc ho zasáhne setkání s Kolářem a Králem. Připadal si jako Kupec, který měl v Koutě Kaňku. Spatřil Komárka, jak je na Procházce a sedá si na Zajíčka. Jen si dej pozor na Zajíce, napadlo ho, když uviděl rodinku. Pořád si připadal jako u Suchánků, ale byl tak Pokorný, že s dětmi ani nehrál hru, jak chodí Pešek okolo.

To paní Králová byla celá Černá, jakoby se vrátila z Bavorova. Měla na sobě Břízovou halenku a pan Král ani Netušil, jak tuhý má Kořínek. Naštěstí měl u sebe Žitný chléb a jednu malou Žemličku, kterou vytvaroval mladý slovenský Pekár. Vedle nestála Eva, ale Adam, který Kopal do Starého Vrabce, který Kouřil, a trochu vypadal jako Smutný Žid.

Taková podzimní pohoda to byla tam u Vrbiček a u Hájku. A najednou se u toho Hájku sešli všichni. Kolář, Kohout, Král i Králová, Komárek, Zajíc i Zajíček, přiletěl Vrabec. A ke všemu se objevila Zajíčková, manželka Zajíce. Ta byla trochu Steklá a říkala si: Já jsem takový Buřil, ale připadám si jako Kočová, chci jet do Kolína, jen toho koně nemohu nikde sehnat! Ale měla tuhý Kořínek, vypadala jako David bez Goliáše.

Král položil hlavu na Špalek

Je toho Moc a je to Výborný, najednou řekl Král. Zrovna jedl Malinovou zmrzlinu a Králová mu naznačila, že si toho Dovolil Moc. A tak Král položil hlavu na Špalek, Zejvnul si, zamával na Komárka a vypadal jako Žák, který ví, že má Pech. Tím názorem kolem sebe Král Pudil Kocourka, který si Dovolil, protože Netušil, sníst Polívku Smutnému Zemanovi. Kocourek to nakonec všechno Voplakal. Ještě před tím se ale krásně a dlouze Česal.

Král toho měl tak akorát, a tak tomu Goliáš a hlavně David utnul Klipec. Vlastně tipec. Mach, který měl v ruce pořád sluchátko se přitom tvářil hodně Kysele. Navíc mu byla pěkná Kosina. A tak Král, vyzval Macha, aby odložil sluchátko a položil hlavu na Špalek v Kachlíkové místnosti. Poslední Machova slova byla: Byl to Výborný Zajíček, jen trochu Smutný a tak trochu naChmelený. O kom mluvil, to se už nikdo nedoví.

Ke všemu kapitán Klos Beznos(í)ku snědl Kroupovou Polívku. Naštěstí jel kolem kupec s Kupcovou (asi to byli manželé) a vezli Suché Peřiny. Přitom volali: „Toužíme se podívat ke svatému Petrovi, proto Šturmujeme a hledáme Hajného, který má přijet od Nepomuku. Snad si dá pozor, protože v cestě mu někdo, kdo se Kasal, nastražil Koule. Na ně napsal, aby ho zmátl: Ty můj malý Mazánku!" Jestlipak Hajný dojel, milé děti?

Hm, to je ale Macek!

A tak jsme se pomalu dostali na závěr a je tu otázka, zda jste všemu porozuměli? A víte, kdo byl vlastně Král, co Vyskočil a přeskočil Rybníček a kolem Vrbového háje utíkal k Bavorovu, Pokorně přitom Zbíral Koule, a když prošel kolem Fukárku k Nebeské bráně, připadal si jako Slabý Kašpar, nebo spíše Kašpárek? A co ten špalek a jak to dopadlo doopravdy s Machem a kdo byl Mazánek? To ale nikdo Netušil. A kdo z vás ano, milé děti?

Ale to ještě není všechno. Také Hrdá manželka kočího, tedy paní Kočová, byla celá uplakaná (proto jí přezdívali Voplakalová). Ta se Navrátila kolem Mlejnku a Kůlového plotu k Rybníčku, přeskočila Žleb i Hromádku Bílků, které tam umístil kdosi, kdo měl nejspíš Filipa. A přitom Kopala do Syrové Maliny. Byla ale natolik Steklá a zmatlaná, nebo spíš Zmatlíková, že na lidi kolem sebe byla Hrubá a nevšimla si tak ani Kohouta, natož pak Slabého Šaška, který kráčel Plačky Moc rychle Zahradou se Zajíčkem na pokec ke Královi.

Všichni šli pro radu, ale nakonec se zastavili, otevřeli ústa a nevěřili. Zastavili se u Špalku, uviděli na zemi ležet utržené sluchátko, podívali se na Krále, kterého všichni měli rádi, a vydechli: Hm, to je ale Macek! I oni pak položili hlavu na Špalek a čekali Konečně na Nebeské slitování. Přišlo, milé děti, přišlo? A přišlo vůbec něco?

Příběh od rybníčku inspirovala příjmení kandidátů do komunálních voleb v Mladé Boleslavi.

Jeroným Větvička

Čtěte také: Volby: Fanda, Kája, Zůza, Maruška? Možná jeden, možná všichni (4. díl)