Stávající senátor za Mladoboleslavsko a Turnovsko Jaromír Jermář je sledoval v mladoboleslavském sídle ČSSD v Husově ulici s týmem svých spolupracovníků.

Výsledky, které pro něj od začátku vypadaly příznivě, bral však až do konce sčítání s rezervou a nadhledem jemu vlastním.

 

Jaké jsou vaše první reakce na výsledek senátních voleb?

V první řadě bych chtěl poděkovat všem, kteří mě přišli podpořit. Třicet procent je opravdu hodně, takže všem děkuji. Ve druhém kole se ale začíná opět od začátku, takže bych chtěl všem voličům připomenout, aby přišli ještě jednou. Je třeba zdůraznit, že hlasovací lístky dostanou až ve volebních místnostech. Bude záležet právě na tom, kolik a jakých voličů přijde.

Už víte, jak bude v příštím týdnu vypadat kampaň?

Opět bude kontaktní. Budeme jezdit po obcích a rozdávat růže, vizitky, tužky. Budeme se lidi snažit přesvědčit, aby k volbám znovu přišli. Mám zkušenosti z minulé kampaně, kdy lidé říkali: „My už jsme hlasovali, my už nemusíme". Rád bych jim připomenul, že se začíná znovu od začátku.

Hodláte slavit?

Slavit určitě ne, zatím není co. Ale určitě bych chtěl poděkovat všem, kteří se mnou kampaň dělali. Vždyť to dělají zadarmo. Někteří z nich si kvůli tomu vzali dovolenou. Ale nejen těm, kteří tvoří volební tým. Také lidem v obcích, kteří si brali propagační materiály a sami je roznášeli.

Jak jste spokojen s dosavadním průběhem volebních kampaní?

Nechci hodnotit kampaně druhých, to nechám na voličích. Kvůli tomu napadání, co se objevilo, jsem se nezlobil. Podle mě toho lidé mají dost. Nejsem si jistý, jestli taková kampaň splňuje svůj efekt a nemá spíše efekt opačný.

Proč si myslíte, že jste v prvním kole voleb získal většinu hlasů právě vy?

Po celých šest let jsem se snažil být v kontaktu s lidmi, jezdit za nimi. Už prezident Beneš říkal, že nikde jinde se nezapomíná tak rychle jako v politice, takže jsem se s lidmi snažil setkávat i během volebního období, nejen během kampaně. Navíc mám dojem, že během neformálních kulturních a sportovních akcí se toho od lidí dozvím víc než při oficiálním jednání.

Máte na mysli nějaký konkrétní příklad?

Třeba zrovna u nás v obci mi jeden muž řekl, že bude volit pouze do senátu, protože na kandidátce do kraje nikoho nezná. Myslím, že když jsou lidé hodně naštvaní, a nechtějí volit, je šance, že půjdou volit člověka, se kterým se setkali a který nepůsobil nejhůř. Lidé si na vás musí sáhnout.

Nakolik podle vás v senátních volbách rozhoduje stranická příslušnost a kvality člověka?

Setkal jsem se s lidmi, kteří mě podpořili, ačkoliv sociální demokracii neholdují. Protože se volí většinovým systémem, ne vždy se přihlíží k příslušnosti. Například na Nymbursku mi před šesti lety řekli, abych si jejich hlasů vážil, protože poprvé volí sociálního demokrata. Na druhou stranu, lidé, kteří žádného kandidáta neznají, volí právě na základě stranické příslušnosti.

Jak byste okomentoval úspěch KSČM?

Myslím si, že se často jedná o protestní hlasy. Všechny politické strany, ale především ODS a ČSSD, si musí uvědomit, že udělali řadu chyb, které lidi odvedly jinam. Pokud chceme, aby sociální demokracie měla více hlasů, musíme se snažit, aby byla lepší. Má své problémy. Je vidět, že lidé už nemají z komunistů strach, což je oprávněné. Už dávno nemají žádnou podporu z Moskvy.

Myslíte, že lidé ještě mají víru ve zlepšení stávající politické situace?

Lidi si musí uvědomit, že se věci dají změnit i postupně. Vyzývám k občanské aktivitě. Často se setkávám s názorem, že jeden hlas nic neznamená. Ale přitom můžeme uvést příklady, kdy se starostové nebo i jednotlivci ozvali a na základě jejich upozornění se podařilo s problémy něco udělat. Samozřejmě to nejde vždy, já ale říkám, že politik může být spokojený, i když se mu podaří jedna věc z deseti.

Co říkáte na volební účast?

Čekal jsem, že bude nižší, ale 36% je pořád málo. Politici musí přijít na způsob, jak odstranit tu blbou náladu, která panuje.

Poslední otázka. Jak se cítíte před druhým kolem?

Řeknu to s nadsázkou. Když šel člověk do boje, nemohl se cítit unaveně. Odpočinu si, až to skončí.