Přestože byl pro ministryni a její doprovod připravený stůl s občerstvením, ona si na židli nesedla. Naopak. Ihned se vydala mezi seniory. Během několika desítek minut je obešla všechny. Potřásla si s nimi rukou, zeptala se na zdraví i na příbuzné. Seniorům tak vykouzlila úsměv na rtech. Z počátku se sice mírně styděli, postupem času ale komunikace byla čím dál důvěrnější.

Setkání doprovodila také čtyřčlenná kapela, která hrála známé lidé písničky. Karla Šlechtová si s místními zazpívala symbolickou Boleslav, Boleslav, Škoda lásky, dále Ó hřebíčku zahradnický či Kolíne, Kolíne. Ti odvážnější ji zvali na skleničku a nejodvážnější si s ní dokonce zatančil.

„Nemohl jsem si takovou příležitost přece nechat ujít. Kdy se mi zase naskytne příležitost zatančit si s ministryní," řekl krátce poté jednaosmdesátiletý Josef Frídr.

Karla Šlechtová se mu líbila na první pohled. Ocenil zejména upřímnost vůči seniorům a spontánní zábavu, kterou v jídelně vyvolala. „Její práci ve vládě sleduji. Jsem v důchodu, mám na to už čas. Líbí se mi, že se nebojí říct pravdu," doplnil muž, který má v domově již čtvrtých rokem manželku Vlastu. Oba jsou s chodem zařízení spokojení. Pochválili také personál, který pro ně vždy připraví něco zajímavého.

To, že se senioři nenudí, potvrdila i ředitelka Ludmila Bulířová. „Hudební vystoupení zde máme velmi často, ve školním roce zde sehrají svá vystoupení děti z mateřské či základní školy, pravidelné je také cvičení s tanečním mistrem z Národního divadla, nechybí ani chvilka pečení a navštěvuje nás i operní pěvkyně," vyjmenovala Ludmila Bulířová s tím, že s klienty mají skutečně blízký vztah.

Postavíme komunitní domy pro seniory, slíbila ministryně

Luštěnice – Karla Šlechtová, ministryně pro místní rozvoj, navštívila luštěnický domov pro seniory. V rozhovoru například prozradila, jaké má ministerstvo plány s nedostatečnou kapacitou těchto zařízení.

Prohlédla jste si domov, popovídala se seniory … Jak zdejší prostředí hodnotíte?
Jsem naprosto spokojená. Líbí se mi nejen samotný domov, ale i to, že jsou tu senioři šťastní. A to je také důležité. Je vidět, že mají kladný vztah k personálu a že se rádi baví.

Zřizovatel domova je Středočeský kraj. Jak může ministerstvo takovým zařízením vlastně pomoci?
Bohužel, ministerstvo pro místní rozvoj úplně nemůže. Já jsem ale přijela i pro inspiraci národních programů. Letos jsem totiž vyhlásila výstavbu komunitního domu pro seniory.

Vysvětlila byste, co se pod tímto nápadem skrývá?
Jedná se o národní program pro seniory, kteří nejsou nemocní, ale jsou třeba osamocení. Tento dům jim umožní, aby žili společně. Pomoc jako taková je v kompetenci ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví a dalších resortů. Mně jde vyloženě o výstavbu a o to, co takové zařízení přinese seniorům.

Měla byste návrh, co udělat, aby kapacita domovů nebyla tak zaplněná, jako je tomu teď? Senioři kolikrát čekají i roky, než se místo uvolní.
V první řadě je důležité vědět, komu konkrétní zařízení patří. Pokud je krajské, nebo státní, nebo o. p. s., jsou určité rozdíly. Opravdu si ale nemyslím, že čekací doma je tak dlouhá. Otázkou zůstává, zda vůbec senioři chtějí do domovů, jestli opravdu nemají oporu v rodině … Mně to právě inspirovalo k vyhlášení programu na výstavbu komunitních domů.

Plánujete něco na Boleslavsku?
Programy jsou vyhlášené plošně, zapojit se do nich může každý. Letos už je výzva uzavřena, otevírat ji budu na začátku příštího roku.