Interní příjem je dalším oddělením Klaudiánovy nemocnice, které představujeme v pravidelném seriálu. Zdejší provoz přiblížila vedoucí lékařka Andrea Štastná.

Jak se pacient ocitne na interním příjmu?

V ideálním případě by se k nám měli pacienti dostat po určité selekci. To znamená, že jejich stav posoudí například obvodní lékař, a indikuje akutní ošetření v nemocnici. Člověk se k nám dostane i cestou rychle záchranné pomoci. Měli bychom ošetřovat pouze lidi ve vážném ohrožení zdraví či života, ale bohužel to tak není, lidé naše oddělení zneužívají. Neuvědomují si, že nejsme pohotovost.

Jakým vyšetřením u vás člověk prochází?

Nejprve musíme určit stav pacienta, poté přistoupíme k vlastnímu vyšetření včetně zjištění zdravotního stavu i v období před počátkem obtíží. Anamnéza a fyzikální vyšetření trvají asi půl hodiny, v obtížnějších případech ale klidně i hodinu. Provádíme samozřejmě odběr krve a kompletní laboratorní vyšetření, následovat mohou i zobrazovací metody vyšetření (rentgen, CT…). Na výsledky čekáme jednu až dvě hodiny.

Kolik pacientů denně ošetříte?

V průměru je to 40 až 50 lidí. Ročně tudy projde 12 tisíc pacientů, a když jsme to počítali, v ideálním případě bychom na takové množství lidí potřebovali tři roky. Podle statistik také u nás končí většina sanit, které přijíždějí do nemocnice, za rok je to přes 3500.

Naznačila jste, že vás trápí prostory?

To je pravda, potřebovali bychom nové prostory a doufáme, že je dostaneme. V tuhle chvíli máme na příjmu pět lůžek, ale může se klidně stát, že přijede v jednu chvíli deset pacientů a všichni jsou ležící. Se stárnutím populace se i u nás potkáváme s tím, že nám přivezou například devadesátiletého člověka, který tu v podstatě nemá co dělat, spíše by patřil do sociálního ústavu.

Jak moc se provoz u vás za poslední roky změnil?

Změnila se hlavně skladba pacientů, musím říci, že je čím dál víc těch, kteří k nám nepatří. Interní příjem byl otevřen v roce 2003, tehdy k nám přišlo za rok asi pět tisíc lidí, tedy kolem dvaceti denně, a většinu z nich jsme hospitalizovali. Dnes je to z těch padesáti za den třeba jen deset, kteří k nám skutečně patří.