Jsou to jen dva měsíce, co se Petr Mašek vrátil z Aljašky, kde spolu s asi nejslavnějším českým horolezcem Radkem Jarošem úspěšně vystoupili ba vrchol nejvyšší hory Severní Ameriky, Denali. A opět míří do hor.

Tentokrát jde o návrat k osmitisícovkám, cílem expedice je tentokrát šestá nejvyšší hora světa, Čo Oyu, což v tibetštině znamená „tyrkysová bohyně" a měří 6201 metrů.

Tato výprava se ale od těch předchozích v mnoha aspektech liší. „Už jen to, že se nás na cestu vydává jedenáct, je pro mě neobvyklé, od první výpravy, kterou jsem před mnoha lety podnikl, jsem zjistil, že mi mnohem lépe vyhovuje komornější složení. Nicméně věřím, že to bude všechno v pohodě," svěřil se Boleslavskému deníku Petr Mašek jen dva dny před odletem.

Nezvyklé je také nejen to, že mezi členy výpravy jsou i dvě ženy včetně moderátorky Českého rozhlasu Lucie Výborné. Postavou, k níž se upírají zraky médií, je totiž nevidomý horolezec Jan Říha, který už dlouhé roky sní o výstupu na osmitisícovku.

Petr Mašek: Cokoliv, co se povede, je pro mě bonusem letošního roku

V úterý nasedne Petr Mašek do letadla, a vydá se vstříc další expedici. Na Čo Oju se těší hned z několika důvodů, ale jako obvykle už na něj čekal zádrhel ještě před odjezdem. O tom, z čeho má před výstupem spolu s nevidomým horolezcem Honzou Říhou strach, jsme si povídali jen pár hodin předtím, než výprava odstartovala.

Naznačil jste, že už jste se museli potýkat se změnami v původních plánech, o co šlo?
Není to nic dramatického, ale musíme zvolit jinou cestu k hoře. Čo Oju leží v Himálaji na hranicích Číny (Tibetu) a Nepálu 20 kilometrů na západ od Mount Everestu. A letenka se nám posunula díky tomu, že Čína uzavřela hranici s Nepálem. Oni to tam mají složité v tom, že jsou mezi dvěma mlýnskými kameny Číny a Indie. Původně jsme totiž měli přiletět do Káthmándú, odkud je to jen dva dny jízdy džípem do místa, kde startuje pochod.

To znamená, že poletíte jinam?
Musíme z Káthmándú přeletět ještě do Lhasy. Na jednu stranu mě to těší, protože je to centrum tibetského buddhismu, který mě vždycky zajímal a mám k němu blízko, a vlastně jsem se tam chtěl vždycky podívat. Na druhou stranu je mi jasné, že to asi bude spíš smutná zkušenost, vzhledem k situaci, která tam stále panuje. Navíc to znamená, že se letenka prodraží o nějakých tisíc dolarů, z čehož samozřejmě taky vůbec nemáme radost.
Jak to tentokrát máte s aklimatizací?
To je paradoxně výhoda té změny. Lhasa totiž leží asi 3600 metrů vysoko, což znamená že my tam přiletíme, tři dny tam pobudeme a pak budeme postupně nabírat výšku. Pro mě je to bonus, protože jsem se teď nemusel aklimatizovat týden někde v Alpách, ale mohl jsem o to déle chodit do práce a vydělávat na ten rozdíl v ceně letenek.

Tahle výprava je pro vás nezvykle lidnatá, netajíte se tím, že dáváte přednost komornější sestavě, neděsí vás to?
Pravda je, že nás je dohromady jedenáct, normální fotbalový mančaft. Mám z toho trošku strach, protože takhle velkou výpravu jsem absolvoval jen jednou. Byla to shodou okolností první výprava, a tam jsme si s Radkem řekli, že je lepší jezdit v menším počtu.

Je to dáno i přítomností nevidomého Honzy Říhy, který potřebuje přece jenom větší servis?
Do určité míry ano. Určitě bude jedna skupina právě kolem zmíněného Honzy. Tady je potřeba, aby těch lidí bylo víc, kdyby třeba někdo z nich odpadl kvůli jakýmkoliv komplikacím. Honza se na lidi kolem sebe bude potřebovat absolutně spolehnout. Já v tomhle zase až tolik nefiguruju, budu totiž na Čo Oju dělat průvodce kamarádovi Davidu Pokornému, který si chce splnit letitý sen o této hoře. On toho pro mě taky hodně udělal a já jsem mu to slíbil už dávno. Samozřejmě budu k dispozici i ostatním a pomůžu, pokud to bude možné, ale není to můj primární úkol. S Honzou jezdil trénovat horský vůdce David Knill a také Honza Trávníček, který je de facto vůdcem výpravy.

Je něco, z čeho máte obavy?
Abych pravdu řekl, trošku mě děsí to množství lidí. Ale na druhou stranu, všechny je znám a celý tým na mě působí velmi dobře. Důležitá je komunikace a schopnost dělat kompromisy, a já věřím, že to nikomu z nás nechybí. Čím víc je lidí, tím víc problémů může vzniknout. Navíc máme ve skupině i dvě holky… Ale ani z toho nemám obavy, Lucka Výborná už na K2 prokázala, že dokáže vyjít i s bandou chlapů a je jako jedna z nás.

Jak jste se připravoval?
Tentokrát to bylo hodně na cyklistice, moc jsem neběhal, šetřil jsem kolena. A taky jsme byl v horách a chodil jsem, ono se to sice nezdá, ale člověku to dá nejvíc, vysokohorská turistika je dobrá průprava.

Díky tomu, že musíte letět až do Lhasy, se expedice protáhne, kdy plánujete návrat?
Zpáteční letenky máme na 22. října, ale je to ještě předčasné řešit. Stejně tak je předčasné pátrat po tom, jaké je tam počasí. To nás bude zajímat tak za deset dní, a tak dlouho dopředu není nikdo schopen dát nám rozumnou předpověď.