Výprava na šestou nejvyšší horu světa začala tak, jako většina expedic na osmitisícovky tedy administrativou, což není v Nepálu ani v Číně nic jednoduchého.
Horolezci tedy doletěli nejprve do Kathmandu, kde bez problémů získali nepálské vízum, a museli vyřešit už i vízum do Tibetu. „Tady nám všechno zajišťuje nepálská agentura, která nám zařizuje povolení na kopec, přesun vybavení do základního tábora (všechno se naloží v sudech na jaky, kteří náklad do base campu odnesou) a servis na místě v základním táboře, kam spadá kuchař, společenský stan, nebo generátor," vypráví Petr Mašek.
Na místě si vyzvedli i všechny své věci, které si z Čech posílali, což v takhle velké výpravě bylo úctyhodných 27 sudů s nezbytnostmi na celý pobyt. K hoře jim je dovezou jaci, proto je ještě čekalo „přebalování" a alchymie s plněním zavazadel. „Je nutné mít sudy přesně zvážené, každý musí mít 30 kilo. Jeden jak unese 60 kilogramů a každé kilo navíc by se nám počítalo, jakmeni se i tak budou dohadovat o každé kilo navíc a bude to otázka velké vyjednávací diplomacie, abychom pokud možno neplatili nic navíc," vysvětluje.
V sobotu se výprava přesunula do Lhasy, tradičního hlavního města Tibetu. Tady se zdrželi tři dny a absolvovali i prohlídku paláce Potala, impozantního místa o tisíci místnostech. V pondělí se vydali na cestu džípy, a zítra by měli nastoupit na pěší část cesty k základnímu táboru. Odtud se Petr Mašek opět Boleslavskému deníku přihlásí, nejspíš o víkendu.
