Zájem věřících po léta slábl. Když se tam předloni konala půlnoční mše, bylo jich mezi několika stovkami návštěvníků nejvýš patnáct. A tak je naděje, že by v kostele mohlo dojít k obnovení pravidelných náboženských akcí, mizivá. Potvrdil to i vikář boleslavské Římskokatolické farnosti Štěpán Smolen. „Ve společnosti je trend, že se život přesouvá do měst. V Mladé Boleslavi přijde v neděli do kostela pět set lidí a někde na vesnici jen dvě babičky,“ řekl Smolen, podle kterého není situace v horeckém kostele sv. Mikuláše výjimečná.

Aby monumentální stavba nepodlehla zubu času, začali se o ni starat Miloš Repáň s přáteli. Hledají společně cestu, jak kostel zachovat v dobrém stavu pro další generace, a přemítají o jeho možném využití. „Chtěli bychom setrvat v tradici, kdy se kostel otevírá na jaře během Noci kostelů. Byli bychom rádi, aby se v něm konalo adventní zpívání a další vhodné hudební akce,“ vysvětlil Repáň, který působí jako zástupce ředitele místní střední odborné školy a učiliště.

Ve hře jsou i další varianty, jak vrátit do svatostánku život. „Mohlo by jít o galerii, která by se hodila do tohoto prostoru, zaměřila by se například na historii a dobu, která kostel nejvíce ovlivňovala,“ poznamenal Miloš Repáň, který je v kostele zároveň zvoníkem.
Kostelu svatého Mikuláše by výrazně pomohlo, kdyby přešel do majetku obce. Z praktických důvodů, protože by se například technické problémy nemusely řešit na dálku s církví.

V době, kdy většině obcí chybí na podobné záměry peníze, to ale nebude snadné. Horecký starosta Jaroslav Skála, který si cení snahy přiblížit kostel lidem, věří, že svatostánek jednou bude obecní. Sám je pro, záleželo by však podle něho ale na verdiktu celého zastupitelstva.

Je i možnost, že by církev mohla být ochotna věnovat kostel právě spolku místních nadšenců. „Církev by tyto stavby darovala ráda, bezúplatně, ale nikdo je nechce. Znamenají totiž milionovou investici každých pár let," poznamenal vikář Smolen, podle kterého lze zájemci o pozemek, na němž stavba stojí, věnovat zároveň i kostel.

Lidí, kteří se už deset let snaží o další rozvoj horecké památky, je zhruba dvacet. Pravidelně se jich setkává pět až šest. Každý z nich je pak ochoten a schopen pomoci s něčím jiným, vzájemně se tak doplňují v cestě za společným cílem. Vše platí z darů, nezřídka i z vlastní kapsy. Posledních pět let je podporují další příznivci kostela, Josef Kratochvíl z Horek nad Jizerou a Hana Hamplová z Hrušova.

Do kostela rádi zavítají i turisté. „Když otevřu, nestane se, že by nikdo nepřišel. Turisté, starší lidé na procházce nebo pamětníci, kteří jsou rádi, že mohou kostel po mnoha letech znovu vidět. Mnohdy jsou to dojemné příběhy, kdy vyprávějí o svatbách nebo křtinách,“ dodal Repáň.

Z historie kostela

První zmínka o kostele pochází z roku 1357, tehdy šlo ale o dřevěnou stavbu. Současnou podobu kostel dostal mezi lety 1723 a 1738. Stavbu prováděl mladoboleslavský stavitel italského původu Mikuláš Rossi. O výzdobu se postarala dílna sochaře Matyáše Brauna. Spolupracovali na ní ale také tesaři z Benátek a Lysé či klempíř z Mladé Boleslavi. Do dnešní doby se původní cenná výzdoba nedochovala. V průběhu času totiž kostel čelil nájezdům nenechavců. Ti odnesli dokonce i mramorové náhrobky z přilehlého (dnes už bývalého) hřbitova. Část cenností putovala také do různých depozitů. To však nevylučuje zajímavé nálezy. Patří mezi ně například prádelník, v němž byly zachovalé ornáty, jež bylo nutné složitě vyčistit, dnes jsou v kostele k vidění. Zajímavé je také vyobrazení nad božím hrobem, o němž se prozatím neví, co vlastně znamená.