Bláznivé honičky jako z akčních seriálů nejsou sice v české kotlině běžným obrázkem, přesto ale občas k nějaké dojde. Adrenalinu si tak oba v práci užijí víc než dost, a to nejen ve chvíli, kdy se za volantem silného stroje řítí za pirátem silnic.

Ačkoliv to zní překvapivě, ne pokaždé jsou „stíhači" úspěšní. Passaty (řidiči jim hanlivě říkají pašíci, smějí se oba policisté) jsou sice považovány za velice rychlá auta, přesto se může stát, že řidič policejní hlídce ujede.

„Opravdu ta úspěšnost není stoprocentní, může se stát, že za takovým hříšníkem prostě dál nemůžeme. Pokud totiž zahne do pole nebo na ne zrovna pevnou polní cestu, jsme poněkud nahraní. S tímhle autem si nemůžeme dovolit vjet někam na polňačku, protože je nízké a zničili bychom ho. Na dálnici ale passatu neujel nikdo," objasňuje hrdě Eva Charvátová.

Nervy v takovém případě pořádně pracují, a chladná hlava je důležitá. Někdy dokonce nestačí ani pomoc další hlídky, kterou si posádka passatu vyžádá.

„Nedávno se nám třeba stalo, že jsme honili pachatele s ukradeným autem v Kolíně. Změřili jsme ho, zjistili, že auto ukradl a otočili se za ním. On jel téměř stotřicítkou a snažil se ujíždět, takže jsme ho začali honit a pokoušeli se ho zastavit pomocí výstražného zařízení. Najednou začal předjíždět kolonu a dostal se na silnici směrem na Mělník. Tam dostal smyk, naboural do svodidel a prorazil si obě kola. V tu chvíli jsme ho už dojížděli, prakticky jsme ho měli, aspoň jsme o tom byli přesvědčeni. Jenže on na to dupnul, po dvě stě metrech prudce zabrzdil, nechal auto autem a utekl. Bohužel nám nebyl nic platný ani psovod, protože muž zaběhl do lesa," vypráví Pavel Novák zážitek, na který by raději asi zapomněl.

A jak vypadá běžný pracovní den posádky passatu? Služba trvá dvanáct hodin, ale ani pokud se zrovna neřítí dálnicí za nebezpečným pirátem, rozhodně se nenudí. „Já jsem řidič, kolegyně obsluhuje radar. Každý den máme připravené instrukce od velitele, podle nichž jezdíme a hlídáme silnice, máme své úseky. Pokud kolegové z operačního střediska zaznamenají nebezpečnou jízdu nebo nehodu, dají nám vědět a my tam vyrazíme," popisuje policista obvyklou pracovní náplň, která je ovšem pro milovníky rychlých kol splněním celoživotního snu.

Vždyť řítit se silnicí s vědomím, že vás nikdo nedohoní, jet dál a dál… Pavel Novák ovšem nadšení trošku mírní. „Denně najezdíme v průměru dvě stě až dvě stě padesát kilometrů, není to tak, že bychom se proháněli z Prahy do Brna a zpátky jako šílení," brzdí naše představy.

Taky navíc platí, že bezpečí lidí je na prvním místě. „V momentě, kdy by pronásledování bylo ohrožující buď život policistů, nebo dalších lidí na silnici, tak raději zpomalíme," vysvětluje dáma, která obsluhuje v rychlém voze radar.

Nedá se paušálně tvrdit, že jsou Češi za volantem závodníci, ale nějaké rychlostní rekordy už padly. „Kolegové naměřili na rychlostní silnici R10 rodince s dítětem 236 kilometrů v hodině. Jinak na silnicích 1. třídy, kde je maximální povolená rychlost 90 kilometrů, není problém naměřit rychlost 180 až 190 kilometrů v hodině," uzavírají policisté.

AUTOR: MARKÉTA HORÁKOVÁ