Jak totiž udávají Paměti města Bělé pod Bezdězem Ferdinanda Šimáčka, tehdy totiž, v době důvěrných styků virtemberského reformátora Luthera s Jednotou Českých bratří přinášeli čeští studenti z Virtemberka do Čech různé spisy protikatolického náboženského směru a šířili je v českém překladu tiskem.

V Bělé pod Bezdězem působil Oldřich Velenský, který zde v roce 1519 zřídil knihtiskárnu. Tiskl zde vesměs jen svoje vlastní práce, většinou překlady náboženského obsahu, jež opatřoval svými předmluvami.

V roce 1521 ale knihtiskařství zanechal, přesídlil do Prahy, následně na Moravu, do Nových Benátek a v roce 1532 jeho stopy mizí. Kde se však nacházela Velenského knihtiskárna, nelze dnes zjistit, protože žádné historické publikace tuto informaci neuvádějí. A nepodařilo se to ani Ferdinandu Šimáčkovi, autoru bělských pamětí.

Rodák Oldřich Jelen

Nicméně, mezi návštěvníky zavítal zdejší rodák Oldřich Jelen, odborník na slovo vzatý, kolem kterého byl neustálý roj zájemců o tisknutí písmen na historickém tiskařském lisu.

Genia loci mělo i samotné místo, kde se „tiskařské řemeslo" odehrávalo. Přibližně ve druhé polovině osmnáctého století zde za majitele bělského panství Vincence z Valdštejna bývala dětská manufaktura, neboli továrna, která zaměstnávala podle historických pramenů až jednaosmdesát dětí.

To ale nic nemění na tom, že Oldřich Jelen s manželkou Veronikou dali návštěvníkům možnost, aby si vyzkoušeli, jak zvládnou vytisknout obrázek některého z dřevěných písmen. Jak všichni později zjistili, práce s tiskařským lisem vyžaduje nejen trpělivost, ale také pečlivost. „Tady se nám písmeno nevytisklo moc dobře, bylo tady moc barvy," ukazoval Oldřich Jelen na jednom z výtvorů, který se zrodil pod rukama jedné z návštěvnic.

Aby si ale lidé z knihařské dílny domů odnesli skutečné dílo, vyndal Oldřich Jelen pohled na Bezděz, který před časem vytvořil. A aby grafika z infocentra nezapadla, několik exemplářů návštěvníkům vytiskl a daroval.

S formou Bezdězu se však muselo zacházet velmi opatrně. Speciální barvy, které na ni nanášel válečkem, postupně „zalepily" mezery, a tak bylo možné pohled na Bezděz vytisknout jen několikrát.

Ani děti nepřišly zkrátka. Pro ně byla připravena rukodělná dílna, kde dostaly k dispozici razítka s různými obrázky.

Dřevěné litery jsme náhodou získali od herce Jaroslava Weigela z divadla Járy Cimrmana

Rozhovor s Josefem Müllerem z Infocentra s expozicí na zámku nejen o historii knihtisku v Bělé pod Bezdězem

Bělá pod Bezdězem Josef Müller, který je v bělském infocentru na zámku jak doma, v následujícím rozhovoru prozradil nejen zajímavosti týkající se dřevěných liter.

Infocentrum na zámku zaplnily desítky dětí i s rodiči, kteří se přišly podívat nejen na to, jak funguje tiskařský lis. Co vás k tomuto programu inspirovalo?
Mám radost, že přišlo tolik návštěvníků. Obecně se programů u nás děti s rodiči rádi zúčastňují. Není to náhoda, že jsme se tentokrát věnovali tématu tisku. Je to v souvislosti s připomínkou vynálezu knihtisku a zároveň s měsícem knihy, který bude během března.

Když jsem si zblízka prohlédla dřevěné litery, tedy písmenka, které návštěvníci natírali barvou a pak je tiskli, připadali mi, že už mají leccos za sebou. To je historická památka, kterou jste objevili tady na zámku?
Ale vůbec ne. Dostali jsme je od Jaroslava Weigela, českého malíře, grafika a dlouholetého člena divadla Járy Cimrmana. Mimochodem, v roce 1948 začal studovat mladoboleslavské gymnázium Dr. Josefa Pekaře. Ani tam na něj dosud nezapomněli, mají ho uvedeného v galerii významných absolventů.

A jakou cestou se k vám tedy litery dostaly?
Myslím, že to bylo spojené s jeho činností výtvarného redaktora. On se totiž nachomýtl k likvidaci jedné tiskárny, tam je získal a následně nám je daroval. Pro nás je to cenný exponát, řadu návštěvníků zaujal.

Pokud se nemýlím, tak knihařský lis jste si koupili, není to žádný pozůstatek … Řekněte mi ale, je těžké ho udržovat?
Složité to není. Odhaduji, že je starý přes čtyřicet let, ale přesně to nevím. Když jsme si ho pořídili, tak jsme ho přece jen museli trochu zakonzervovat. Teď ale pozoruji, že nám začínají trochu reznout válce, takže je budeme muset namastit. Chtěli jsme si ho koupit do nového infocentra už kvůli tomu, že se zde tehdy v manufaktuře tiskly svaté obrázky a chtěli jsme v tom aspoň trochu pokračovat.