Jak se žije lidem v kosmonoské psychiatrické nemocnici? Jaké mají prostředí? Nejen na tyto otázky odpověděl Boleslavskému deníku Michal Segert, vedoucí pracovní terapie a arteterapeut z resocializačního a psychoterapeutického oddělení.

Na Dnech pro duševní zdraví můžeme vidět různé výrobky. Na nich se podíleli sami lidé, kteří jsou zde hospitalizovaní?

Ano, přesně tak. V rámci terapií pracují v našich dílnách, a pokud si vytvořené věci nechtějí přednostně koupit, jsou k dispozici i pro návštěvníky. Podle zaměření se zde lidé mohou realizovat v košíkářské dílně, dále šicí, kde vznikají hračky i třeba patchwork. Máme také svíčkařskou dílnu a dílnu, kde si mohou vyzkoušet, jak se pracuje se dřevem a přírodním materiálem. Nechybí keramika, tkalcovský stav či výroba drobných šperků.

Vaše resocializační a terapeutické oddělení není ale příliš velké…

To máte pravdu. Využíváme zde malou dílnu, ale zato multifunkční. Na druhou stranu má terapie zde na oddělení trochu jiný rozměr. Přiléhá k oddělení, které je trochu komunitního charakteru, takže se zde bere v úvahu nejen vztah k místu, kde je oddělení, ale také k jeho okolí. Lidé tady pracují například na záhoncích v zahradě.

Pacienty zde léčíte i takzvanou hipoterapií, tedy zapojením zvířat. Jak tento způsob může pomoci?

Jde hlavně o zážitkovou a vztahovou rovinu. Jak rozumím sám sobě a impulzům, které ke mně přicházejí. Důležité je rozumět dynamice vztahu. To je to, co pomáhá i v běžném životě.

Kteří lidé se dostanou k vám na oddělení a je jim určena tato terapie?

Jde o pacienty, kteří mají neurotické onemocnění, poruchy osobnosti a onemocnění v okruhu různých psychóz.

Jak se podíleli na třídenní akci, která má mimo jiné veřejnosti ukázat, jak se žije v kosmonoské nemocnici?

Zapojili jsme je hodně, protože je to v podstatě také součást terapie. Odváděli činnosti od úklidu, přes malování , sundavání věcí ze stěn a podobně. Kromě jiného museli projevit značnou toleranci vůči všem změnám, které postupně přicházely v každodenním rytmu.

Situace tedy pro ně nebyla úplně jednoduchá …

To rozhodně. Oni by měli mít svůj režim a když přijde nečekaná změna, může to způsobit nepříjemnosti. Trochu se tu objevilo napětí, ale na to jsme zvyklí. Jinak se podíleli na přípravných pracích, jako je třeba občerstvení, takže se pekl chleba, mazali jednohubky. Nejen za tím je jejich velká snaha.

Takové činnosti ale pacienti musí zvládat i běžně, že?

Ano, jsou na to zvyklí během léčebného týdne. Vědí, že musí připravit něco pro sebe a pro někoho dalšího. To jim problémy nedělá, naopak nevypadnou z běžného života, z činností, které vykonávali. Všechno to jsou věci, které jim pomáhají naučit se vnímat sama sebe nebo sama sebe v rámci skupiny.

Lze říct, jakou dobu stráví lidé na oddělení?

Minimální léčba trvá tři týdny. Někdy zde pacienty máme ale i několik měsíců.

Jaké jsou nejčastější důvody, kdy se k vám pacienti vrací na další léčbu?

Důvody jsou různé. Všiml jsem si, že se tak děje například proto, že se snaží podchytit včas zhoršení stavu. Přijdou k nám i proto, že se domluví se svým lékařem.