Šéf mladoboleslavského informačního centra je Holanďan. To ale vůbec neznamená, že svou práci dělá špatně, nebo hůř, než kdyby stejnou pozici vykonával Čech. Naopak. Je to velmi obětavý a svědomitý muž. Povídali jsme si s ním o jeho životě, o jeho cestě z Holandska do České republiky a samozřejmě o jeho práci v Mladé Boleslavi. První díl rozhovoru vyšel včera, tedy v pátek 6. ledna, druhou část si můžete přečíst zde.

Jak se infocentrum změnilo?

Hlavně je bezbariérové a má moderní vzhled. Nabízíme také internet pro slabozraké a nevidomé. Ten software, který slabozrací používají, stojí 150 tisíc korun, ne každý si to tedy může dovolit. U nás ho najdou. Prostory jsou také o poznání modernější. Maminky u nás najdou přebalovací pult, děti pak interaktivní prvky, skluzavku, prolézačku. Myslím, že rodiče si v klidu budou moci vyřídit své záležitosti a děti si zatím mohou hrát. Nakonec přijďte se podívat sami.

Jaké jsou vaše koníčky?

Můj velký koníček je letectví. Už od 16 let publikuji své fotografie. Nejdříve jsem publikoval v Holandsku a také v Anglii. V Česku jsem začal publikovat v roce 1993. Mým snem bylo napsat knihu o letadlech nebo letadle. Po vzoru jednoho spisovatele, který napsal knihu o letadle a jeho cestě od výroby až do šrotu, jsem si přál něco podobného napsat také. Stalo se. Psal jsem nakonec o moderních stíhačkách Gripen, kniha vyšla v roce 2000. Kniha byla později využívána k prezentaci a propagaci Gripenů tady v Čechách. Oslovoval jsem vydavatele v Anglii, to se podařilo. Kniha vyšla tedy i v angličtině, v roce 2003. Další kniha, kterou jsem napsal, byla o stíhacím projektu JSF. Kniha vyšla v Čechách a v Anglii, dokonce i v Japonštině. Mám publikováno přes 30 článků o letectví v Holandsku, Čechách a Anglii. Nyní pracuji na další knize.

A na co jste hrdý?

Kromě výše uvedeného je toho mnoho. S českým vydavatelem jsem navštívil knižní veletrh ve Frankfurtu, kde jsem objevil jednu holandskou knížku, která se právě filmovala. Upozornil jsem českého vydavatele a on rozhodl koupit práva, ten film se sice nikdy do Česka nedostal, ale knížku jsem překládal pro mého českého editora. V rámci infocentra jsme vydali knížku pana PhDr. Karla Herčíka Čtení o Mladé Boleslavi. Sháněl jsem sponzory a celý náklad, což je 2 000 kusů, je téměř vyprodaný. Což rok od vydání pokládám za úspěch. Projekt Metalová cesta je něco, na co jsem nesmírně hrdý, obnáší to rekonstrukci infocentra, naučnou stezku s názvem Metalová cesta a hnědé značení turisticky atraktivních cílů pro automobilisty po městě. Před asi dvěma roky jsem se setkal s panem Handlíkem a chtěl jsem ho upozornit že mít tak krasná letadla jenom na letecké dny je škoda, chce to mít Muzeum. Pana Handlíka to už také napadlo, ale nevěděl kde sehnat peníze. Upozornil jsem ho na evropské fondy a ještě před koncem roku nás pan Handlík příjemně překvapil. Letecké muzeum bylo na světě. Jsem hrdý na svou miniroli v přípravě projektu leteckého muzea. Získali jsme další dotaci v hodnotě 4,5 miliónu korun pro infocentrum, ale jednáme s městem, zatím si nejsem jist, jestli dostaneme spolufinancováni od města, které potřebujeme k realizaci dalšího projektu.

Co na vaše pracovní vytížení říká rodina?

Nejsou z toho příliš šťastní, oni jsou nejvíce ochuzení a mou přítomnost. Nepracuji jen od 8 do 17 hodin, ale pokud je třeba, tak dokáži pracovat několik dní za sebou do noci. Prostě dokud nemám pocit, že je vše v pořádku, tak nepřestanu. Co s rodinou podnikáte, pokud si čas uděláte? Nejraději jen tak odpočívám, ale když odpočíváme aktivně, tak pak jednoznačně vyhrávají výlety. Většinou, když k nám přijedou přátelé z Anglie, Francie nebo Irska na návštěvu, vyrazíme vždy na nějakou trasu, kde je buď hrad, zámek nebo zkrátka něco zajímavého. Trasu výletů plánuje moje velká opora, manželka. Z takových výletů se vracím hodně odpočinutý. Musím říci, že se kvůli dětem ani nemusíme omezovat v délce tras. Naposledy jsme se vydali na Kokořín a trasu dlouhou 12 kilometrů ušel i náš 5letý syn. Nekňoural, ani si nestěžoval.

České jídlo?

Mám rád česká jídla. Nejraději asi zabijačku. Konkrétně jaternicový prejt. Dá se říci, že neexistuje jídlo, které bych nejedl. Na Vánoce třeba jíme normálně kapra nebo jinou rybu, v Irsku jsme měli jednou husu. Rád zkouším něco nového. V Jižní Africe jsem jedl žraloka, krokodýla, nebo pštrosí maso. V jižní Americe jsem zase jedl různé ryby a mušle, které byly k dostání jen tam. V Dubaji jsem měl možnost ochutnat jídla z celého světa na jednom večírku v golfovém klubu, který organizoval místní šejk. Jinak mě dostává chuť pivního sýra. Ten mám velmi rád. Jsem ochotný pro dobrý sýr udělat hodně.

Pivo nebo víno?

Pivo.

Skončíme, jak jsme začali, tedy pracovně. Nejbližší pracovní cíl?

Metalová cesta je sice téměř hotová, ale je to pouze infrastruktura. My chceme ještě spojit podnikatele na trase se Škodou Auto. Všechny místní podnikatele chceme dát dohromady s cílem podpořit mini zoo, zimní stadion, restaurace, prostě udělat z toho balíček kompletních služeb, které může město Mladá Boleslav nabídnout. Vytvořit komplexní nabídku pro skupiny a jednotlivce. Zákazník, který sem pojede se záměrem například navštívit Škoda Auto Muzeum pak třeba díky takové nabídce zůstane ve městě déle a peníze, které tady nechá, zůstanou v Mladé Boleslavi. V ten okamžik začíná fungovat ten správný cestovní ruch. To je moje představa. To bych si přál zrealizovat.