Jedním z lovců je i Petr Hroneš. Ten na závody přijel z nedalekého Bakova nad Jizerou. Na závodech zde byl už minulý rok. Vodní nádrž mu ale rozhodně není cizí. „Začal jsem zde chytat ryby už před mnoha lety. Poslední tři roky ale rybařím jen na řece,“ říká rybář.

Během dopoledne se měl Petr Hroneš rozhodně z čeho radovat. Jeho návnadě neunikl padesáticentimetrový kapr a jen chvíli předtím ani candát s mírou 52 centimetrů. „Určitě by ryby mohly brát víc. Pro mě to jsou ale stejně poměrně šťastné závody. Nicméně je to všechno o štěstí,“ podotýká Hroneš.

S prutem k vodě chodí už téměř dvacet let. Teď je u vody i třikrát do týdne. „Dlouho jsem sportoval, ale kvůli zranění jsem musel nechat fotbalu a tak jsem se dal na rybaření,“ vzpomíná rybář z Bakova.

Se svým synem vyráží k vodě už od jeho dětství. „Máme takové heslo, že není důležité něco chytit, ale odpočinout si,“ říká. Už teď ale ví, co by si přál, kdyby se mu podařilo chytit zlatou rybku – zdraví celé jeho rodině.

Ryby, které se jim podaří ulovit, ale ve většině případů nekončí na talíři. Chyceným rybám totiž nejčastěji dávají svobodu.