Práce, která se s většinou ostatních jen těžko srovnává. Lidé na záchranné službě v Mladé Boleslavi nikdy neví, jakou akci odstartuje jeden rozdrnčený telefon. Například nedávná vichřice znamenala pro několik posádek záchranné služby nečekané prodloužení jejich směny. V podobném „tajemném“ duchu se nesla také soutěž Rallye Rejvíz v Koutech nad Desnou. Ta se koná jednou ročně a mladoboleslavští záchranáři se jí pravidelně účastní s dalšími posádkami z celé republiky, ale i ze zahraničí. Tentokráte do akce vyrazila posádka rychlé lékařské pomoci ve složení – lékařka Ludovita Šlamborová, zdravotní sestra Alice Wollmannová a řidič – záchranář Jan Černý.

Jako ve skutečnosti

Moc klidu si mladoboleslavští záchranáři v Koutech nad Desnou neužili. Úkoly na ně čekaly už od samého rána. Právě proto vyrazila posádka do Jeseníků s denním předstihem. Kdy vyjedou do terénu, se totiž dozvěděli v noci, jen pár hodin před samotným začátkem. „Celkem jsme museli plnit šest úkolů v denní a dva v noční etapě,“ prozradila k soutěži Alice Wollmannová.

Ještě než posádka rychlé lékařské pomoci vyrazila v sobotu na první výjezd, čekala na tři záchranáře trochu netradiční disciplína. Museli totiž slaňovat. Přilbu na hlavu, přehoupnout se přes zábradlí v budově hotelu a pomalu, ale jistě, dolů.

Na první výjezd vyrážíme s posádkou půl hodiny před polednem. Klikatými horskými cestami stoupáme k hotelu v Červenohorském sedle. Cestou míjíme jiné soutěžní sanitky. Houkat při přesunu k jednotlivým stanovištím není povoleno, takže jedeme pomalu. Hustá mlha pomalu halí okolí hotelové budovy i budovy přilehlé Horské služby. Uvnitř čeká první úkol. Takový, k jakým záchranáři vyjíždějí den co den. Ošetřit musejí starší dezorientovanou ženu. Tomu všemu bedlivě přihlíží skupina rozhodčích. Ani ne za deset minut je soutěžní úkol hotový.

Výjimečný zásah

Hromadné neštěstí se dá klasifikovat pěti a více zraněnými lidmi. Mladoboleslavská posádka v záchranářské jeepu přijíždí k dodávce, která se raněnými jen hemží. V tu chvíli hustě prší. Všude bláto, ale posádka rychlé lékařské pomoci jedná, jako by šlo opravdu o život. „V takových podmínkách zasahujeme běžně, po těch letech to člověk už ani nevnímá,“ říká o pár hodin později řidič – záchranář Jan Černý.

Rozhodčí chtějí slyšet postup ošetřování a léky podávané pacientům. Záchranáři mají s sebou karty s různými barvami. Ty znamenají stupeň zranění. Právě jimi zraněné cestující z hasičské dodávky označují.

Rozhodně výjimečným zásahem se dá označit úkol v lesním krmelci. Po příjezdu ke stanovišti dostává posádka instrukce: „Zdravotnické operační středisko přijalo tísňovou výzvu na lince 155. Houbaři v lese u krmelce našli muže, který je zraněný, malátný, třese se, krvácí z nosu a má zřejmě horečku…“ Na celý úkol má posádka maximálně 13 minut.

Záchranáři na místě nacházejí jednoho „mrtvého“ muže. Druhý se pak krčí zabalený v dece v rohu krmelce a třese se. Pár metrů od něj se válí pytel, z něhož vykukuje tuba s radioaktivním symbolem. Co se stalo, vysvětluje přeživší pacient záchranářům. Lékařka u něj následně konstatuje nemoc z ozáření. „Něco takového jsme v životě neošetřovali. Navíc ani naše sanitky nejsou vybaveny pro takový zásah,“ uvedla zdravotní sestra Wollmannová.

Bez přístrojů

Po prvních třech úkolech se posádka vrací zpět do hotelu – nabrat síly na další část závodů. Ještě předtím, než vyrazí na druhou denní etapu do okolí Kout nad Desnou, musí absolvovat další úkol přímo v hotelu. Tím je disciplína „obrázky“. Záchranáři dostanou několik fotografií opravdových zranění. Na figuríně před nimi musí ukázat, co všechno budou dělat, určit pacientův zdravotní stav a rozdělit jej podle závažnosti. „Celý tento úkol mě dost překvapil. Byl takový zvláštní…“ řekla lékařka boleslavské posádky Ludovita Šlamborová.

Další disciplínou byla laická resuscitace. Tříčlenná posádka musela prokázat své schopnosti při oživování, ale bez pravidelně používaných přístrojů. Lékařka, sestra i řidič tak postupně zaklekli k figuríně a pustili se do dvouminutové masáže srdce a umělého dýchání. To všechno sledovali rozhodčí na počítači. Sinusoida po celou dobu ukazovala, v jaké frekvenci masáž prováděli, i to, jak moc, či málo do pacienta vdechovali.

Propadlé dítě

Výjezd k dětským pacientům je vždy o něco těžší než k dospělým. Při soutěži Rallye Rejvíz propadlo dítě stropem a těžce se zranilo. „Rozhodčí zde opět hodnotili zvládnutí celé situace, včetně správné komunikace s dětským pacientem. Chci především upozornit na to, že je velmi jednoduché podat postiženému léky, obvázat, ošetřit a znehybnit končetinu, ale obzvlášť u dětských pacientů je třeba volit ohleduplný přístup, srozumitelně vysvětlit, co se přesně bude dít a pokusit se zmírnit úzkost, kterou dítě prožívá v okamžiku úrazu,“ vysvětlila postup při ošetřování dětí zdravotní sestra Alice Wollmannová. To všechno navíc museli záchranáři podstoupit v téměř absolutní tmě!

Záchranáři také museli zachraňovat tonoucí po převrhnutí se v loďce. Resuscitaci u pacientů prováděli pomocí přístroje AutoPulse. „Tento úkol mě velice zaujal, právě kvůli tomu, že jsme si vyzkoušeli tento přístroj, který nahradí nepřímou srdeční masáž na delší časové období,“ uvedl řidič – záchranář .

Zabije se?

V noci vyjížděla posádka mladoboleslavské rychlé lékařské pomoci k pomatenému muži. Ten sekyrou vyhrožoval zabitím celé rodiny, a navíc chtěl vyskočit z okna. Záchranáře při výstupu do bytu „vítá“ matka duševně nemocného syna, která posádce popisuje celou situaci. Za zamčenými dveřmi jsou slyšet rány rozbíjeného nábytku. Do místnosti nakonec musí vtrhnout policie, pacienta zpacifikovat a předat do péče záchranné služby. „Situace byla vygradována do maximálního extrému tím, že si sebevraždou vyhrožující pacient, při nesprávném postupu, skutečně sáhl na život. Myslím, že v reálné praxi se s podobnou situací záchranář spíše nesetká,“ uvedl Jan Černý.

Bylo to zajímavé…

Na stupně vítězů nakonec posádka RLP z Mladé Boleslavi na 13. ročníku soutěže záchranných služeb Rallye Rejvíz nevystoupala. Přesto si záchranáři odvážejí domů cenné zkušenosti. „Bude-li možnost, účast na Rallye Rejvíz si rád zopakuji,“ prozradil po konci soutěže řidič – záchranář Jan Černý. Letošního ročníku se společně se zdravotní sestrou Alicí Wollmannovou zúčastnil poprvé. Podruhé soutěžila lékařka Ludovita Šlamborová. Potřetí by se soutěže ale zúčastnila jen jako pozorovatel.