Jubilejní desáté a také dosud nejdelší balonové hemžení v Bělé pod Bezdězem je po tomto víkendu minulostí. Od středy se na nebi Mladoboleslavska zjevovaly velké barevné horkovzdušné balony úctyhodných dvaceti posádek.

Hemžení vyvrcholilo v sobotu tradiční večerní show s hořáky, které balonáři rozsvěcovali do rytmu hudby. K vidění však byla i celá řada další atrakcí a vystoupení. Letošní bělské balonové hemžení patřilo rozhodně i přes nepřízeň počasí mezi nejlepší.

Kromě účastníků hemžení se horkovzdušným balonem často svezli i zájemci ze širokého okolí, kteří si mohli zaplatit letenku. „Bez toho to nejde, protože musíme nějak umazávat vysoké náklady na plyn, údržbu, pojištění, dopravu a další poplatky,“ říká pořadatel fiesty Miroslav Nigrín z Balloon Clubu Bílá Hlína na Mladoboleslavsku.

Náročná romantika

Před startem se všechny posádky setkávaly v jídelně základní školy v Bělé pod Bezdězem, kde dostávaly informace o aktuálním stavu počasí. Promítány byly meteorologické mapy, pohyb bouřek, směr a síla větru, intenzita blesků atd. Podle této situace se určí, zda se poletí a pokud ano, tak z jakého místa. „Někdy musíme jet dál od Bělé pod Bezdězem, kterou lemují husté lesy. Při špatném směru větru hrozí nebezpečí, že by se balony mohly dostat nad lesy bez šance přistání,“ říká Miroslav Nigrín.

Po oznámení, že let je povolen, dojde k přidělení „komerčních“ pasažérů k jednotlivým posádkám balonů a všichni společně vyráželi na místo vzletu, tak jako například ve čtvrtek večer na malinkatou vzletovou dráhou za Beznem. Na místě se pak musí vybalit rozložené balony, koše i hořáky. Vše se sestaví a začíná „nafukování“ obrovských barevných balonů horkým vzduchem. Čím je vzduch v balonu teplejší, tím lépe a rychleji jde vzhůru.

Ahooooj, volají všichni

Pak už si jen stačí vychutnávat pravou romantiku. Atraktivní je pozorovat i ostatní posádky kolem sebe. Z detailu se můžete kochat přírodou, či historickými památkami v okolí. Jako na dlani máte Bezděz či rekonstruovaný osamocený mlýn. Kdo je trochu zvědavý, může zblízka nahlédnout na dvorky místních stavení. Lidé, kteří si balonů na zemi všimnou, hned nadšeně reagují: „Ahooj,“ křičí a mávají.

Balony se ladně nesou vzduchem. Někteří piloti pak posádkám předvádějí i své dovednosti, zkouší přistát v údolí mezi stromy, nebo letí blízko nad klasy obilí s cílem udržet co nejrovnější pozici. Jiní se zase snaží naopak vyletět co nejvýše, až je z jejich balonu vidět na nebi jen malá tečka. Pilotům v koších pomáhají GPS navigace i další přístroje. S pomocí vysílaček si také oznamují svoji polohu. „Musíme být obezřetní a dávat pozor, kdo je vedle nás a hlavně nad námi či pod námi,“ upozorňuje zkušený pilot Miroslav Nigrín.

Velkou alchymií je hlavně přistání. To může být velmi tvrdé. Stručně řečeno, spadnete k zemi a uvidí se … Zkušený pilot za dobrého větru ale dokáže přistát bez následků. V našem případě přišlo jedno silnější zhoupnutí a pak již zůstal balon stát na místě. S pomocí přizvedávání jej pak doprovodný tým dotáhl z pole až k silnici. Někdy však situace není tak příznivá, balon se převrátí a posádku v koši může po ploše pěkně protáhnout. V případě profíka Miroslava Nigrína se to však nestalo.