Bylo pondělní téměř mrazivé ráno.

Ve vesničce Malá Bělá poblíž Bakova nad Jizerou na Mladoboleslavsku se pomalu probouzejí první koledníci, kteří nesměle vyrážejí na obchůzku vesnicí.
Zatím se jich trousí jen pár, ale místní ženy správně tuší, že to hlavní teprve přijde.

Do krojů se totiž soukají místní chlapi, kteří mají co dočinění se slavným folklorním souborem Furiant. Letos kvůli mrazu nevyrážejí s povozem a koněm, ale přichystali si neméně povedený malý žebřiňák. Ten ozdobili pentlemi, vystlali senem a doprostřed umístili koš na koledu.

Skoro prázdný košík

Koš však zůstal v pondělí skoro prázdný, koledníci totiž vyrazili pro úplně něco jiného, než jsou malovaná vajíčka, nebo sladkosti.

Dopoledne přece jen ukazuje svoji sílu jarní sluníčko a teploty se derou nad nulu. To už jsou krojovaní koledníci u prvního domu, jehož obyvatelka za hlasitého jekotu prochází „pomlázkovou“ uličkou a dostává jednu za druhou, samozřejmě jen zlehka symbolicky. „Pak navštivte i sestru v druhém domě, aby nám neuschnula,“ nabádá škodolibě.

Koledníkům nabízí malovaná vajíčka. Ti si je ještě na začátku rádi berou, aby v koši na trakaři přece jen něco bylo. O dům dál se koledníci těší ještě více, vědí totiž, že tam v pátek měli zabíjačku. A energická paní domácí předvádí ukázku nebývalé radosti ze života a domácí pohostinnosti. S radostí si nechá nasekat pomlázkami a pak již vybíhá s nabídkou jitrnic i něčeho ostřejšího na zapití. V nabídce je dokonce i mladoboleslavský rum s příchutí vanilky. „No jo, cejtím v tom Boleslav, vidím boleslavský hrad,“ smějí se chlapi.

Zmrzlá kachna

Další sousedé jsou z brzké ranní návštěvy překvapení. „Loni jste přišli až v poledne a letos jste to vzali obráceně tak časně,“ běduje paní domácí, když se snaží koledníkům ukrojit kus pečené kachny na ochutnání. Málo platná snaha, maso odpočívalo venku, kde přes noc dokonale zmrzlo. Výtečné chlebíčky a nádivka, však reputaci dokonale napravují. Na řadu přišlo samozřejmě opět i něco ostřejšího.

To už koledníci přenášejí malý žebřiňák přes koleje, aby se dostali do druhé částí obce, kde netrpělivě čekají další místní dámy. „Tady to znám dobře, rum nebo griotka budou v garáži, nebo za rohem u vchodu,“ konstatuje nejstarší koledník a jde na jistotu. Koledníci přitom začínají být ve výrazně lepší náladě, než před hodinou, kdy ještě vládly mrazivě střízlivé teploty.

Že je zle a pomlázkám se nevyhnou tuší i další sousedky, které kromě pentlí, vodky a jednohubek neváhají nabídnout koledníkům na pomlázku dokonce i podprsenku a tanga. Pánové volí druhou možnost – miniaturní spodní prádlo. „Tak my jdeme, než dorazí pan domácí,“ zavelí rozumně koledníci a jdou o dům dál, dokud neprojdou téměř celou vesnici.

A jaká koleda bude znít ženám a dívkám v Malé Bělé v uších skoro celý rok?

„Já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody, nesu kopu vajíček, potkala mě koroptvička, chtěla jenom červené, a já řekl né, né, né. U lesíčka, u potůčka, já mám strýčka králíčka, tomu nosím každým rokem malovaná vajíčka.“