Stál tam roky. Proudily do něho davy chlapů. Většinou chlapů. Spousty lidí proti jeho existenci protestovaly. Neuspěly. Až v loňském roce radnice rozhodla, že jeho život skončí. Pivnice Dallas musí k zemi. Severní město tak, paradoxně přijde o svoji nejznámější dominantu.

V závěru loňského roku byl objekt obehnán červenobílou policejní páskou. Začal ještě více chátrat. A včera ho buldozery srazily do kolen definitivně.

Éra Dallasu skončila. Zbyly jen zkazky, příhody, setkání, klábosení o ničem při vědomí a takřka mnohdy i při bezvědomí. A poblinkané a pomočené okolí. I když to se teď má změnit v travnatou plochu.

Dallas je u země. Protesty proti němu jsou ale letité. Už za starostování Svatopluka Kvaizara se řešilo, co s Dallasem. A přišel i velký projekt, který už byl poměrně slibně rozpracován. „Soukromý investor tam chtěl postavit objekt s obchodem, poštou a také měl v záměru zřídit v místě kruhovou křižovatku. Pak z toho ale sešlo,“ říká dnes zastupitel Svatopluk Kvazar.

A co nyní? Záměr vzniku dalšího obchodního domu už město zavrhlo. „V této době rozhodně ne, do ničeho takového už nepůjdeme,“ tvrdí náměstek primátora Adolf Beznoska.

Ani stavba dalšího bytového domu se podle našich informací neplánuje.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že plocha zůstane alespoň nějaký čas nedotčena. Jestli se tam objeví hřiště, prčík, nebo se začnou hrnout na radnici žádosti o stavbu čehokoliv, to se časem uvidí. Rozhodně takto lukrativní pozemek bude investory velice lákat.

A jak vzpomínají na Dallas lidé?

„Když se řekne Dallas, vybaví se mi stupidní americký seriál, po jeho vzoru byla pojmenována pivnice v Boleslavi. Na boleslavský Dallas mám jen špatné vzpomínky a to v souvislosti se stížnostmi lidí. Jeho zrušení mi proto vůbec nevadí. A jsem přesvědčen, že drtivé většině lidí také ne.

Existenci Dallasu však si nemůže vynachválit známý boleslavský fotbalista, nyní trenér Miloslav Venera: „Do Dallasu jsem často zavítal posedět s kamarády u piva a probrat sportovní události. Byla to typická pivní hospoda, žádný komfort, ale velmi dobré pivo Klášter, které v minulosti mělo dominantní postavení v Mladé Boleslavi. V posledních letech jsem však Dallas nenavštěvoval. Dá se říci, že s Dallasem odešel kus hospodské historie, i když zařízení v této lokalitě žádnou ozdobu nedělalo,“ popisuje svoje myšlenky Venera.

Další boleslavská fotbalová legenda Josef Peták popisuje svůj život s Dallasem v sousedství následovně: „Protože byl Dallas blízko mého bydliště, chodil jsem si tam se džbánkem pro pivo a jedno si dal od cesty. Často jsem ho ale i navštěvoval s kamarády. Byla to typická pivnice, kde mi hodně vadil kouř.“ A Petr Polák, …………….., ten také přiznává, že Dallas byl fenomén. „Dallas se stal mou pravidelnou zastávkou cestou z práce domů. Hospoda byla sice zakouřená, což mi vadilo, ale pro posezení s přáteli, kdy jsme probrali u klášterského piva kde co, to bylo dostačující.“

Chodil tam, ale nyní tvrdí, že je rád, že už neexistuje. Tak popisuje svůj vztah k Dallasu František Marek, především rozhodcovská okresní legenda. „V Dallasu jsem nebýval často, ale navštěvoval jsem ho při některých příležitostech zejména, když se sedělo venku. Byla to typická pivnice. Myslím, že je dobře, že už v dnešní době přestala hospoda fungovat, protože žádnou ozdobou nebyla.“

Tu a tam zavítal do Dallasu při svých boleslavských cestách i herec a producent Jiří Pomeje. A přestože je již abstinent, ze zprávy nadšen nebyl. „Chápu některé lidi z okolí, že se jim to nelíbilo, ale zbourat tohle a zničit, to je obrovská škoda. Tady se de facto likviduje naše kultura, Češi na čtyřkách vyrostli. V dnešním světě není pomalu místo, kam si zajít do čtyřky na pivko. Jen samé pizzerie, mexické restaurace a chrom.

Ale tyhle folklorní záležitosti by se měly hýčkat. A je zajímavé, že v Dallasu jsem nepotkal jen lidi, kteří by podle normy tam měli chodit, ale třeba i lidi v oblecích, kravatách. A jistým způsobem je to skanzen minulém doby. Já bych to zachoval,“ řekl včera jasně svoje myšlení Jiří Pomeje.

Ti, kdo do Dallasu chodili, dávali si „na stojáka“ pivo, se jejich zrušení dotklo. Jakoby se jim na chvíli zastavil život. Ukradli jim kus života.

Vzhledem k tomu, že Dallas navštěvovaly davy, návštěvníků bylo, vzhledem k lidem v okolí, jen minimum.

A i když se v budoucnu často setkáme s výrazem“ Jó Dallas, to bejvávaly časy. Na stojáka u zábradlí, nebo taky vevnitř u lavic, to byla práda. Pár orosených a šlo se dál,“ je jisté, že v dnešní době existence takového doupěte neměla jedinou šanci na dlouhou existenci.

I tak byl její život dlouhý. A mnoho lidí s ním částečně spojilo svůj život.

Dallas je mrtev…