Zpěv, skládání písní a také studium návrhářství je to, v čem vyniká a čemu se chce v životě věnovat. A kdoví, třeba jednou její umělecký talent přesáhne i regionální úroveň. Našlápnuto na to rozhodně má.

Z jakého místa jste sledovala reakce publika na tvou skladbu Křídla, za kterou jsi získala Cenu rámusu, tedy cenu publika v autorské soutěži Dětská nota?
Seděla jsem přímo v hledišti. Cena rámusu se vyhodnocuje podle síly potlesku publika. Byl to hezký pocit, když jsem viděla a slyšela, jak na mou píseň publikum reaguje, a byla jsem ráda, že se dětem líbí. Říkala jsem si, že když se líbí jim, mohla by se líbit i dalším.

Myslíte si, že vám mohl pomoci k vítězství i věk? Ve svých sedmnácti letech jste byla nejmladší soutěžící a máte tedy k dětskému publiku blíž než starší autoři.
Když jsem jí psala, nepřemýšlela jsem o tom, jak uvažují a co chtějí moji vrstevníci. Takže tím to myslím nebylo. Úspěch byl podle mě v tom, že na publikum zapůsobil celek. Nejen text a základní melodie, které jsem složila, ale také hudba dotvořená Honzou Lstibůrkem a kapelou, výborný sólový i sborový zpěv Paprsku, celková aranž. Nejdůležitější pro mě bylo dát do písně své emoce a aby také emoce vzbudila. Aby zapůsobila jako psychická skvrna, kterou by si měl člověk odnést na duši v jakékoli podobě, když píseň slyší. Křídla jsou symbolem pocitu volnosti, svobody a doufání v něco velkého. Píseň jsem napsala před rokem a vystihuje, jak jsem se cítila. Původně jsem ji psala jen pro sebe do šuplíku.

A jak tedy Křídla vyletěla z vašeho šuplíku rovnou do prestižní soutěže autorů?
Až po týdnech jsem píseň zazpívala mamče (pozn.red.: maminka Fiorenzy je sbormistryně Paprsku Markéta Amerighi, dědeček je Milan Klipec, zakladatel Dětské noty). Líbila se jí a podpořila mě, abych Křídla poslala do soutěže.

Podporuje vás také v tom, co chcete dělat dál ve svém profesním životě?
Ona mi je oporou vždycky. Upřímně ale v téhle chvíli mám několik představ, co dělat, ale zatím nemám zdání, kterou z nich si vybrat jako životní záležitost, kterou budu muset den co den plnit. Teď se chci dál věnovat studiu návrhářství, pak si možná udělám kurz na interiérový design, ten mě vždy zajímal. K hudbě se chci vracet s láskou, nechci ji dělat profesionálně. Chci, aby pro mě zůstala tím, co mě vysvobodí a dostane ze stresu.

Váš zápal do návrhářství se projevil také na kostýmech při vystoupeních Dětské noty. Také za nimi stojíte především vy.
Dělala jsem hodně sukně, na Křídla šila velké šaty, tvořila desítky různých částí kostýmů. Zabralo mi to zhruba měsíc práce, kdy jsem přišla domů, udělala přípravu do školy a po večeři šila až do tří hodin do rána. Bylo to hodně psychicky i fyzicky náročné, ale neskutečně mě to bavilo.

Co je dnes v módě „in“, co byste mi doporučila vzít si na sebe, abych šla s dobou?
Hodně v kurzu je vrstvení materiálů. Myslím si, že každý má nějaký svůj styl, ale jen někdo ho umí najít a nosit ho. Osobně mám ráda gotický styl. Oceňuji, když se někdo nebojí být pro okolí extravagantní, když zůstává svůj.

Jitka Šimůnková