Jak se daří po církevní stránce?
Má to dvě roviny. Na jedné je velké strádání a úbytek kontaktů, zápolení s on-line prostorem, na nějž jsme byli odkázáni. Na druhé se, mám dojem, daří s některými více prohlubovat vztahy v rámci sboru, který mám na starost. Jsme si určitě blíž, více si toho řekneme a v tomto smyslu mi připadá, že to nebyla doba úplně bez užitku. Samozřejmě, těžko snášíme ztráty blízkých, to je náročné. Ale s odstupem času budeme snad také schopni říct, zda a co tato doba přinesla dobrého. Zatím nám tento pohled zakrývá současná situace tisíců nakažených a mrtvých a mnoho zármutku. Ale uvidíme, co ještě přijde až pandemie odezní. Mám obavy, ale zároveň už dnes i naději, že bude lépe.

Jak proběhnou letošní Velikonoce u vás?
Už na podzim přišla změna, co se týče lockdownů. Tehdy nastoupil pan ministr Blatný a PES, který najednou začal zohledňovat potřeby duchovního života, takže oproti loňsku byly nově bohoslužby povoleny do určité kapacity. Při deseti procentech to je pro nás v Havelském kostele 16 míst. V adventu to bylo právě na 20% tehdy jsme se scházeli na skupiny, rotovalo to. Ale potom, co přišla nová mutace, jsme zvolili opatrnější strategii, kterou držíme letos i přes Velikonoční svátky. Chceme se také chovat odpovědně vůči ostatní společnosti. Když při letošních Velikonočních svátcích nikdo nic moc nesmí, tak my se také nesejdem. Navíc já bych asi nebyl schopen ohlídat ty počty, a nedokázal bych někoho vykázat ven. Doufám ale, že se po menších skupinkách budeme moci zase začít scházet už brzy po Velikonocích.

Bude online bohoslužba?
Dělám audionahrávky, které věším na web. Spoustě lidí to vyhovuje. Asi i kvůli tomu, že najednou nejsou vázáni časem, nemusí se účastnit v neděli v 10:00 v kostele, ale mohou si to pustit třeba jiný den večer, po náročném dni, kdy už některým utichne ryk dětí a starosti s on-line výukou, a s prací z domova. Pro některé je jistě výhodnější, že si to mohou pustit v klidu. Počítám, že s menší skupinkou se asi také potkáme on-line, jen s trochu jinou náplní než v běžném týdnu, chystáme čtení pašijí.

Obrací se na vás více věřících?
Neřekl bych, že zrovna lidé věřící. Se skupinou lidí, která mi byla svěřena do péče a k doprovázení, jsme byli v kontaktu vždycky. Co je teď častější, že se skoro denně na faře objeví někdo zvenčí, protože něco potřebuje. Podobně jako římskokatolická církev máme faru hodně na očích. Zvonívá u nás spousta lidí, kteří se dostanou do nouze, zvoní a prosí o pomoc. Nejsou to jen lidé bez domova, někdy jde o lidi nesnázích právě kvůli téhle době. Některé ty osudy jsou velmi smutné. Obrací se však spíše s prosbou o pomoc materiální, nebo o radu, jak v té které situaci postupovat, než o duchovní péči.

Co byste lidem vzkázal vzhledem k Velikonocům?
Tato doba mi připadá taková, i vzhledem ke klesajícím číslům nemocných, že naděje se dá snáze vykřesat. Můžeme se upínat k tomu, že se situace zlepší. A k Velikonocům? No, mně připadá, že tematizují mnoho věcí, které by současnému člověku mohly nějak rezonovat. Třeba Kristova oběť na kříži může ukázat, jak bývá nutné občas něco svého obětovat pro dobrou věc. K tomu abychom tuhle dobu jako společnost zvládli, bude ještě dalším čase třeba se umenšit, něčeho se zříci. Pozoruju spoustu lidí, kteří si právě tohle uvědomují. Umí být solidární. Vnímám u mnohých, že mají citlivější pohled nebo přesah k těm, kteří na tom nyní nejsou dobře, třeba mají všelijaké psychické či materiální problémy. Já se snažím pozitivně vnímat právě tohle. Vnímám, že v člověku ani ve společnosti dnes nevítězí jen to sobecké. Vlastně docela intenzivně pozoruju i růst toho, co má šanci do budoucna naši společnost stabilizovat. Tedy, když budeme solidární mezi sebou. Vidím, že tohle neumřelo po loňském šití roušek. Možná i tohle je velikonoční obraz. I když se zdá, že u toho, co se nám běžně jeví jako slabé, se nakonec ukazuje veliká moc a dobrá cesta pro budoucnost. Třeba být citlivý, umět se rozdělit, všimnout si,… souhrnně bychom mohli říct: milovat, mít rád, značí držet se sice něčeho, co člověka činí zranitelným, ale Velikonoce ukazují, že tahle zranitelnost a slabost není definitivní, neprohrává. Láska neumírá s tíživou situací.