Účastník pravidelných seminářů esperantistů a švédský novinář Bengkt Nordlöf projevil zájem setkat se se svými českými kolegy, které mu jeho mladoboleslavská průvodkyně a vedoucí místního kroužku esperantistů Jindřiška Drahotová pomohla zprostředkovat.
Rozhovor tlumočený pomocí esperanta byl stejně překvapivý jako zajímavý.

Vaše návštěva je pro nás nečekaným překvapením. Co vás do Mladé Boleslavi přivedlo?
Ve Skokovech na severu okresu proběhl minulý týden 37. ročník mezinárodního semináře esperantistů, kterého jsme se oba účastnili. Jsem ubytovaný tady v Grandhotelu a paní Drahotová si mě vzala na starost.

Povězte mi něco o sobě. Paní Drahotová mi prozradila, že jste pracoval jako novinář.
Pracoval jsem v regionálních novinách ve městě velkém jako je Mladá Boleslav. Potom jsem se přestěhoval do Stockholmu, kde jsem začal pracovat ve vydavatelství hospodářských periodik.

Na návštěvě v Čechách jste poprvé?
Byl jsem tu už několikrát, ale v tomto překrásném městě jsem prvně. Podívat se při této cestě do Prahy už ani nepotřebuji. Tady mi to úplně vyhovuje. V Praze jsem byl v roce 1996 týden na světovém kongresu esperantistů, kde se nás sešlo asi 1200 ze 70 zemí. A překvapivě nedošlo k žádným problémům s porozuměním a jazykovou bariérou.

Vedlo vás esperanto i jinam do světa?
Na evropská setkání jezdím skoro každý rok. Dál moc často ne, ale zrovna minulý rok jsem se vypravil na dlouhou cestu přes Čínu do vietnamské Hanoje. V červenci se s paní Drahotovou setkáme na kongresu v islandském Reykjavíku.

Povězte mi jako člověku neznalému, je možné se esperantem domluvit na cestách i mimo kongres?
Pouze občas. Funguje to třeba v Itálii, Španělsku nebo v Jižní Americe, všude tam, kde má jazyk románský základ.

Strávil jste u nás týden. Co říkáte na českou pohostinnost?
Dříve jsem znal Čechy pouze z Haškova Švejka. Tam se mi moc líbili. Povaha Čechů mi velmi vyhovuje. Všichni jsou vstřícní a vřelí. Protože vás dnes znám už o něco lépe, ten román čtu znovu s ještě větší chutí.