Nejdříve se jim tam vůbec nechtělo.

Když se už ale rozhoupali, nechtělo se jim zpátky.

Jakoby se čas vrátil o 26 let nazpět.

Do dob, kdy byli o čtvrt století mladší. Snad tehdy měli možná jen více sil na rozdávání.

I když, ani dnes jim elán nechybí.

Stáli na schodech a v očích měli klukovskou jiskru.

I když jejich věkový průměr je…

… 77 let.

Ti páni kluci se jmenují Lubomír Itze, Jaromír Kroc, Antonín Kosina, Jaroslav Nevstával, Miroslav Čuban a Stanislav Hendrych.

Ta šestice se postavila na schody. U Domu kultury v Mladé Boleslavi.

Proč?

Přesně takhle byli vyfotografováni před 26 lety. Psal se rok 1983.
Tehdy byli ve větší sestavě. A taky jim bylo méně. Byli hudebními hvězdami

Sešli se, protože je svolal právě Lubomír Itze, 77letý hudební harcovník. Prošel s trumpetou Německem i Amerikou. Když se přede dvěma roky vrátil, v hlavě měl jedinou myšlenku: sezvat kamarády.
Podařilo se mu to v minulých dnech.

Všechny spojovala láska ke swingové hudbě. A také k big bandu Studio.
Sešli se, aby se vyfotili. Ale také pro to, aby si zkusili spolu zahrát.

A vydali se do podzemí Domu kultury. Do zkušebny.

„Schází se tady krematorium,“ špičkoval jeden z nich. „Budeme Old Stars,“ na to druhý. „Hlavně abychom viděli na noty,“ říkal třetí. „Snad jsme si něco zapamatovali,“ děl čtvrtý. A pátý? „Kluci, jdeme na to!“
Po focení se vydali do podzemí Domu kultury. Do zkušebny. Už bez Stanislava Hendrycha, který zmizel za jinými povinnostmi.

Museli projít kolem centra s cyklistickými trenažéry, místnosti, kde cvičí těhulky a kde se koná cvičení kojenců a batolat.

Ve zkušební místnosti si se zálibou prohlédli diplomy na stěnách, fotografie různých orchestrů. Notně letitých.

Rozbalili si své nádobíčko a mrkli do not. Pak to spustili. A bylo to báječné.

Tahle parta stále mladých kluků to rozbalila naplno.

Swing duněl podzemím.

A do toho vtrhla žena - zpěvačka Květa Vaňková.

Ta při fotografování na schodech chyběla. Přišla pozdě. Mikrofon do ruky ale vzala.

„Jsme univerzální hudebníci. Zahrajeme cokoliv. Ale jestli nám to bude šlapat, kdo ví,“ zasnil se Miroslav Čuban.

Ještě než ale začala první zkouška, už věděli, že se postavili na místo, které celý život milují.

K nástroji, který je navždy spojil s muzikou.

A jedno, zda to byla trubka, bicí, saxofon, či jen „obyčejný“ mikrofon…

Za vším totiž stojí jejich milovaný swing.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pozor, Embí Old Stars vtrhli mezi nás

Psal se rok 1983. Renomovaný mladoboleslavský Big band Studio oslavil deset let své existence. Poté odešli mladí talentovaní na vojnu (Karel Kočí, Přemysl Vlasta, Václav Němec) a další včetně zpěváků se rozešli za muzikou do jiných menších skupin.

Tu nejdelší cestu udělal se svoji trumpetou Lubomír Itze. Za více než pět let si v Americe zahrál nejméně stokrát.

Hrál v Sacramentu v Kalifornii na Silvestra, v Chicagu při inauguraci polského senátora Puczinského i na židovském svátku Ben Mitzvah.
Hrál ale i v motelu Usi Belle´s ve vinařské kalifornské oblasti Napa Halley, kam se chodili zámožní Američané bavit a kam se bylo možno dostat jen v malých sportovních letadlech. Hrál v loži Svobodných zednářů v Chicagu a také s kapelou legií South Shore 388 v Texasu.

Pak také svoji muzikou doslova prošpikoval Německo. Za 25 let tam stihl přes tisíc kšeftů.

Nejčastěji a nejraději hrával s Maintown Ramblers, v malé partě se střídalo jednou týdně deset až patnáct muzikantů. Z části to byli profesionálové, kteří prožili svůj život se swingem, dixielandem s nebo bluesovou muzikou po celém světě.

Ještě před rokem si zahrál na lodi, která se plavila Panamským průplavem.

Ze všech životních štací ale dává do popředí patnáct let v Košicích, kde studoval a hrál. A odtud si odnesl i krédo, že sebelepší muzika, kde chybí přátelství, nemůže být nikdy víc než jen velmi dobrá.

„Po šestadvaceti letech se zase několik hudebníků setkalo ve Velkém dechovém orchestru Škoda Auto. Tam také uzrála v hlavě tří aktérů myšlenka dát dohromady malé pěti či šestičlenné combo.

Funkce mají poděleny tak, že Miroslav Čuban je duší, Lubomír Itze motorem a lékárník Jaromír Kroc svými zkušenostmi trochu „spiritus novena“.
Chtějí si zahrát pro sebe a tak trochu i pro lidi. Co by to ostatně bylo za hudebníky, kdyby si broukali jen někde ve zkušebně.

Jejich věkový průměr je 77 let. Jméno podle našich informací navrhl Miroslav Čuban – Old Stars – o tom se ale jistě budou přít. A Lubomír Itze přidal „Embí“.

Za svoji znělku si vybrali americký šlágr Secret Love, tedy Tajná láska. Právě ta jej jejich hlavním pojítkem. Toho, co je drží stále mladé.

V jejich repertoáru bude jistě i to, s čím před padesáti lety začínali, ale také skladby z pozdější doby.

Lubomír Itze, Miroslav Čuban, Jaromír Kroc, Stanislav Hendrych, Jaroslav Nevstával a Antonín Kosina. A také zpěvačka Květa Vaňková.
Pozor, na scénu přicházejí Embí Old Stars…


Miroslav Čuban: Nechtěl jsem, ale nakonec jsem kývnul

Ve své největší slávě hrával mladoboleslavský Big band Studio i čtyřikrát týdně. To bylo zejména v plesové sezoně. Největší sláva Studia se začala rozplývat Zhruba v letech 1986 a 1987. Jak na tu dobu vzpomíná tehdejší pianista Miroslav Čuban? „Spousta lidí odešla k panu Klipcovi. A také už nebyla taková poptávka po větších orchestrech. Po roce 1990 přišla ekonomická éra, kdy se pořadatelé ptali, jestli by místo tří hudebníků nemohli hrát dva. A to byl konec.

Co následovalo?
Každý jsme se nějak věnoval hudbě. V roce 1995 přišel za mnou Přemek Vlasta s tím, zda-li bychom v Boleslavi nevytvořili velký orchestr.

A vy jste kývnul.
Ano. Byl jsem pro, ale s tím, že nebudu vedoucí.

Proč?
Já už měl té funkce tak akorát. V Big bandu Studio byla funkce vedoucího jako v demokratické společnosti volena na čtyři roky. A pak byly volby a střídalo se to, protože ten dotyčný toho měl dost. Zakladatel byl pan Kroc, po něm to převzal trumpetista pan Kočí, po něm pan Bárta a pak v 70. roce jsem přišel na řadu já. Byl jsem si vědom, že budu nejen vedoucím, ale i hrobníkem Studia. Nakonec se to vyplnilo a dovedl jsem orchestr k ukončení. Takže jsem nechtěl mít starosti. A následovalo období od roku 1994 až do roku 2001, které jsem si hudebně opravdu žil. Byl jsem první klavírista. Pak jsem se začal střídat a asi v roce 2002 jsem úplně skončil. Tohle byla má nejkrásnější léta, mohl jsem se věnovat svému nejkrásnějšímu nástroji piánu bez starostí, co budu hrát za čtvrt hodinu, co za hodinu, jestli jsou zpěváci připraveni, vybaveni.

Vídáte se s ostatními členy Big bandu Studio?
Poměrně pravidelně se potkáváme. Jsme kamarádi.

Kdo přišel s myšlenkou na opětovné oprášení nástrojů a společné hraní?
S touhle bláznivou myšlenkou přišel Luboš Itze – světoběžník, který v 1983 emigroval. Asi tři roky s námi ve Studiu hrál. Pak emigroval a procestoval Německo a Ameriku. Asi přede dvěma lety se vrátil a zakotvil v Boleslavi.

Když vám zavolal, co jste na to řekl?
Nechtěl jsem. Říkal jsem: Nekřisme mrtvoly. A objevil se název Old Stars. A Luboš navrhl Embí Old Stars. Tak uvidíme.

Ale nakonec jste opět kývnul.
No, kývnul. To víte….

… za zkoušku nic nedáte.
Přesně tak. Zkusíme to a uvidíme, jestli to po těch letech půjde.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------