Nápad vznikl v hospodě a možná právě proto, je na akci, která z nápadu vzešla, taková legrace. Možná je to ale také tím, že parta lidí, která se Dřevorubce roku letos, už potřetí účastnila, je prostě veselá kopa, lidé, kteří se rádi baví a nezkazí žádnou legraci.

Bohuslav Šimáček a Josef Kudrnáč. Ti, jejichž mozky vymyslely tuhle super soutěž o třech disciplínách.
Jedna z nich je právě ta, kvůli které to vlastně vzniklo. „Josefovi se kousla pila, motorová pila, do kusu klády. Nešla vyndat a tak si šel s manželkou domů pro kapra (kapr je pila, též známá také jako břichatka, je to plechový, zubatý pás, který má na konci držadla – pozn. redakce). Pak to vyprávěl v hospodě a řekl, že by to byla prima soutěž," řekl nám jeden z organizátorů akce Bohuslav Šimáček.

Tito dva pánové, spolu s dalšími „soutěživci" mimochodem pořádají podobných akcí v Bosni a okolí kolem tuctu. Pojďme ale zpět k našemu Dřevorubci. Skládá se ze tří disciplín. „První disciplínou je sekání kuláče pod nohama napříč, druhou je řezání kaprem, třetí a poslední disciplínou je sekání na přesnost. Udělala se do špalku ryska, soutěžící museli se za hlavy napřáhnout sekerku a trefit se, pokud možno na rysku, nebo co nejblíže rysky," popsal disciplíny Šimáček.

Rozhodně byste nenašli mezi soutěžícími dva muže. Ti by pravděpodobně měli asi hodně velkou šanci na výhru. Pravidla mluví totiž jasně. Soutěžit mohl buď  žena – muž,  muž – dítě do patnácti let, žena – dítě do patnácti let, nebo dvě děti do patnácti let.

Po vyhodnocení všech disciplín se samozřejmě vyhlásí vítěz.  Ten získá kapalné ceny, velkou láhev utopenců a speciálně upravený špalek, jež má v sobě zaťatou malou sekerku a z jehož zadní strany jsou už dvě cedulky se jmény výherců. Ta poslední právě patří Kudrnáčovým.

Ještě, když byla soutěž asi v polovině, nechal se slyšet pár, který vyhrál v minulém roce –  manželé Kudrnáčovi (on je jedním z organizátorů akce, můžeme ale potvrdit, že s manželkou soutěžili podle všech regulí, i letos). Prohlásili tedy následující: „My jsme přišli vyhrát i letos, prach na skříni jsme kolem špalku ani neutírali, postavíme ho na stejný místo," podotkl seběvědomě Kudrnáč.

Že byste si dali také říct – ukázat co ve vás je – stát se Dřevorubcem roku? Zkuste to zase za rok.
Jen musíte sledovat webové stránky obce Boseň, protože obvykle bývá tahle soutěž už na konci ledna.

Střípky:

„Jiřinko! Jiřinko! Jo tady seš, Jiřinko," volá na Jiřinku, jednu ze soutěžících, organizátor akce Šimáček. Já tě nemohl poznat, ty ses otočila, já tě viděl zezadu. Chtěl sem už říct, co to tady máme za čarodějnici a ona je to Jiřinka," řekl Šimáček a všichni se rozesmáli. (musíme říci, že Jiřinka na sobě měla čertovskou  paruku, jinak je pohledná)!

„Všechny vás tady vítám. Už jste možná slyšeli, že dnešní soutěž je pouze formální. Dřevorubcem roku jsem totiž já, Bohuslav Šimáček," řekl na úvod soutěže samotný Šimáček a dodal: „Při přípravě soutěže jsem způsobil kalamitu. Tenkrát půlka okresu asi nesvítila. Dráty vysokého napětí, ty tři co vedou nad námi, byly trochu propletené. A z davu se ozvalo: „A já si říkala, kterej blbec". Hned nato se ale ozvalo: „Hele, bacha, to je můj táta jo"!

Namasíruj ji ten krk –  nejde o soutěž, nepospíchej,  – chceš cigaretu – nemysli na to, že máš noční – nešetři to – jeď naplno –  jeď si véčko, Josko, ty máš dámskej klacek – musíš prohrát – to máma sekala líp teda – sakra, nechtěla prasknout – sundej si bundu a hlavně nepospíchej, hlavně v klidu (tyhle a další hlášky zněly z úst soutěžících a fandících při disciplínách)

K pití jste si mohli dát svařák, čaj, kafe, pivo. Pokud jste měli hlad, čekala na vás voňavá kýta, která se tam točila na grilu a nebo jste si mohli zahrát na táborníka. Vuřty byly k dostání už nařezané, oheň hořel, stejně jako kdyby byl letní večer, nejspíše ale také pro zahřátí zmrzlých lidiček.  Soutěžící měli pohoštění zdarma, v rámci startovného, které činilo tři stovky na pár.