Muzeum Mladoboleslavska právě dnes v 16 hodin otevírá dlouhodobou expozici, která se příznačně jmenuje Barokní dílna rodu Jelínků. A jak prozradil ředitel muzea Luděk Beneš, návštěvníci zde zhlédnou soubor dřevěných plastik, které členové rodiny vyrobili pro potřeby kostelů a dalších staveb na Mladoboleslavsku. Setkat se s nimi můžeme například v Bakově nad Jizerou, Mnichově Hradišti, ale také v Dolním Bousově, Markvarticích, Březně či Sobotce.

„Zejména díla Josefa Jiřího Jelínka a jeho synovce Martina Ignáce Jelínka zaujímají velmi důležité místo na české barokní scéně. Svou formou se hlásí k radikálnímu baroku braunovské dílny a stávají se tak pro nás dalšími zprostředkovateli tvarosloví berniniovského italského baroka," nastínil ředitel muzea.

Znikát vzkříšení Krista

Expozice kromě jiného ukazuje také řezbářskou virtuozitu, kterou do figur světců a světic vložili právě výše jmenovaní sochaři. V interiérech muzea však nebudou chybět ani práce zakladatele dílny, kterým byl Václav Jelínek. „Za opravdový unikát lze považovat vzkříšení Krista z roku 1697. Jde o jedno z mála dochovaných děl, ze kterého můžeme číst Václavovu signaturu," upozornil Luděk Beneš. Záhy dodal, že téměř všechny plastiky, které lidé mohou prozkoumat do detailů, pochopitelně z patřičné vzdálenosti, jsou polychromované a prošly rukama odborných restaurátorů.

Mezi vystavenými exponáty návštěvníci poznají také velké plastiky andělů, které původně tvořily vybavení hlavního oltáře zdejšího kostela sv. Havla.

Zapůjčení z Dobrovice

Pozornosti zájemců však neunikne ani soubor drobných sošek Čtrnácti svatých Pomocníků. A čím jsou tak významní? Na míru by totiž podle Luďka Beneše padly do kostela v Dobrovici, který patří do litoměřického biskupství. A právě to ho ze svého depozitáře zapůjčilo na dlouhodobou výstavu do města automobilů.

Rod Jelínků, který v Kosmonosích pracoval zhruba od sedmdesátých let 17. století do počátku 19. století, se neproslavil pouze na Mladoboleslavsku. Jejich děl si můžeme všimnout i v dalších regionech. Sochy v minulosti tvořily nejen krajinné dominanty ve volné přírodě, ale také vylepšovaly vzhled obcí. „Samozřejmě je najdeme i v interiérech a exteriérech kostelů na Mladoboleslavsku, Jičínsku, Semilsku, Turnovsku či Liberecku," vyjmenoval lokality ředitel muzea s tím, že výstava v prostorách hradu bude trvat dva roky.

Mohlo by se zdát, že ateliér měl zdárné podmínky k tomu, aby se dochoval dodnes. Jenže jak víme z historických pramenů, nebyl ušetřen sestupných kvalitativních tendencí, které zasáhly české sochařství během osmnáctého století. Ateliér skončil a není známé ani datum úmrtí posledního člena mistra Martina Ignáce Jelínka.