Studenti SOŠ a SOU Horky nad Jizerou v těžké době dostali dva velmi zajímavé úkoly. Když pedagožka Olga Janičatová ve svém předmětu s názvem Komunikace studentům zadávala úlohu na dny, kdy budou doma, sama nečekala, jak zodpovědně se jich zhostí. Ani to, jak krásné materiály mohou odevzdat. „Žáci před distanční výukou, tedy ještě ve škole dostali dva typy úkolů. Obdrželi pravidla komunikace a měli si vybrat jedno z nich. Třeba „naslouchám“ nebo „usmívám se při komunikaci,“ popsala vyučující. Toto pravidlo pak měli za úkol aplikovat a na základě toho vypracovat sloh.
„Napsali krásné věci s tím, že ta pravidla dodržovali a aplikovali je na celou rodinu,“ vysvětlila pedagožka. Studenti obvykle popisovali, jak si vzájemně pomáhali a jak pravidla dokázali zhodnotit. Ti, kteří úkoly vypracovali, se danými komunikačními doporučeními chtějí řídit i nadále. Při této příležitosti ale nevznikly jen dojemné slohové práce. Rodiny se začaly vzájemně stmelovat a více poznávat.
„Jedna dívka si myslela, že je její otec závislý na počítačových hrách. Později se však ukázalo, že je na počítači v kontaktu s různými rodinnými příslušníky, a že je utěšuje. Ve své práci pak rozkrývá, jak si vzájemně začali pokládat citlivé otázky a jak se jim tam otevřela diskuse,“ popsala Olga Janičatová.
Dále měli studenti horecké školy za úkol esej na téma: „Jsem optimista v době nouzového stavu“. „Měli vyzobat, co optimistického zažili. V on-line hodině si promítli, co napsali nanečisto. Dávala jsem jim hodinovou podporu. A projevilo se to, našli různá pozitiva, jako čas pro rodinu, že ušetřili peníze a podobně,“ dodala pedagožka.
Úkol přišel ve chvíli, kdy na studenty padala velká skepse z toho, že jsou zavření doma. Esej jim však v něčem pomohla. Začali si totiž uvědomovat, že nikdy není tak špatně.
Žáci a jejich práce dojali i ředitele SOŠ A SOU Horky nad Jizerou, který je na své svěřence velmi hrdý. „Myslím, že se jim to velice povedlo. Je v tom opravdovost, tak jako oni by to nenapsal možná ani gymnazista,“ okomentoval ředitel.
