Starostou Lobče, obce na rozhraní mělnického a mladoboleslavského okresu, je Luděk Dohnalík. Nápadů na vylepšení života v obci má dost. O jednom z projektů, muzeu, jsme si s ním povídali.

Před časem jste rozvířili poklidnou hladinu lobečského, ale i okolního myšlení s nápadem na realizaci Muzea Eduarda Štorcha. Opěvovaný projekt ale usnul. Proč?
„V první řadě musím opravit vaše tvrzení: Projekt neusnul, jede dál. Jen se prostě vyskytly problémy, se kterými nikdo nepočítal,“ říká Luděk Dohnalík.

Ty problémy zní…
…žumpa.

Prosím konkrétněji.
Zjistilo se, že ta současná žumpa prosakuje. A na novou nejsou peníze.

To jste nevěděli před zahájením prací?
Ne, to jsme opravdu netušili.

Takže žumpa. Kolik to bude stát?
Odhaduji, že zhruba 100 tisíc korun…

V pokladně peníze na žumpu nejsou?
Ne.

Kdepak je chcete hledat?
Opět zažádáme o dotaci.

Kde?
Na Středočeském kraji.

Popravdě řečeno, moc nevěřím faktu, že kraj vám pomůže. Přece jen jste akci rozjeli za krajské vlády ODS, nyní tam je sestava reprezentující ČSSD. Vy jste zastáncem ODS. Neobáváte se, že vaše žádost bude taktně smetena se stolu s tím, že kraj tyto aktivity nepodporuje a že má jiné starosti?
Může se to stát, ale věřím, že i nyní na kraji jsou lidé, kterým vesnický a potažmo turistický ruch není lhostejný. A co se týče té politické příslušnosti - od pana hejtmana jsme letos dostali jako jedni z mála dotaci kolem 300 tisíc na komunikace. A kdyby to nevyšlo, musíme sehnat peníze jinde. Věřím i v podporu podnikatelů.

Vy máte v obci takové podnikatele?
Musím říci, že tady především žijí lidé, kteří tenhle kraj a především tuhle obec mají rádi. Za všechny bych jmenoval majitele zdejšího zámku pana Jiřího Šimonka a jeho sestru Blanku Horovou. Ti jsou dlouholetými a velice významnými partnery a mecenáši obce. Popravdě řečeno, bez jejich přízně by život v obci byl daleko chudší. Slova díků v tuhle chvíli nedokáží ocenit jejich podporu. Jejich aktivity ocení řádně asi až budoucnost. Ale ještě k těm penězům. Dotaci, kterou jsme získali v minulosti, nám poskytlo ministerstvo kultury. Takže kdyby nevyšel ten kraj, věřím, že ministerstvo se od nás neodvrátí.

Máte štěstí, že pro muzeum máte volné prostory v obecní budově.
To zcela jistě je výhoda. Nemuseli jsme prostory, tedy budovu kupovat. Na druhou stranu, stejně se muselo vše rekonstruovat.

Co všechno?
Říkám všechno – elektroinstalace, rozvody, voda, topení, podlahy, stěny.

Kolik to stálo?
1,2 milionu korun. Ty peníze tehdy pomohl sehnat bývalý poslanec Jan Morava.

Peníze byly prostavěny všechny?
Jasně. Jenže ve výběrovém řízení byly vybrány firmy, které byly vybrány firmy, které byly plátcem daně. Ve skutečnosti tedy postavily dílo za 1 milion korun, zbytek pohltila daň z přidané hodnoty. Za to byly kompletně opravena okna.

Vy jste nejen starosta, ale podnikáte jako truhlář. Takže jste měl práci?
Já jsem to samozřejmě dělat nemohl.

Co dál se v objektu provedlo?
Kompletní rozvod elektroinstalace, kompletní rozvod ústředního tropení včetně instalace kotle, kompletní rozvody teplé a studené vody, sociální zařízení pro dámy i pány, prostory pro kustoda. Ale také se v jedné místnosti zateplily stropy, omítky, zvedla podlaha. V této místnosti je plánováno geokino, kde budou promítány ukázky ze života Eduarda Štorcha a další filmy. K tomu účelu jsme koupili velké projekční zařízení, k tomu sedací nábytek a vitríny ze dřeva, kde, budou umístěny exponáty.

Jaké vlastně exponáty máte na mysli?
Bude tam řada věcí z již zmíněné výstavy Pravěk v pražském Národním muzeu.

Ty exponáty máte zapůjčené?
Ne. Jsou koupené.

Co chystáte do muzea za další exponáty?
Jednám se synem malíře Buriana, který pro pana Štorcha kreslil. Má doma všechny věci po tatínkovi a věřím tomu, že se nám podaří některé získat. Rovněž tak jednám s paní ředitelkou Štorchova muzea v Ostroměři o spolupráci. Mám přislíbené některé exponáty.

Ale hlavní je samozřejmě mamut.
Přesně tak. Ten stál 180 tisíc korun.

Kde nyní čeká?
To neprozradím, ale je o něj dobře postaráno.

Nerozpadne se do doby, než otevřete muzeum?
To rozhodně ne.

Ten mamut – to je jen kostra?
Ale kdepak! Je normálně plyšový.

Plyšák?
Já nevím, jak to říci? Prostě s normálním ochlupením.

Aha…
A k tomu jsme dostali i nějaké kosti a zuby. Dále spisky o Eduardu Štorchovi. Kdo to byl, co studoval, kde působil a co sepsal. A také jsme dostali maketu pračlověka, který se živil právě lovením mamutů.

Jak je mamut velký?
Je vysoký dva metry, je to jen mládě. Nic velkého. Vejde se přesně do našeho muzea.

Předpokládám, že v muzeu bude průvodcovská služba?. Kde ji seženete?
Určitě, vypíšeme výběrové řízení, ale máme už vytipované dvě ženy z obce. Chceme samozřejmě upřednostnit místní.

Už jste přemýšleli o otevírací době muzea?
Jistě. Denně kromě pondělí, zhruba od 9 do 16, 17 hodin. Chceme nalákat nejen veřejnost, ale především školy. Na zámku je totiž turistická ubytovna. Takže školy by sem mohly jezdit na pobyty v přírodě. Na zámku budou bydlet a mohou projít přes hřbitov, kde je Štorch pochován do muzea. A samozřejmě v rámci pobytu mají skvělou možnost prohlédnout si další skvosty v okolí – zámky a hrady - Houska, Lobeč, Bělá pod Bezdězem, Kokořín, Bezděz.

Poslední otázka: Kdy otevřete?
Věřím tomu, musím tomu věřit, že na podzim. Nechci to o další půlrok prodlužovat, protože jsme závislí na turistickém ruchu. A ten bude v zimě samozřejmě mizivý.