Jak žijí děti v Keni? Jak vypadá jejich škola? Jaké povolání vykonávají jejich rodiče? Takové otázky, ovšem v anglickém jazyce, může pokládat dvacítka žáků šesté a sedmé třídy ze Základní školy v Dukelské ulici svým vrstevníkům z Keni.

Boleslavská základka se totiž od letošního března stala partnerskou školou keňské Eucarbet Academy, která sídlí v Nyeri.

„Místní učitelé tam vzdělávají sirotky a znevýhodněné děti. Pro výuku ale nemají žádné luxusní podmínky. Jejich škola se skládá z několika skromných dřevěných staveb. Kromě tříd mezi nimi najdeme jídelnu i toalety," popsala keňské prostředí koordinátorka projektu Irena Hendrychová.

O možnosti se spřátelit se dozvěděli od Centra Narovinu, které se zaměřuje nejen na zlepšení vzdělávání, ale také na rozšíření zdravotní péče a celkové životní úrovně v Africe. Organizuje například adopci keňských děti, které žijí pod hranicí chudoby. Podílí se také na opravě a modernizaci komunitního centra na Ostrově Naděje na Rusinga Island na Viktoriině jezeře, kde mimo jiné funguje sirotčinec či základní a mateřská škola.

Balíček už v dubnu

Slovo dalo slovo a projekt se mohl rozběhnout. „Už v dubnu jsme do keňské školy poslali první balíček s materiály, s nimiž jsme jim chtěli představit zemi, kde žijeme, a také naši školu," vysvětlila Irena Hendrychová.

Děti nejenže svým novým kamarádům napsali dopis v anglickém jazyce, v němž se jim představili a popsali i svou rodinu, ale při hodině výtvarné výchovy a anglického jazyka pro ně vyrobily učební pomůcky na různé vyučovací hodiny. V balíčku keňským školákům poslali například nakreslené obrázky zvířat na přírodopis, kartičky, podle nichž se lépe naučí počítat v matematice a dokonce namalovanou zeměkouli, kde nechyběla vyznačená Česká republika.

Na odpověď z daleké Afriky nemuseli boleslavští žáci dlouho čekat. Když poštu rozbalili, nestačili se divit. „Čekalo na nás úžasné video, v němž nás keňské děti pozdravily a ukázaly, jak se jim daří v Eucarbet Academy. Naši žáci poprvé viděli, v jakých podmínkách se jejich vrstevníci učí a kde žijí a inspirovalo je to k tomu, že se pro nové kamarády rozhodli zorganizovat finanční sbírku," konstatovala koordinátorka projektu, který oběma národům umožňuje nejen poznat tamní země, ale také naučit se plynule komunikovat v cizím jazyce. Keňané se vzdělávají ve svahilštině a několik předmětů mají i v angličtině.

To motivuje boleslavské školáky, aby se sami ve svém volném čase v jazyce zdokonalovali. „Většinou si řekneme, co by v dopise asi tak mělo být a děti ho pak napíšou sami. Pokud chtějí, mohou za mnou s čímkoliv přijít a já jim text zkontroluji. Většinou ho mají správně. Píšeme totiž v jednoduché angličtině o tématech, která zrovna probíráme v konverzaci," vysvětlila Irena Hendrychová.

To potvrdila i Lucie, která navštěvuje šestou třídu a v Keni si našla kamarádku Sweeton. „Když v jejím dopise něčemu nerozumím, vezmu si k ruce slovník a slovíčka si najdu. Tím, že v něm často listuji, si slovíčka snadněji zapamatuji. Trochu na sobě vidím, že umím i jiná slovíčka, než která bych se naučila při hodině. Angličtinu se učím proto, že chci, ne proto, že musím," sdělila Lucie, která byla jednou z dvaceti žáků, jež se do projektu nadšeně přihlásili.

Se svými zkušenostmi se připojila také Adéla ze šesté třídy. Dopisuje si s jedenáctiletou Cynthií. „Nemá žádného sourozence, za to se ale stará o kočku Kitty. Až vyroste, chtěla by být letuškou. Jinak ráda kreslí, tancuje a poslouchá muziku," představila Adéla svou keňskou kamarádku. A pokračovala: „Kromě naší třídy neznám nikoho, kdo by si s někým z cizí země dopisoval. Je to dobrá zkušenost. Zdokonalíme se v jazyce a poznáme i kulturu jejich země," vysvětlila Adéla, kterou překvapilo, když na videu
z keňské školy uviděla, kde tamní děti bydlí. „Jejich domy jsou dřevěné chaty a uvnitř je ještě ohniště,"popsala.

Aby se Keňané měli o Vánocích alespoň o trochu lépe, letí k nim z české školy balíček plný dárků a nechybí v něm ani dopisy.

Spolupráce má přidanou hodnotu pro obě strany. „Naši žáci pochopili, že téměř všude na světě se dorozumí anglicky a tohle je bezvadný způsob, jak toho mohou docílit. Keňanům může partnerství zase ukázat, že když se budou učit, otevře se jim cesta za lepším životem a nebudou muset zůstat na svém políčku v ne zrovna dobrých poměrech," dodala Irena Hendrychová.

Keňská škola začínala s jedním učitelem a čtyřmi žáky. Postupně se však rozšiřovala. Před deseti lety dokonce několik žáků osmé třídy získalo certifikát o základním vzdělávání, díky němuž mohli začít studovat na kvalitní střední škole jinde v zemi. Dnes má škola nesrovnatelně více žáků a do lavic je vozí dokonce i malý minibus.