Boleslavského Otíka jste získal letos už počtvrté, jaký je to pro vás pocit, opět stát na pódiu a držet ho v ruce?
Samozřejmě je to ocenění té práce, kterou jsme udělali za rok. Na druhou stranu je mi líto, že si cenu neodnese také někdo jiný.

Proč? A kdo by si tu cenu podle vás zasloužil?
Cenu by měl dostat ten, koho by to ještě více motivovalo v jeho činnosti a ne, aby ocenění někdo získával jako za zásluhu. Třeba jako já. Mám spoustu kolegů, kteří svou práci dělají dobře a poctivě, například Jirka Sobotka.

Myslíte, že jste Otíka získal jen za zásluhu?
Já už mám někdy pocit, že si nikdo asi nevybaví jiné jméno než moje. Na jednu stranu jsem rád, na druhou stranu mě to trochu mrzí, protože kluci si to určitě zaslouží.

Tak mi řekněte, jaký by měl podle vás být DJ, kterému by třeba příští rok soška mohla patřit?
Určitě by měl mít charisma, měl by mít vlastní hlavu, měl by hrát svou muziku . To znamená, že by měl pouštět takovou muziku, které věří, a neměl by se bát posluchačům nabízet něco nového a neotřelého. To by mu určitě nemělo chybět.

Vy také nabízíte stále něco nového a neotřelého?
Ano, snažím se a stále narážím. Dá se říct, že z padesáti procent na nezájem, protože české publikum je konzervativní, takže to někdy nejde úplně ideálně. Když se to ale povede, tak mám radost, akce se pak daří, lidi jsou spokojení a je vidět, že je hudba baví.

Jsou nějaké rozdíly mezi dřívější mladou generací, pro níž jste hrál, a současnou?
Rozdíly určitě jsou, ale jsou dané dobou. Když jsem před lety začínal, byl DJ nositelem informací, nové muziky atd. Byl to také člověk, kterého si lidé vážili. Dnes je to člověk, který pouští hudbu a nahrazuje automat, džubox, který by tam normálně byl a lidé by si v něm třeba za pětikorunu kupovali písničky. Někteří mladí kluci podléhají trendu a své hraní hodně přizpůsobují vkusu publika. A to si zrovna nemyslím, že je úplně dobrý způsob. Když je někdo DJ, tak by si měl budovat svou cestu a svůj styl a měl by být hrdý na to, že je DJ a že dělá něco, co třeba někdo jiný nedělá.

Jak hodnotíte uplynulý váš rok, co se povedlo, nepovedlo, z čeho jste měl největší radost a podobně?
Moje největší zklamání je Jan Boček, který zemřel, ten mi stále chybí. Na druhou stranu mám velkou radost z toho, že jsem oslavil pětadvacet let DJ a dvacet let za mikrofonem radia. Na dvě akce, které jsem při této příležitosti pořádal, přišly spousty lidí, kteří třeba deset let nešly na žádnou kulturní akci a bavily se až do rána. To byl jeden z hezkých okamžiků, kdy je DJ odměněný za svou dlouholetou práci.

Na pódiu, jste si položil záludnou otázku: kdy už DJ skončí a odpověď byla kladná. Myslel jste to doopravdy?
Jak se to vezme. Já už si s touto myšlenkou hraji docela dlouho. Každé vítězství v anketě přináší krom toho, že vám lidé tleskají, i to, že vás za to nesnáší. Proto přemýšlím, jestli je vlastně dobře, že ty ceny dostávám, jestli bych se spíš už neměl stáhnout někam do ústraní a skutečně dát prostor mladším. Například moje žena to udělala a v její kategorii se na stupních vítězů ukazují i jiné tváře, které poctivě pracují a zaslouží si ocenění od posluchačů.