Tak začala konečně pravá zima a my odložili kola a vyndali běžky. Po několika menších vyjížďkách do Jizerek byl domluven dvoudenní výlet na běžkách spojený s výjezdním zasedáním předsednictva našeho cyklistického týmu ABT-Česana Rohozec. Naplánovali jsme to na hřebeny Krkonoš s noclehem na Martinově boudě.

Sraz je domluven na 9 hodinu v Pivovaru Rohozec. Krátké představení výborných výrobků rohozeckého pivovaru a před desátou hodinou odjíždíme směrem na Krkonoše. Teď je ve Špindlerově mlýně problém rozumně zaparkovat. Nakonec se domlouváme s obsluhou na autobusovém nádraží a obě naše auta zanecháváme zde. Jelikož jsme se oproti původnímu plánu trochu zdrželi, urychlujeme cestu na hřebeny lanovkou ze Sv.Petra na Pláně.

Sněhové podmínky nejsou zrovna ideální, je lehce nad nulou a konzistence sněhu připomíná jarní firn s hrubými ledovými krystaly. Od horní stanice lanovky pokračujeme směrem na Klínové boudy. Zde opouštíme trasu známého závodu Krkonošská 70 a odbočujeme doleva prudkým stoupáním k oblíbenému bufetu na Rozcestí. Zde se posilníme polévkou a točeným pivem a pak vyrážíme dále, kolem Výrovky pokračujeme stoupáním do sedla Studniční hory. Tam se konečně dostáváme nad mlhu i mraky. Sníh se stává přemrzlým a dost tvrdým.

Pod námi se otevírá pohled na sluncem ozářenou Luční boudu a vpravo od ní se tyčí naše nejvyšší hora – Sněžka. Sjezd po zmrzlém sněhu k Luční boudě je velice rychlý. Dále pokračujeme podél Česko-Polské hranice na špindlerovku.

Prvních několik kilometrů jsme stále nad mraky a svítí slunce, ale jakmile začneme sestupovat k boudě, dostáváme se zpět do mlhy. Zde se odpojují dva z naší skupiny a vracejí se zpět do Špindlerova mlýna. A tak jen ve čtyřech pokračujeme směrem na Martinovku. Asi po 20 ti minutách přijíždíme k Moravské boudě a tam je čas na občerstvení.

Posilněni k dalšímu postupu vybíráme spodní cestu přes Davidovky. Je už tma, a tak za svitu čelovek opatrně sjíždíme po sjezdovce k Davidovkám. Je asi 18 hodin a my pokračujeme dále, stoupáme vzhůru a dojíždíme k Medvědí boudě. Zde si dáme pivo a po chvíli přehodnocujeme situaci a zjišťujeme možnost přespání zde.

Volné pokoje jsou, cena za ubytování je vyhovující a večeře nám také chutná. Je rozhodnuto, zůstáváme. Konečně přichází na řadu brainstorming ohledně možností další spolupráce s Pivovarem Rohozec a následuje plánování aktivit týmu na příští rok.

O sportovních a společenských aktivitách týmu ABT-Česana Rohozec diskutujeme ještě dlouho do noci. Kromě již tradičních akcí sponzorovaných Pivovarem Rohozec (MTBO Pojizerský kompas, Rohozecký pohár a Hudební Záskalí Fest) se můžeme těšit na dětský cyklistický závod a terénní duatlon.

Ráno vstáváme poměrně brzy a konečně vyrážíme směr Martinova bouda. Dále pokračujeme přes Labskou boudu na Zlaté návrší. Počasí je ještě horší než včera, špatná viditelnost a poměrně dost fouká. Následuje nádherný, dlouhý sjezd po silnici na Mísečky a dále dolů do Špindlerova mlýna. Výlet je u konce a my se vracíme domů, do Pojizeří.

Při cestě se ještě domlouváme na dalších lyžařských trénincích v domovských Jizerkách, ale to ještě nevíme, že jeden z členů týmu si při nevinně vypadajícím pádu u Luční boudy zlomil záprstní kůstku. Sice i se zraněním absolvoval celý výlet, ale teď, asi 5 týdnů bude muset nosit sádru.

Jiří Fiala