V Mnichově Hradišti se v neděli konala slavnost spojená se znovuodhalením Budovcovy sochy na revitalizovaném Masarykově náměstí. Zcestovalý renesanční myslitel, který se vypracoval z nižších poměrů mezi panstvo a byl ve své době uznávaným politikem, dokonce i s unikátním diplomatickým posláním, ale proslavil rovněž jako spisovatel a organizátor církevního života jakožto významný člen Jednoty bratrské, byl na počátku 17. století místní vrchností: Mnichovo Hradiště bylo součástí jeho majetku.

Podobizna Václava Budovce z Budova z roku 1850
Mnichovo Hradiště si připomene někdejšího pána Václava Budovce

K Budovcovu odkazu se Mnichovohradišťští hlásí dodnes. Jeho socha se na den přesně po 71 letech vrátila na náměstí, odkud byla odvezena v listopadu 1950. Před opětovným instalováním prošla restaurátorskou péčí. Původně na svém místě vydržela jen 12 let – poprvé totiž bylo dílo, po delších přípravách ulité z bronzu podle návrhu sochaře Josefa Bílka, odhaleno v červenci roku 1938.

Mělo tehdy Budovce připomínat nejen jako někdejšího majitele panství a zakladatele zámku (na který nechal v roce 1606 přestavovat někdejší tvrz), „pána dobrotivého a šlechetného“, jak znělo v tehdejších pochvalných projevech, ale také jako „vzor pro dnešní a budoucí časy“. V roce 1938, na pokraji tragédie druhé světové války, to znělo s větší naléhavostí, než se nám může jevit dnes – byť ještě někdo nedokázal odhadnout, co přinesou příští roky. Poněkud neobvyklé bylo tehdy 17. července načasování slavnosti: dění ve městě se muselo přesně „trefit“ do naplánovaného času rozhlasové reportáže, vysílané v přímém přenosu.