Kdo tyhle lidi nezná, má je za vandaly, kdo je zná, fandí jim. Já jsem jednoho takového potkala. Jmenuje se Tomáš Taran,  věnuje se freerunningu a porkouru od třinácti let (nyní je mu devatenáct let), navíc teď pracuje pod boleslavským sokolem, kde dokonce vede kroužek.

Myslím, že mnozí vůbec nevědí, o čem si právě chceme povídat.
Parkour a freerunning jsou vlastně pohybové disciplíny, které pocházejí z Francie. Parkour je o překonávání překážek z bodu A do bodu B za co nejkratší dobu a s použitím co nejefektivnějších pohybů. Pod freerunningem si pak můžete představit takovou pouliční gymnastiku, nebo řekněme akrobacii. Tady už nejde tolik o rychlost, jako právě o efekt.

Jak, kdy a proč jste zrovna s tímto, řekněme, druhem sportu, začal?
Já jsem asi ve svých třinácti letech narazil na video s názvem Okrsek třináct, v němž účinkoval  David Belle, což je zakladatel této disciplíny. Nadchlo mě to, řekl jsme si, že to chci zkusit a tak to dělám. 

Žádný jiný sport vám neseděl?
Zkoušel jsem jich několik, ale u žádného jsme nevydržel, až teď.

Vzpomeňte na vaše začátky, je to asi pět let zpátky?
Ano, tak nějak. Neměl jsem představu, co vlastně dělám. Prostě jsem skákal, bez rozcvičení, jen tak. Myslím, že první rok to byla čistá destrukce těla. Měl jsem problémy s kloubama, bylo to těžké. Nebyl tu prostě nikdo, kdo by řekl, musíte to dělat takhle a takhle. Byl to  pokus – experiment.

Jak je to v současné době?
VMladé Boleslavi už dneska existuje pár „skokanů",  já tady vedu kroužek pod sokolem a ten může kdokoli navštívit každé úterý od devatenácti hodin a ve čtvrtek od dvaceti hodin.

Je to sport, který vznikl venku, proč se tedy trénuje v místní sokolské tělocvičně?
Máte pravdu, ale na druhou stranu se ten, kdo se chce tenhle sport naučit, vyvaruje zraněním a naučí se nejdříve nějakou techniku, je to opravdu mnohem bezpečnější.

Kam jezdíte trénovat vy?
Většinou do Prahy, nebo do Jihlavy, kde máme i různá vystoupení.

Jak je to se zraněním u vás?
Staly se mi dvě vážnější zranění. Měl jsme rozdrcenou kůstku v levém zápěstí a přetrhané šlachy v kotníku, určitá omezení mi mohla klidně zůstat.

Teď už ale můžete dělat opět vše bez omezení?
Mohu, ale kdybych rekonvalescenci podcenil, nemuselo by to tak být. Přistupoval jsem k ní velice zodpovědně. Právě proto, že to, co dělám, je pro mne velice důležité. Dal jsem tomu ten čas a teď jsem v pohodě.

Zmínil jste, že jezdíte trénovat mimo Mladou Boleslav, ale i že se účastníte i nějakých vystoupení.
Jsem členem profesionální skupiny Urban Sense, kterou založil Jan Hanko a Jan Jašek v roce 2010. Urban Sense nabízí exhibice a vystoupení na všech možných akcích. Máme skvělé zkušenosti s natáčením reklamních spotů, filmů, videí a nabízíme kaskadéry, herce, komparzisty i dubléry. Jsme profesionální instruktoři a trenéři a vedeme pravidelné tréninky parkouru a freerunu.

Pokud vás povídání s Tomášem Taranem zaujalo a chcete se dozvědět víc, navštivte ho třeba na jednom z tréninků v boleslavské sokolovně, v úterý od 19, nebo ve čtvrtek od 20 hodin. Další povídání s ním pak najdete v příloze Boleslavského deníku Embéčko, v průběhu léta.