Parta cyklistických nadšenců se před rokem rozhodla svou zálibu „oficializovat". A tak vznikl spolek Boleslavský šlapky.

Jezdí na kole, baví se tím a chtějí trávit volný čas tak trochu jinak. Letos se tahle čtveřice rozhodla, že vyrazí nejen za hranice všedních dní, ale také za hranice naší republiky.

A jako cíl si zvolili rakouské město Salzburg. Jeden z členů, David Voldřich, nejprve tvrdil, že si tohle město vybrali kvůli jeho kráse. „A protože jsme ty šlapky, a v Salzburgu mají pravé Mozartovy koule, bylo to jasné," prozradil nakonec zaručeně pravý důvod.

Start prvního „šlapkovského" výletu do ciziny se konal v sobotu v mladoboleslavském parku Výstaviště a s odvážnými cyklisty se přišli rozloučit fanoušci převážně z řad rodinných příslušníků a kamarádů. Ovšem neobvyklé dresy a „espézetky" Boleslavský šlapky na kolech neunikly ani pozornosti náhodných kolemjdoucích.

Ještě dojíst snídani, doladit poslední detaily cesty a může se vyrazit. David Voldřich své kolegy překvapil, když se vytasil s vysílačkou. „A kde to má handsfree, přece nebudeme mluvit za jízdy," dobírali si ho ostatní. Ovšem brzy se ukáže, zda byla opatrnost na místě.

„První den máme v plánu ujet nějakých 110 kilometrů, záleží, jak nám to půjde. Přespat bychom chtěli dnes v noci v kempu na Slapech,"  řekl těsně před startem David Voldřich.

„Účast fanoušků bohužel nebyla valná, většina z nich asi ještě spala, ale celá třetina z nich nás doprovodila na kole až do Bezdečína," sdělil své první dojmy z úvodní etapy Luboš Rambousek.

Cesta by měla odvážné boleslavské čtveřici čtyři dny, zpátky pojedou vlakem.

Jeden člen z přihlížející skupinky doprovodu si po odjezdu Šlapek povzdechl: „To jsou přece blázni. Tak ať jim přeje štěstí." O tom, zda se jeho přání vyplnilo, vás budeme na stránkách Boleslavského deníku brzy informovat.

Šlapky píší deníček z cesty

Den první:
Hned u Brodců jsme zjistili, že  prezident klubu Luboš C. si zapomněl svůj reprezentační trikot doma.

Naštěstí je však síť našich fanoušků dostatečně rozvinutá, takže v nedalekých Benátkách nad Jizerou nebyl větší problém trikot zapůjčit, za což velice děkujeme jednomu z našich skalních fanoušků,  Mílovi R. 

Z Benátek nás poté vedla cyklotrasa číslo 241 až do Prahy. Prahu jsme ovšeem tentokrát museli přejet metrem, neboť Jiří J. má panickou hrůzu z tramvají, a tak jsme ho šoku z pražského provozu raději ušetřili.

Výfukovým plynům jsme se však ani zdaleka nevyhnuli, výpadovka na Štechovice byla plná rekreantů, mířících na Slapy ve svých sporťacích, kabrioletech a na motorkách.  Takže další silný zážitek.

Už tehdy jsme mohli a nejspíš i měli tušit, že ubytovat se na Slapech nebude jednoduché. A skutečně, v kempu v Cholíně nám pražsky arogantní provozovatel sdělil, že nemá místo ani na jediný stan, natož na dva, a to ještě jen na jednu noc.

Odkázal nás do dalšího kempu, který je v Obozi, což znamenalo ujet 3 kilometry do kopce a pak 3 kilometry z kopce, třebaže byl kemp vzdálen vlastně jen dva kilometry, i když vzdušnou čarou.

V Obozi nám správce kempu slusně řekl, že stanování není v kempu povoleno a chatičky volné nemá. 

Putovali jsme tedy k dalšímu kempu, kde už správcová nebyla, a opět byl kemp plný pouze karavanů.

Telefonicky nám povolila alespoň stanovat za plotem na pláži, což sice neskýtalo možnost využít žádné vybavení kempu, ale sílu na další hledání noclehu už jsme neměli.

Putování jsme tradičně ukončili v kiosku plánováním další trasy.

Pro Deník Luboš R.