První odpor vůči totalitnímu režimu byl v Mladé Boleslavi zaznamenán před dvaceti lety při oslavách osmdesátin divadelní budovy.

Místo představení stávka

Bylo to v pondělí 20. 11. 1989. Zář Mladoboleslavska tehdy psala o vystoupení předsedy okresního národního výboru Zajíčka, slovo měl i tehdejší ředitel kladensko-boleslavské scény Čaněk, ale plánované slavnostní představení se nekonalo.

Herci oznámili, že jsou po událostech 17. listopadu v Praze na Národní třídě ve stávce. Po tomto jejich postoji jim byl dokonce vstup na jeviště zakázán, ale herec Jiří Wohanka pohlaváry přesvědčil, že chtějí obecenstvu říct, proč stávkují.

Zaznělo: Kde domov můj a komunisti seděli

A skutečně se před oponu dostal Otakar Ťulda Brousek a vyprávěl divákům, jak esenbáci zmlátili v Praze studenty. I když se ozvalo z hlediště zvolání: „Komedianti, táhněte domů!“, mnoho diváků novou situaci pochopilo.

,A když zaznělo z hlediště Kde domov můj, většina se při hymně postavila a hlediště zpívalo. Kromě přítomných komunistických pohlavárů. Ti zůstali sedět v plyšových sedačkách, což byla ostuda jak hrom, potom mnohokrát omílaná na nejrůznějších dalších setkáních.

Mnoho lidí vyprávělo svým známým, že to byl jejich největší místní revoluční zážitek. Lidé se pak v pokoji rozešli domů.

To bylo první dějství boleslavské sametové revoluce.

Následující den se objevily v Palackého ulici u pomníku J. A. Komenského svíčky, které tam přicházeli zapalovat studenti zdejšího gymnázia.

Máme prázdné ruce

A večer se sešla skupina občanů před boleslavským divadlem na první veřejné demonstraci, kde vyprávěl herec Josef Vinklář, jak esenbáci zbyli mnoho studentů, kteří volali: „Máme prázdné ruce.“

Těch setkání pak bylo víc, konala se u Koliby a na letním cvičišti, kde již bylo občanům oznámeno, kdo je mluvčím zdejšího Občanského fóra: farář a tehdejší dělník Antonín Jelínek, učitel Petr Pospíšil, student střední ekonomické školy Stanislav Fořt a pracovník obchodu Ladislav Hrázský.

Zatímco první jednání OF se konala na faře Československé církve husitské, další akce Občanského fóra byly již činěny z Železné ulice, kde dostalo od národního výboru pár místností v někdejším Domě politické výchovy, dnes sídlo Boleslavského deníku. Jednalo se o lidmi požadovaném odstoupení zkompromitovaných pohlavárů, hledali se lidé, kteří je nahradí nejen v Boleslavi, ale i například ve Federálním shromáždění a jiných institucích.

Rusové, odejděte, žádal Kadaník

Největší shromáždění lidí, kteří se sešli s požadavkem na konec vlády jedné strany, za skutečně svobodné volby a na podporu Občanského fóra, se konalo při generální stávce 27. listopadu 1989 na tehdejším Leninově náměstí.

U sochy Lenina, kdy po silnici ještě jezdili sovětští vojáci a za tribunou čekal na slovo i ruský důstojník, vyslovil Petr Kadaník požadavek k odchodu okupačních vojsk z Mladé Boleslavi. K tomu došlo až v dubnu roku 1991, ale to je zas jiný příběh.

Josef Donát

ČTĚTE VE STŘEDU v tištěném Boleslavském deníku: Odhalujeme pozadí revoluce v Mladé Boleslavi. Uvedeme exkluzivní rozhovor se studentem, který v podstatě v našem městě nastartoval revoluci. Máme dosud nepublikované informace! Prozradíme také, jak byla stržena socha Lenina a kde jí je teď konec.