Bylo jich zhruba třicet. A i když už mnoha z nich táhne na sedmdesát, osmdesát či devadesát, stále mají v sobě duši kluka, který s míčem běhal po trávníku a těšil se na zápas, až na sebe oblékne dres. Reč je o jednačtyřicátém setkání legendárních hráčů fotbalového SK Aston Villa Mladá Boleslav, který vznikl v roce 1919. Přestože patří k průkopníkům fotbalu ve městě, jeho název byste marně hledali. Osud a hlavně minulý režim jeho dalšímu vývoji nepřál, a tak se klub několikrát přejmenoval, až z něj vznikl současný FK Mladá Boleslav.

„Vybavují se mi hlavně tréninky. Ještě před tím, než samotný trénink začal, museli jsme uběhnout dvě kolečka kolem hřiště. Dneska už je to jinak. Rovnou si vezmou balón a jdou na trávník," vzpomíná na své fotbalové začátky Lojza Bradlec, který už v září oslaví 87. narozeniny.

„Copak je to nějaký trénink? Fotbalista se potřebuje rozeběhnout, aby měl správný švih," popisoval matador, který se fotbalu věnoval od dětství. Jeho místo bylo v brance. „Mně se tam líbilo. Na jednu stranu se člověk moc nenaběhal, ale musel mít postřeh," pokračoval ve vyprávění Lojza Bradlec, který se do Astonky dostal jako voják. Pamatuje, jak trénovali ještě na hřišti na Slavoji. „Často jsem byl z pádů i z ran od balónů celý omlácený a odřený. Dříve totiž hřiště nebylo všude travnaté, byl tam i písek," dodává matador.

close Setkání boleslavského fotbalového klubu Astonka zoom_in

Nejstarším pamětníkem, který si nenechal setkání tehdejších spoluhráčů ujít, byl téměř třiadevadesátiletý Míla Kubelka. Nechyběl ani šestaosmdesátiletý František Marek či o rok mladší Vlastimil Hrůša.

Sraz kdysi aktivních hráčů byl o to symboličtější, že se o pár hodin později odehrálo utkání celků FK Mladá Boleslav a SK Sigma Olomouc. Domácí tým ale diváky nezklamal a vyhrál 4:1.

Cestu mezi místní fotbalové legendy si našel nejen prezident FK Mladá Boleslav Josef Dufek a manažer Jiří Koros, ale také Jiří Holakovský, který na sebe vzal nelehký úkol. Vzhledem k tomu, že za tři roky SK Aston Villa oslaví stovku, dává dohromady historii klubu. Avšak, chybí mu dokumenty, které by mohl použít. Proto se obrací na ty, kteří mají cokoliv z historie klubu, zda by mu materiál mohli poskytnout či půjčit.

Klub SK Aston Villa byl založen 17. dubna 1919 a hrál v lokalitě dnešní Kolonie. Vznikl z party chlapců z Klingerovy textilky, kteří se scházeli mezi domy za Žižkovými kasárnami. Říkalo se zde „Na vile" a chlapci si své místo hry spojovali s tehdy slavným mistrem Anglie Aston Villou z Birminghamu.

Rozhovor s Vlastimilem Hrůšou, bývalým členem klubu SK Aston Villa Mladá Boleslav, nejen o fotbale

O ideální trávník se nám starali berani. Jen jsme po nich museli shrabat bobky

Mladá Boleslav – Pětaosmdesátiletý Vlastimil Hrůša, jeden z věrných členů SK Aston Villa Mladá Boleslav, v rozhovoru pro Boleslavských deník řekl nejen jaké byly začátku fotbalu, ale také čím překvapili slovenské hráče.

Pokud vím, tak jste se vedle Astonky narodil. Logicky to tedy nemohlo dopadnout jinak, než že jste se stal jejím členem.
To je pravda, ale na druhou stranu, já jsem toho v jejím dresu moc nezahrál. Působil jsem tam jenom jako žák, pak mě ale zdravotní okolnosti a další zájmy donutily odejít. Před každým zápasem jsme ale nastupovali v dresu a byli jsme na to patřičně hrdí. Tehdejší dres byl ale úplně jiný než ten dnešní. Hráli jsme ve vlastních trenýrkách a dres tvořila bílá košile, která nám většinou sahala až na kolena. A co se týče bot, tak samozřejmě kopačky nebyly. Hrálo se buď ve cvičkách, nebo v jiných pohodlných botách, většinou plátěných. Hlavní bylo, že jsme hráli za Astonku.

Přestože jste fotbal za SK Aston Villa nehrál dlouho, určitě se vám vybaví něco, co se zapsalo do dějin klubu …
Zážitků je spousta. Vzpomínám si na jednu příhodu, která se stala buď v roce 1945, nebo 1946, zkrátka po osvobození. Do Mladé Boleslavi přijel slovenský tým, se kterým jsme na Astonce hráli přátelské utkání, a pochvaloval bezvadný trávník. Vrtalo jim hlavou jak to, že na našem trávníku nejsou půlkruhy, které vznikají od sekání kosou. U tohoto rozhovoru byl správce Herčík a povídal jim, ať se jdou podívat, že to musí vidět na vlastní oči. Tam byli dva berani a celý týden se pásli na trávníku. Nepotřebovali jsem tudíž žádnou sekačku. Akorát tam po nich zůstaly bobky, které jsme my jako žáci hrabali. V tu chvíli se Slováci chytli za hlavu, protože oni trávník na hřišti sekali ručně kosou.

Co vás vedlo k ukončení fotbalu v dresu Astonky?
Když jsem byl ještě ve škole, tak se klub sloučil s lehkou atletikou a ze mě se stal atlet, který ještě coby dorostenec běhal docela obstojně trať na 800 metrů. Jenže atletika se běhá hlavně v létě, když všechno kvete, a já v pubertě dostal sennou rýmu, alergii, takže ani atletika pro mě nakonec nebyla vhodná.

Vy jste ale sportovec tělem a duší. Pokračoval jste dál ve sportu? Našel jste si aktivitu, kde vás alergie neomezovala?
To se ví, že pokračoval. Začal jsem hrát basket, a to i USK vysokých škol, kde jsem se potkal s legendou basketbalu Jaroslavem (Slávou) Šípem, který se dostal i na olympiádu. Jenže tréninky byly pětkrát v týdnu a to já nestíhal, protože jsem byl zapsaný v komparzní filmové listině. Dokonce jsem si zahrál i v několika filmech pro pamětníky. Z časových důvodů jsem ale nechal i basketu. V Boleslavi jsem pak hrál krajský přebor. No a na starý kolena jsem propadl tenisu. Dokonce jsem udělal i trenérské zkoušky a rozhodoval jsem na FED cupu. Z toho jsem si odnesl další životní zážitky a zkušenosti.