Neuvěřitelný zájem vzbudila anketa Boleslavského deníku o to, zda se čtenářům líbí kovové vrby na Staroměstském náměstí. Téma zajímalo již celkem nejméně 25 tisíc unikátních čtenářů z Mladoboleslavska. V úvodu převládaly spíše výrazně negativní názory, které však postupně doplnily i pozitivní ohlasy.

Veřejnost i politici se však ve finále neshodnou, zda jsou vrby v celém kontextu zrekonstruovaného náměstí hezké či nikoli a zda by tam vůbec měly zůstat. Jasné, přitom je, že jsou součástí dotačního titulu z EU a jentak snadno jistě odstranit nepůjdou.

TIP: Jak mohlo náměstí vypadat, kdyby jej nezamítli občané a památkáři? Podívejte se do fotogalerie.

Autor celého projektu, velmi uznávaný český architekt Michal Hlaváček nyní zejména kritizuje skutečnost, že sám na náměstí prosazoval skutečnou zeleň a stromy, nikoli kovové vrby. „Zásadně proti byli ale památkáři a obyvatelé města,“ podotkl Hlaváček pro Deník, který nejprve sledoval vášnivé diskuze zpovzdálí, ale nakonec přistoupil na rozhovor.

Škoda auto Muzeum, Zákaznickém centrum Škodovky, konstrukční centrum v Česaně, známé svým tvarem lodi v celém světě, rekonstrukce Staroměstského náměstí, nové muzeum Metoděje Vlacha a mnoho dalších. Architekt Michal Hlaváček už roky umě mění ulice Mladé Boleslavi na moderní město s odvážným vzhledem. Má na kontě řadu projektů, všechny místní veřejnost spíše nadšeně přijala.

Zatím poslední dokončený projekt tedy přestavba Staroměstského náměstí ale budí velké vášně. Někomu na náměstí vadí „rezavé“ kovové vrby, jinému mnoho atrakcí, dalšímu chybí zeleň. Jiní zase kritiku odmítají a náměstí si pochvalují. Co říká architekt Hlaváček na to, že se kolem náměstí strhlo tolik pozornosti a jak reaguje i na část ohlasů, které nešetří kritikou?

close zoom_in Pane Hlaváčku, vaše návrhy výrazně mění Mladou Boleslav, hlavně ve spojení se Škodou Auto. Jak jste se vlastně k projektování v tomto městě a v automobilce dostal?
Zhruba od třiadevadesátého roku jsme začali dělat ve Škodovce. Zakládající členové naší firmy, tedy bratr, táta a já, jsme pracovali za minulého režimu v projektových ústavech specializujících se na návrhy průmyslových objektů. Konkrétně já jsem byl zaměstnán v organizaci, která založila dodnes fungující funkční a urbanistické schéma poválečné Škodovky. Tehdy se jmenovala „Projekta“ nyní se jmenuje Tebodin a nadále, stejně jako další, spolupracuje se Škodovkou. Bratr pracoval v podobném institutu (Elektroprojekta) a otec vyučoval na ČVUT průmyslové stavby. Z těchto vazeb vyšlo, že jsme automobilce nabídli naší spolupráci, která postupně přešla ve víceméně trvalou.

Jaké projekty jste tedy pro Škodovku, jež je zásadní součástí města Mladá Boleslav, vytvářeli?
Z těch větších projektů jsme navrhovali Škoda Auto Muzeum, Zákaznické centrum, Konstrukční centrum v Česaně. Navrhli jsme spousty menších staveb či jejich úprav. Je ale potřeba si uvědomit, že Škodovka je tak velká, že budovy, které by jinde byly velkou akcí, jsou tam zanedbatelné a chápané jako „menší“.

Viděl jsem ale i plány na přístavbu Pentagonu. Proč se váš projekt nerealizoval?
Bylo to v době, kdy Škoda Auto chtěla rozšířit Pentagon a my jsme spolu s dalšími firmami, trvale spolupracujícími se Škodovkou, zkoušeli různé možnosti rozšíření. Naše verze se ale Škodovce v té době jevila jako příliš ambiciozní . Realizován proto byl jen relativně menší rozsah přístavby který přeorganizoval a vylepšil vstup do objektu způsobem odpovídajícím významu značky. Návrh byl zpracován náchodským atelierem Tsunami. V současné době to v souvislosti s růstem Škodovky vypadá, že by se objekt vedení mohl vyvinout výraznějším způsobem.

close zoom_in Máte za sebou opravdu hodně projektů v Mladé Boleslavi. K vidění je dokonce i nerealizovaný návrh autobusového nádraží, kde dnes stojí Bondy centrum. Proč se ten vás záměr nerealizoval?
Tehdy se na nás obrátil pan Melich, který v Mladé Boleslavi restituoval pozemky v této lokalitě, a na základě referencí ze Škoda Muzea a Zákaznického centra nás žádal, abychom přišli s něčím, jako je současné Bondy centrum, a aby to zapadalo do celkového urbanisticko architektonického kontextu této oblasti. Tehdy už Škodovka předpokládala, že bude v oblasti u 7. brány dělat nějaké změny, proto jsme provedli komplexní studii této lokality včetně možné podoby Bondy centra. V kooperaci s městem, Škodovkou a zadavatelem jsme vypracovali komplexní návrh,ale zadavatel pak přestal komunikovat, odvolával se na potíže se svou sázkovou kanceláří, až se nakonec úplně odmlčel. Za projekt jsme nedostali zaplaceno. Později jsme zjistili, že návrh dělal i někdo před námi, který rovněž nedostal zaplaceno. Nakonec úplně někdo jiný vytvořil další projekt, jak jej známe z realizace dnes. Nicméně stávající řešení je založeno na naší tehdejší koncepci včetně dopravního konceptu , zahrnujícího vazbu na budoucí severovýchodní tangentu podél železnice v prostoru mezi hlavním závodem Škodovky a tzv. Starým závodem.

Vytvořili jste budovy, které stojí přímo v ulicích města, ale většina je záležitostí automobilky. Máte ve městě i vyloženě neškodovácké projekty?
Je to především Staroměstské náměstí a nyní pokračující projekt leteckého muzea Metoděje Vlacha. Navrhovali jsme také lacinější řešení napojení horkovodu vedoucího ze skály nad Ptáckou ulicí do nové části areálu Česany. Z projektu se nakonec realizovala jen první etapa, a to věž z Ptácké ulice, kterou vede horkovodní potrubí. V druhé etapě by měl být realizován velkokapacitní výtah umožňující snadný přístup z budoucích parkovišť podél Ptácké do historického centra.

Muzeum Metoděje Vlacha je v poměrně finálním stádiu příprav. Došlo od doby, kdy jste ho prezentovali, k nějakým změnám?
My jsme tento projekt připravovali pro Nadaci Letadlo Metoděje Vlacha jako vstupní vizi ještě v době, kdy do něho ještě nevstupovalo ani město ani kraj. Asi po roce byl záměr prezentován hejtmanu Davidu Rathovi, který s jeho stavbou souhlasil. Přesto jsme ještě museli projít výběrovým řízením, a protože nás projekt uchvátil a chtěli jsme v něm pokračovat, rozhodli jsme se jít na nadstandardní slevu. A protože, jak jsem řekl, byla to v počátcích vize, samozřejmě konkrétnější požadavky nadace i kraje vyvolávají spoustu změn. Základní koncept ale zůstává a stále na něm pracujeme.

Dá se říci, že vás v poslední době hodně zaměstnalo Staroměstské náměstí…
To tedy ano!

Co bylo na celém projektu nejsložitější?
Dostali jsme v počátcích poměrně striktní zadání, které bylo ale jednoznačné jen na první pohled. Ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo. Ve městě existují různé aktivity, jako je sdružení Zvon, Krajíř a další. Ti všichni si dávali nějaké své podmínky. Pod vedením města vznikl přípravný výbor, který sestavil soubor podmínek, kam byly zahrnuty požadavky všech možných stran, institucí, orgánů, aktivit, včetně požadavků těchto občanských iniciativ. Jenže tyto požadavky a podmínky šly často proti sobě.

To vám asi práci trochu stěžovalo, je něco, co vám vadilo nejvíce?
Zpětně mě velmi dopálilo, když jsem viděl ve vašem Deníku anketu a diskuzi na toto téma, že teď všichni říkají, že na náměstí není žádná zeleň. Musím přitom zdůraznit, že na veřejných setkáních před realizací projektu veřejnost velmi výrazně protestovala proti jakékoli zeleni na náměstí.

close zoom_in Proč myslíte, že lidé tu zeleň nechtěli?
Říkali mi, že se bojí, že to bude dělat, cituji: „bordel“. Nechtěli, aby tam padalo listí a také měli obavy, že jim bude clonit. Nejlogičtější umístění zeleně je totiž samozřejmě podle chodníků a proti tomu razantně protestovali lidé s tím, že jim nepůjde do oken dost slunce. Dalším problémem bylo, že v chodnících je uložena spousta sítí, a ty mají svá ochranná pásma. Specielně voda a kanalizace. Ta příroda holt nějak nechce akceptovat, že voda a h… jsou jen pro a od lidí. Takže ty kořínky si vždycky nakonec najdou cestu dovnitř a ucpou to. No a VAK to ví, tak ty stromy nemá rád.

Tak jste nakonec vymyslel na náměstí tolik kontroverzní vrby?
Tak především, co je na nich kontroverzní? Že je to něco nového? Probuďte se. Celý svět se snaží o nějaké nové přístupy k řešení veřejných prostor. Chtěla se snad přivést pozornost a život do starého centra, nebo ne? Lidi kašlou na hezká romantická místa ve starých centrech. Proč? Protože na Jičínce je nákupní centrum a kolem všude to ostatní. Tak je potřeba něco s tím udělat. Ale zpět k otázce. Víte, on se nyní nikdo nezabývá tím, proč se tomu, co tam je, vlastně říká vrby. Mluvil jsem o tom už ixrát s mnoha lidmi a oni to vůbec neregistrují, kývají hlavou jako vy, ale to co říkám, jim jde jedním uchem tam a druhým ven. Proto opakuji: Jednou z podmínek památkářů byla, že na náměstí nesmí být žádná zeleň, protože to je klasické české náměstí, kde nikdy žádná zeleň nebyla a není. Nyní se to také prezentuje tak, že náměstí bylo vždy místem jarmarků a trhů, takže chtěli celou plochu vydláždit, a to dokonce jen v jedné úrovni. Dalo nám dost práce, abychom prosadili, že alespoň kolem hlavních komunikací musí být z bezpečnostních důvodů standardní obrubníky. V ostatních místech, specielně na západní straně jsou obrubníky jen dvoucentimetrové.

Vraťme se k těm vrbám…
Problém byl, že mě původně ani nenapadlo, že by někdo nechtěl zeleň na náměstí. Původně jsem myslel, že celá kompozice říčky Jizery bude pod ozeleněnou střechou. To si lze představit jako takový park, kdy Jizera protéká pod stromy, ale památkáři jasně konstatovali, že to nepřichází v úvahu. Podobně stromy odmítali i místní obyvatelé. My jsme tam ale zeleň stále chtěli nějak dostat, protože stejně jako vodní atrakce je to úžasný prvek mikroklimatu, který by celému náměstí velmi pomohl. Bez ochrany zelení a vodou se plocha náměstí rozpálí a vytváří nepříjemné prostředí. Zkusili jsme tedy místo standardních stromů rozmístit podél “Jizery“ dřevěné plastiky, které by evokovaly zeleň. Mysleli jsme, že to budou dřevěné objekty tvaru vrb, ve kterých budou vyhloubeny dutiny s osazenými „pelargoniemi““ nebo prostě něčím živým. Ale také jsme narazili. Právě tady vznikl ten pracovní název vrby, jež měly fungovat alespoň jako květináče, z nichž by rostla drobnější zeleň. I tady jsme, jak už jsem řekl, narazili a bylo to zamítnuto. Město navíc mělo obavu, že by někteří občané vrby postupně demontovali na palivové dřevo.

To je pak složitá práce vůbec něco vymyslet, proč jste tedy vrby celkově nezavrhli?
Tlačil nás čas a vrby již byly součástí žádosti o dotace v systémech Evropské unie, už jsme nemohli říci, že tam nebudou. Hledali jsme proto jinou cestu, jak je nahradit a nakonec jsme zvolili cestu kovových prvků. Chtěli jsme však udržet alespoň do určité míry pocit vazby na přírodu. Zpočátku jsme chtěli nějaké prvky z nerezu, což narazilo na odpor památkářů a také se nám zdálo, že by to bylo až drsně technicistní při vstupu do prostoru náměstí, proto jsme nakonec zvolili za materiál korten.