Dnešní díl putování za poklady Mladoboleslavska nás přivede do neklidné doby, kdy nejen Mladou Boleslav sužovaly události třicetileté války.

Psal se rok 1931, když pod podlahou domu čp. 42 v Železné ulici nalezli dělníci skleněnou nádobku s více než 70 kusy velkých stříbrných mincí, tolarů a půltolarů. Původně byly do sklenice vloženy v koženém sáčku, jenž se rozpadl.

Část mincí si dělníci rozebrali, zbytek předali do tehdejšího Krajského muzea. Tušili vůbec, jaké mince to vlastně nalezli?

Tolar je název pro velkou minci z téměř ryzího stříbra. Poprvé byly tolary raženy těsně před rokem 1520 v Jáchymově. Typické jsou velikostí, díky které mohly být bohatě výtvarně pojednány, a jsou také jedněmi z prvních mincí, na kterých se začaly pravidelně objevovat letopočty.

Poklad ze Železné ulice tvoří především tolary z Nizozemí, Saska a švýcarského města St. Gallen.

Četné jsou také ražby německých svobodných měst (například Hamburk, Norimberk, Ulm či Frankfurt). Zastoupeny jsou rovněž ražby biskupské (Minden) a arcibiskupské (Salzburg, Kolín). Zbytek tvoří nečetné ražby z Polska, německých států, Dolních Rakous a Tyrol.

Zajímavou a vzácnou mincí je tolar z hrabství Mansfeld, na kterém je zobrazen sv. Jiří na koni v souboji s drakem. České tolary jsou zastoupeny pouze dvěma kusy raženými v jáchymovské a kutnohorské mincovně.

Poklad byl uschován během třicetileté války, někdy po roce 1631. Pojizeří tehdy sužovaly četné průchody vojsk, hospodářství bylo v rozvratu. Mladá Boleslav opakovaně čelila pokusům o dobytí a obsazení. Po vpádu saských vojsk do Čech v prosinci roku 1631 bylo předměstí i Nové město vypáleno. Příčiny uschování mincí lze spatřovat v obavě o jejich ztrátu.

Majitel pokladu ukryl své tolary pod podlahu domu, a z neznámých (a pravděpodobně tragických) příčin si je již nikdy nevyzvedl. Pro srovnání uvádíme výši výpalného, které na boleslavských měšťanech požadoval v listopadu roku 1642 švédský generál Jan Reichwald. Činila 6000 tolarů.

Autor: Filip Krásný (archeolog, Muzeum Mladoboleslavska)