Nedávno jste se vrátili z Mistrovství světa kadetů a juniorů z Taškentu. Nemůžu se nezeptat, jak se vám v dalekém Uzbekistánu vedlo?
A.C. Byla to pro mě jedna z největší dosavadních sportovních zkušeností. Skončila jsem třicátá druhá z devadesáti nejlepších šermířů na světě. Jedním slovem se to nedá hodnotit, ale myslím, že to bylo fajn. Všichni jsme si to užili a podali jsme naše nejlepší výkony.

Soustředili jste se ještě nějak podrobněji na trénink, než jste odletěli? Přece jen tam byli účastníci, kteří jsou v soutěži na vrcholu.
A.C. Určitě. Na jedné straně jsme trénovali to, s čím jsem měla problémy, na druhé jsme nepodcenili ani prvky, s nimiž jsem neměla problémy. Zkrátka jsem si potřebovala být ve všem jistá. V první řadě jsme se zaměřovali na útoky do protipohybu.

Máte přehled o tom, kolik šermířů na mistrovství světa celkově nastoupilo?
M.C. Šermířek bylo devadesát šest, kluků s kordem bylo, tuším, asi sto dvanáct. Z každé přihlášené země mohou startovat tři nejlepší. Vzhledem k destinaci, v níž se mistrovství konalo, některé státy akci vypustily. Nutno ale říct, že se účastnily hlavně státy, kde je šerm na vysoké úrovni.

Jak vy jako trenér hodnotíte výsledek?
M.C. Jednoznačně pozitivně. Měla velmi těžkou základní skupinu stejně jako ostatní dívky, které se s námi do Taškentu vypravily a jsou věkem kadetky. Anička patří ještě do kategorie žaček.

Podle jakého pravidla se rozdělují šermířky do skupin? Určitě je to podložené na základě předešlých výsledků.
M.C. U kadetského mistrovství světa je problém, jak jednotlivé hráčky nasadit do skupin, aby vzniklo rovnoměrné rozložení. Neexistuje totiž světová kadetská soutěž, pouze evropská. Řada starších kadetek sbírá zkušenosti na světových pohárech juniorek, což znamená, že skupiny byly rozdělené právě podle tohoto poháru. A naše kadetky, které se podniku zatím nezúčastňují, byly ve skupině vlastně úplně poslední. Anička byla například v sedmičlenné skupině papírově nasazená jako poslední nejslabší, což výkony neodpovídalo. Ve skupině měla navíc druhou a třetí šermířku z posledního mistrovství Evropy.

Šokovala vás tahle zpráva?
M.C. Musím říct, že když jsme si to den dopředu přečetli, vstávaly mi hrůzou zbývající vlasy na hlavě. V tu chvíli jsem si řekl, že je to těžké. Myslím si, že se s tím popasovala dobře. Sice nějaká nervozita byla, ale ve výsledku to nevadilo. Naším cílem bylo postoupit ze základní skupiny do dalších bojů.

To se jí, jak už víme, podařilo. Jaké okolnosti tohle místo provázely?
M.C. Úplně první zápas jí kvůli nervozitě nevyšel. Prohrála ho se skórem 5:1. Pak měla nějaké vítězství a prohry. Postoupila ale do posledních šedesáti čtyř a nakonec bojovala o 32. místo, které urvala. Narazila totiž na Holanďanku, která byla čtvrtou nasazenou po prvním kole. Anička měla dobrý úvod a porazila ji 15:13. Pro nás to byl senzační výsledek. Navíc to byl pro nás takový symbolický okamžik. V ten den měla patnácté narozeniny a zápas vyhrála ve chvíli, kdy se v roce 2000 narodila.

Skoro se dá říct, že to bylo řízení osudu, že? Bylo něco, co vás v Taškentu nejvíce potrápilo? S čím jste měla největší potíže?
A.C. Největší potíže jsem měla asi s tříhodinovým časovým posunem. Navíc, když jsme odlétali z Čech, měnil se u nás zimní čas na letní. Tam si na to sice nehrají, ale když jsme vystoupili na tamním letišti, vůbec jsme nevěděli, kolik je hodin. Před soutěží jsme ale měli dva dny na aklimatizování, takže v den závodu už jsme byli navyklí. Kromě toho na mistrovství nenarazíte na špatnou soupeřku, takže je tady potřeba z každého zápasu urvat bod. Prostě ho vyhrát.

Bylo něco, co vás na mistrovství světa překvapilo?
A.C. Jistě, dostal mě třeba počet lidí, kteří seděli na tribunách a fandili. To pak byla motivace k nejlepšímu výsledku. Na druhou stranu, když jsem pak šermovala ve finálové hale na vyvýšeném pódiu a diváci naše výkony pozorovali jako ze shora, to jsem byla trochu nervózní.

Měla jste třeba trému?
A.C. Samozřejmě, úplně viditelnou. Klepaly se mi nohy i ruce. Vzpomínám si, že když jsem se probojovala do finálové haly, tak člověk musí projít call roomem, dostane svého pomocníka a než jde na planš, hraje hudba. Je to takový menší ceremoniál. To mě taky trochu znervóznilo, protože jsem to zažila poprvé.

Vzali jste si z mistrovství inspiraci, kam šerm v Bělé směřovat, nebo jak trénovat?
M.C. Určitě. Každopádně musíme zlepšit fyzičku. Když se dostanete do finálové haly, musíte šermovat v pohodě, nic vás nesmí vykolejit, to potřebujeme ještě vylepšit. Na mistrovství je šerm daleko akčnější a pestřejší než v našich podmínkách. Navíc soupeřky používají různou taktiku, na kterou je potřeba se připravit. I tak to byla pro nás obrovská zkušenost.