Tradice soutěže Gayman sahá v Čechách do roku 1992. Cílem této soutěže krásy a sympatie je snaha o emancipaci homosexuální menšiny a představení života gayů. Tentokrát má své želízko v ohni také Mladoboleslavsko. Dvaačtyřicetiletý Adam Dominik Volf z Bezna je sice v soutěži nejstarším účastníkem, ale možná právě tato skutečnost mu hraje do karet. Do soutěže vstupuje s velkou pokorou a snahou bořit některé mýty tradované o gayích.

Představte nám prosím na úvod alespoň v hrubých obrysech soutěž Gayman Česko Slovenska. Přihlásil jste se do ní sám?
Ano, sám. Soutěž pro mě začala 13. února, kdy se sešli v Praze vybraní účastníci a já mezi nimi. Jel jsem tam s tím, že jako nejstarší finalista nejspíš za chvilku zase pojedu domů. Když jsem se po hodině dostal na řadu, vyzpovídala mě porota, která se ptala na mé zájmy, aktivity, ale i názory například na adopci dětí homosexuálními páry. Po dalším čekání přišel verdikt. Postoupil jsem do semifinále.

Co vás vůbec k přihlášení se do takové soutěže vedlo?
Chtěl jsem dodat odvahu lidem, kterým je víc než čtyřicet let. Věk je přece jen číslo. Dokázat to se mi vlastně podařilo už teď, když jsem se dostal takhle daleko tedy do finále. Budu to mít sice těžké prosadit se mezi mladými, ale zkusím pro to udělat maximum. Splním si tak některé sny třeba focení fotek nebo to, že udělám něco pro druhé.

Co vás nyní čeká?
Za sebou už máme soustředění, kde jsme nacvičovali vystoupení, navštívili jsme závod, kde se vyrábějí korunky pro vítěze a 10. září z našeho středu vzejde jeden vítěz, který získá titul Gayman roku 2016. Vedle tří finalistů, které vybere porota, se uděluje i cena sympatií. Rád bych tedy touto cestou požádala Boleslaváky, aby pro mě hlasovali na internetu. Výherce rovněž postupuje dál loňští výherci z České a Slovenské republiky v červenci vyrážejí reprezentovat nás do Skandinávie, kde se koná evropské kolo Gaymana.

Předpokládám, že výherce má určité povinnosti…
Samozřejmě, věnuje se různým osvětovým akcím spojeným například s bojem proti AIDS, ale měl by působit také příkladně svým chováním. Výhercem by se podle mě neměl stát někdo, kdo touží jen po tom titulu. Vítězem by měl být člověk, který si toho bude vážit a dokáže vděčnost dávat najevo.

Povězte nám něco víc o sobě, o svém rodinném zázemí.
S přítelem jsme spolu jedenáct let, jsme v registrovaném partnerství a jsme spolu šťastní. Živě si pamatuji den našeho prvního setkání. Slovo dalo slovo a vyšlo to. Ani nevím, jak se mnou může tak dlouho vydržet, ale miluji ho hrozně moc.

Když už jste zmínil přítele, nerozmlouval vám účast?
Vůbec ne. Naopak mě podpořil, za což jsem opravdu vděčný.

A co sousedé? Komentovali nějak vaši účast v soutěži či postup do semifinále?
Ti, kteří o tom vědí, mi drží palce.

Máte nějakou představu ideálního partnera?
Nemám, jen by měl být sám sebou a na nic si nehrát. Měl by být pro každou srandu, dokázat se čas od času od všeho odpoutat a uvolnit se a mít chuť si kdykoliv někam společně vyrazit. Dokonalý chlap ale prostě neexistuje. Prošel jsem několika životními etapami, poznal několik kluků, ale vždy to skončilo katastrofou, životní krizí a pádem takzvaně na hubu. Ale pak se jednoho dne stalo to, že jsem si psal s človíčkem, který za mnou přijel, abychom se poznali, a od té doby jsme spolu. Už je to dlouhá doba.

A nyní ještě něco o vás. Co rád děláte ve volném čase?
Kromě práce ještě v Praze studuji práva. Když mám ale volno, rád sportuji, zejména mě baví atletika a aikido. Aikido jsem si také zvolil jako volnou disciplínu.

Proč byste měl vyhrát právě vy? A máte takové ambice? Chtěl byste vyhrát?
Jsem obyčejný kluk, který si na nic nehraje. Rád bych klukům, kteří se stydí za svou orientaci a bojí se ji přiznat navenek, dokázal, že se není čeho bát. Zkrátka jsou takoví, jací jsou.

Měl jste takový názor vždycky?
Víte, já jsem si to, že jsem gay, přiznal hodně pozdě. Rodiče to vzali s klidem, úplně normálně. Pak jsem si ale našel přítele a po sedmi měsících jsme se vzali. Teď, čtrnáctého července, spolu budeme jedenáct let. Rádi bychom adoptovali dítě, takže hodně sledujeme ty aktuálně probíhající diskuze a doufáme, že nám to zákon brzy umožní. Už teď mi soutěž dodala spoustu odvahy. Chci lidem otevřít oči a dokázat jim, že nejde házet všechny gaye do jednoho pytle. Stejně jako v každé skupině lidí se najdou slušní a neslušní, tak stejné je to i mezi gayi. Ten, kdo chce, si dovede uspořádat život. S přítelem fungujeme jako obyčejný pár, rádi chodíme do přírody, občas na diskotéku, ale rozhodně nemáme potřebu navštěvovat podniky určené výhradně gayům.

Dostáváme se k tomu, jak vás mohou zájemci podpořit.
Na stránce www.igaymancs.eu je všech devět finalistů z ročníku 2016, pro které lze hlasovat. Za hlasy budu rád.