Podceňovaný Leopold II. měl skryté kouzlo, i z manželky a milenky udělal přátele

Zdědil manželku, zemi, a nakonec i císařskou korunu. V pořadí devaté dítě a třetí syn Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, Petr Leopold, je známější pod jménem Leopold II., císař Svaté říše římské. Že by ale takový titul někdy získal, nikdo nečekal. Jistou dobu dokonce jeho matka uvažovala, že se Petr Leopold vydá na dráhu církevního hodnostáře nebo vojáka. Jenže do všeho zasáhly pravé neštovice, které se postaraly o smrt Leopoldova staršího bratra, a tak se před mladíkem otevřela zcela jiná kariéra.

Vzpurná dcera královny. Marie Amálie pobuřovala chováním i množstvím milenců

Osud to opravdu nemohl zařídit lépe. Jak se totiž ukázalo, Leopold se stal pro habsburskou monarchii opravdovým přínosem. Nejenže patřil mezi ty potomky Marie Terezie, kteří se dožili vyššího věku, s manželkou přivedli na svět šestnáct dětí, čímž zajistili následnictví. Navíc se velmi rychle projevilo, že má tento muž neobyčejný cit pro diplomacii. A dokázal toho využít i ve svém soukromí. Deník přináší další díl seriálu o osudech potomků Marie Terezie.

Třetí a bezvýznamný

Petr Leopold přišel na svět v roce 1747. Jméno, které dostal, bylo v rodině poměrně netradiční. „Dítě bylo pokřtěno jako Petr proto, že jeho kmotrou se stala ruská carevna Alžběta I., celým jménem Alžběta Petrovna. Už od malička se ale na vídeňském dvoře říkalo chlapci pouze Leopold. A když nastoupil na trůn, sám si zvolil, že bude používat právě své druhé křestní jméno," vysvětluje server Die Welt der Habsburger.

V době, kdy se Petr Leopold narodil, bylo z jeho osmi sourozenců naživu šest. Čtyři starší sestry a dva starší bratři - Josef, později známý jako Josef II., a Karel Josef. „Jelikož byl až třetí syn, nikdo na dvoře nepočítal s tím, že by se Leopold kdy mohl stát císařem. Chlapec sám čerpal v konkurenci svých bratrů sebevědomí zejména z toho, že zatímco oni se narodili v době, kdy byl jejich otec František Štěpán "pouze" toskánským velkovévodou, on už přišel na svět jako syn císaře," zmiňuje web Die Welt der Habsburger.

Jeho příští vyhlídky ovšem příliš "císařské" nebyly. Zatímco bratra Josefa II. čekala kariéra následníka trůnu celé říše, a bratr Karel Josef měl jako druhorozený syn právo na toskánské velkovévodství po otci, pro Leopolda byl po dlouhém zvažování určen malý severoitalský stát Modena. „Už jako šestiletému mu za nevěstu byla vzhledem k tomuto plánu zvolena Marie Beatrice d'Este, modenská princezna," uvádí server Die Welt der Habsburger.

Syn Marie Terezie Karel Josef: Matka mu vybrala ošklivku, před sňatkem zemřel

Vzdělání ovšem získal stejně skvělé, jako jeho bratři. „Dostalo se mu pečlivé výchovy v osvícenském duchu od skvělých učitelů, z nichž někteří byli členy zednářské lóže," zmiňuje server Deutsche Biographie.

Záhy se ukázalo, že je Leopold velmi inteligentním a pozorným žákem. „Z poznámek mladého vévody bylo patrné, že touží vzdělávat se, a je bystrým pozorovatelem. V patnácti letech ovládal velmi dobře francoužštinu, němčinu a latinu, vynikal v počtech a skvěle ovládal světské i církevní dějiny, zeměpis a přírodopis. Podle jeho učitelů se u něj ale projevovala i zvláštní a spalující touha vyniknout," uvádí server Deutsche Biographie.

Mimochodem, Leopold byl tak skvělým pozorovatelem, že z jeho poznámek o soukromí nejbližší rodiny a sourozenců, které si zapisoval v pozdějším věku, dodnes nadšeně čerpají historici jako ze skvělého zdroje.

Celý táta

Učitelé každopádně byli s Leopoldem spokojeni. To platilo i pro jeho matku Marii Terezii, pro niž patřil mezi "oblíbenější" děti - byť všechny své potomky milovala stejně, svým ostřížím zrakem a s pomocí jasného úsudku jednoduše viděla, že některé její děti mají zkrátka na víc, nebo jí povahově více vyhovovaly. Přesto i k Leopoldovi od slavné panovnice směřovala jistá kritika. „Matka mu vytýkala především zanedbávání zevnějšku, nedostatek pečlivosti při psaní, pravidelně se objevující záchvaty hypochondrie," připomíná server Deutsche Biographie.

Marii Terezii vadila u Leopolda také jistá neformálnost a jeho nelibost k někdy svazujícím konvencím. Tuto vlastnost zdědil po svém otci. „Františku Štěpánovi Lotrinskému byl povahově nesmírně podobný. Sdílel s ním také zájem o vědu a techniku," uvádí server Die Welt der Habsburger.

I chování Leopolda k jeho okolí, ať již rodině nebo dvořanům, se velmi podobalo tomu, jak jednal jeho otec. „Zdědil po něm smysl pro humor, i dobrosrdečnost a zanícení pro filantropii. Ale také občasné sklony k melancholii," uvádí server Deutsche Biographie.

Nečekané dědictví

Život Leopolda se vyvíjel až do jeho čtrnácti let zcela poklidně. Díky vlastnostem zděděným po otci se nijak nevzpíral svému matkou jasně vytyčenému životnímu plánu. Jenže v roce 1761 zamíchala karty nepředvídatelná událost. Do Vídně dorazila další epidemie pravých neštovic a nemoci podlehl Leopoldův starší bratr Karel Josef. Petr Leopold se náhle octnul v postavení druhorozeného syna rodiny a do klína mu spadlo nečekané dědictví.

„Získal nárok na toskánské velkovévodství po otci, a navíc matka změnila plány na jeho svatbu - pro druhorozeného a příštího toskánského velkovévodu už původně zvolená nevěsta, modenská princezna, nebyla dostatečně vhodná. V změněné situaci si měl Leopold podle přání Marie Terezie vzít manželku určenou pro jeho zesnulého bratra, infantku Marii Ludoviku Španělskou, dceru krále Karla III.," nastiňuje server Die Welt der Habsburger.

Marie Kristina: Nejoblíbenější dcera Marie Terezie prožila románek se švagrovou

Leopolda toskánské dědictví potěšilo. Stran sňatku se opět projevila jeho smířlivá povaha - nijak nenamítal. V následujících letech podnikl buď s bratrem nebo rodiči několik cest po zemích habsburské monarchie, a jako bystrý pozorovatel si udělal velmi dobrou představu o situaci ve státě. V roce 1765 zamířil do Innsbrucku, kde se počátkem srpna oženil s o rok a půl starší Marii Ludovikou.

Svatba páru se nakonec ukázala jako velmi nešťastná událost. „Radost z oslav poznamenala ženichova vážná střevní nemoc. Když se mu konečně ulevilo, 18. srpna zemřel náhle jeho otec František Štěpán," uvádí web Deutsche Biographie.

Muž na pravém místě

Brzy po otcově smrti odjel tehdy osmnáctiletý Leopold i s manželkou do Florencie. Matka Marie Terezie mu na cestu odevzdala rozsáhlé pokyny, jak má svoji novou zemi řídit. „Formálně navíc Leopold podléhal a zodpovídal se staršímu bratrovi Josefovi II.," uvádí server Die Welt der Habsburger. To se mladému velkovévodovi příliš nelíbilo a tak si u matky vyjednal větší pravomoci. Marie Terezie mu je udělila a jak se ukázalo, udělala velmi dobře.

Leopold měl stejně jako jeho bratr hlavu plnou revolučních osvícenských myšlenek a touhu uskutečnit v Toskánsku zásadní reformy. „Ukázalo se, že je ideálním osvícenským panovníkem," potvrzuje web Kapucínské krypty ve Vídni, kde je Leopold pohřben.

Josef II. to schytával ze všech stran. Musel si vzít ženu, která se mu hnusila

Na rozdíl od Josefa II., který své reformy spíše autoritativně nařizoval, čímž si proti sobě popudil množství lidí, Leopold reformy prosazoval s pomocí kompromisu - vždy jejich zavedení diplomaticky vyjednal se všemi zainteresovanými. A dařilo se mu. „Postupně z Toskánska udělal nejmodernější stát tehdejší Evropy. Dosáhl daňové rovnosti pro všechny třídy, zrušil privilegia pro duchovenstvo, zrušil inkvizici, mušení a trest smrti, reformoval školský a univerzitní systém, nastavil pomoc nejchudším a postaral se o modernizaci systému nemocnic. Přijal také nové nájemní zákony, na jejichž základě rolníci skutečně vlastnili půdu, kterou obdělávali," vypočítává web Kapucínské krypty. Zároveň se postaral o zavedení používání nejmodernějších metod v zemědělství.

„Obyvatelé jeho země se měli podle jeho plánů cítit jako občané, ne pouze jako poddaní bez práv. Za necelé dvě desetiletí se Toskánsko změnilo ze stagnujícího malého státu, který žil jen ze zbytků svého dřívějšího významu jako centra renesance, na moderní stát s průkopnickou rolí v osvícené Evropě," konstatuje web Die Welt der Habsburger.

Manželka a milenka, nejlepší kamarádky

Stejně jako se Leopoldovi dařilo v politice, byl úspěšný, na rozdíl od svého staršího bratra, i v soukromí. S Marii Ludovikou přivedli na svět celkem šestnáct dětí, čímž zajistili následníky. A byť se nebrali z lásky, bylo jejich soužití klidné a vzájemně se respektovali.

Jenže i tak stále šlo o politické manželství a tak Leopold vyhledával také vztahy s milenkami. „Měl jich tolik, že když šla velkovévodkyně Marie Ludovika s dětmi na procházku po dvoře, upozorňovala pečlivě své děti, aby zdravily děti ostatných dam - klidně to totiž mohli být jejich sourozenci," nastiňuje web Curiosita di Firenze.

I v tomto ohledu se Leopold opravdu "potatil". Ovšem stejně jako otec, i on se naučil při svých milostných eskapádách nezraňovat manželku více, než bylo bezpodmínečně nutné. A tak i na poli milostných vztahů využíval diplomacii a kompromis, které dokonale ovládal. „Choulostivé soukromé záležitosti vyřizoval taktně a diplomaticky. Když se v roce 1786 setkal s tanečnicí Livií Raimondi a stala se jeho milenkou, zřídil pro ni malý palác na náměstí Piazza San Marco ve Florencii," uvádí web Kapucínské hrobky.

Smutný osud nejstarší dcery Marie Terezie: Poslední pomazání přijala již v mládí

Livia Raimondi měla mezi velkovévodovými milenkami opravdu výsadní postavení. „Leopold ji zahrnoval šperky, elegantním oblečením, knihami. Z jejich vztahu v roce 1788 vzešel syn Luigi, jehož narození velkovévodu potěšilo," upozorňuje web Curiosita di Firenze.

Přesto se zdálo, že Marie Ludovika i tento vztah toleruje. „V roce 1788 porodila své šestnácté dítě a stále více ji trápila plicní nemoc. A také se pravděpodobně mezi oběma ženami vytvořil dokonce přátelský vztah, a Livia se přátelila dokonce i se staršími Leopoldovými a Mariinými dcerami," uvádí oficiální webové stránky Kapucínské krypty.

Těžký úkol

Štěstí, které Leopold zažíval se svými ženami a dětmi, i radost, jakou mu způsobovalo utěšeně se rozvíjející Toskánsko, ale koncem 80. let 18. století přerušily stále ostřejší spory s bratrem Josefem II., který nastoupil na trůn místo zesnulé Marie Terezie.

Leopold jednak už při dřívější cestě do Vídně, ještě za života své matky, velmi jasně viděl, že reformy, které Josef II. nařizuje v habsburské říši, působí spíše problémy. Jako vždy se i při této příležitosti projevil jeho pozorovací talent a usoudil, že Josef si proti sobě poštval mnohé členy šlechty i duchovenstva. S bratrem, s nímž vždy dobře vycházel, se tak začali stále více hádat.

V 80. letech ještě vše umocnilo Josefovo rozhodnutí povolat do Vídně Leopoldova nejstaršího syna, následníka trůnu. Jelikož Josef II. sám žádné mužské potomky neměl, bylo mu jasné, že na trůn nastoupí nejstarší syn jeho bratra a byl rozhodnut vychovat ho k obrazu svému. To se Leopoldovi vůbec nelíbilo. „Josef navíc plánoval začlenit Leopoldovo Toskánsko do habsburské říše jako celku, a trval na tom, že po Leopoldově smrti bude zemi spravovat následník trůnu a ne další z Leopoldových synů. Josef II. rovněž zabránil Leopoldovi zavést v Toskánsku novou ústavu," připomíná server Die Welt der Habsburger.

Vztah bratrů citelně ochladl a do Josefovy smrti v roce 1790 se už nikdy nezlepšil. Smrt staršího bratra ale Leopolda těžce zasáhla. Nejen proto, že měl Josefa navzdory všem sporům rád. Těžce nesl zejména to, že jeho syn František ještě nebyl připraven převzít vládu nad monarchii, značně poškozenou Josefovými neuváženými reformami, a že musí ono břímě vzít na sebe sám a opustit milované Toskánsko.

Otrávený císař?

Petr Leopold se v roce 1790 nečekaně stal císařem a králem Leopoldem II. Na rozdíl od dřívějších dědictví - Toskánska a manželky - mu toto přineslo hlavně trápení. „Josef II. mu habsburskou monarchii zanechal v neutěšeném stavu. Mimo jiné Rakousko prohrávalo na poli zahraniční politiky, vojska poráželi Turci, hrozila válka s Pruskem. Na poli té domácí v Uhrách hrozilo povstání, šlechta byla nespokojená. Už když Leopold mířil z Toskánska do Vídně, při všech svých zastávkách sliboval představitelům jednotlivých oblastí různé ústupky, aby obrousil hrany," uvádí server Deutsche Biographie.

Jeho diplomatické umění ale přineslo ovoce. S Turky uzavřel příměří, odvrátil hrozící válku s Pruskem, získal na svoji strahu uherský sněm. „Postupoval stejně jako v Toskánsku, snažil se získat širokou podporu a krok za krokem postupně prosadit tentokrát již dobře promyšlené reformy," shrnuje server Deutsche Biographie.

Tchýně Marie Terezie: její sňatek mnozí odsuzovali, syn ji později bodl do zad

A dařilo se mu. Do dvou let od nástupu na trůn upevnil své postavení jako císaře a krále a zemi vytáhl z nejhoršího. „I v ošemetné situaci, do které se dostal, se projevilo jeho charisma a jeho vláda byla naplněná duchem osvícenství," uvádí web Kapucínské krypty. Snad jedinou jeho chybou se stalo, že podcenil revoluční dění ve Francii, které zpočátku dokonce obdivoval. Když se situace v Paříži začala vyostřovat, pochopil, že francouzská revoluce může být nebezpečnou i pro habsburskou monarchii, ovšem už nestačil zasáhnout.

V březnu 1792, v období, kdy se mu politicky mimořádně dařilo, Leopold II. náhle zemřel v náručí své manželky Marie Ludoviky. Smrt přišla tak rychle, že ani nestihl přijmout poslední pomazání. Kvůli nečekanému ochodu ze světa tohoto panovníka se rychle začaly šířit fámy, že byl otráven. A to francouzskými jakobíny, nebo jezuity, kteří ho neměli příliš v lásce kvůli jeho nelibosti k církvi. Řeči o otravě se ale nikdy nepodařilo prokázat. „Výsledky pitvy naznačují, že smrt způsobila pneumonie v kombinaci se zánětem pohrudnice. Smrt každopádně Leopolda vytrhla z příprav na přetvoření ústavního systému v habsburské monarchii. Jak by země vypadala, kdyby žil déle, se dá jen odhadovat, ale zřejmě by se v ní snažil vybudovat podobný systém, jako v Toskánsku," konstatuje web Deutsche Biographie.