„Všechny nás pozval do vesmíru Jurij Gagarin,“ zapsal při své návštěvě sovětského Hvězdného městečka do pamětní knihy slavný americký astronaut Neil Armstrong.

Gagarin byl první, kdo k hvězdám opravdu vzlétl, ale stejný výrok by se dal vztáhnout i na muže, jehož výzkum tuto možnost poprvé vůbec připustil: na vědce a průkopníka teorie raketových letů, považovaného za skutečného otce kosmonautiky – na Konstantina Eduardoviče Ciolkovského.

Spojení silné vůle s talentem

Pozdější slavný badatel se narodil 17. září 1857 v rjazaňské oblasti v rodině lesníka Eduarda Ignatieviče Ciolkovského.

„Vyrůstal jako chytrý, zvídavý a citlivý chlapec. Postava budoucího vědce se v něm formovala už v dětských letech – byl samostatný, vytrvalý a cílevědomý,“ píše o něm na svých stránkách ruské Státní muzeum dějin kosmonautiky K. E. Ciolkovského.

„Myslím, že se mi dostalo spojení silné vůle mého otce s talentem mé matky,“ napsal později o svém dětství sám Ciolkovskij.

Jurij Gagarin.
Je modrá, řekl před 60 lety o Zemi Gagarin. Návrat provázely komplikace i lež

V 10 letech postihlo budoucího vědce velké neštěstí – v důsledku komplikací po prodělané těžké spále téměř úplně ohluchl. Něco takového mu v 19. století samozřejmě notně komplikovalo možnost dalšího školního vzdělávání. „Každou minutu svého života, kdy jsem byl mezi lidmi, jsem trpěl,“ vzpomínal později.

Po třech letech marné snahy zvládnout s tímto hendikepem běžnou školu se začal od 14 učit sám z knih. Jeho invence a sklon k samostatné práci přiměly jeho otce, aby přemýšlel o tom, jak syna vzdělávat dál. Jako šestnáctiletého ho tedy poslal do Moskvy, kde se Konstantin mohl tři roky vzdělávat v knihovně Rumjancevova muzea v oblasti matematiky, fyziky a astronomie.

Gagarin a Valentina Těreškovová (sedící po jeho pravici) rozdávají podpisy na Sjezdu mládeže v roce 1964Gagarin a Valentina Těreškovová (sedící po jeho pravici) rozdávají podpisy na Sjezdu mládeže v roce 1964Zdroj: Wikimedia Commons, RIA Novosti archive, image #615544 / Yuriy Somov, CC-BY-SA 3.0

Po návratu z Moskvy na podzim 1879 složil Ciolkovskij externě zkoušku na učitele župních škol a o tři měsíce později byl přidělen do městečka Borovsk v kalužské provincii.

Venkovským učitelem

V Borovsku strávil 12 let a učil aritmetiku a geometrii. Také se v tomto městě oženil, jeho ženou a pozdější matkou jeho sedmi dětí se stala dcera místního kněze Varvara Evgrafovna Sokolová, jež působila i jako jeho asistentka a poradkyně.

Během výuky se Ciolkovskij začal věnovat vědecké práci. V roce 1883 napsal dílo „Volný prostor“, v němž učinil důležitý závěr o možnosti využití proudového pohonu k pohybu ve světovém prostoru.

Jurij Gagarin ve skafandru SK-1, v němž 12. dubna 1961 uskutečnil první cestu do vesmíru
Kosmonaute, viděl jsi Boha? Gagarin ve vesnici, kam dopadl, rozpoutal chaos

Téměř celý život se také hodně zabýval letectvím. Jeho první vědecká práce o letectví, nazvaná „Kovový balón, řízený“, byla zveřejněna před 130 lety, v roce 1892.

V témže roce se jeho rodina přestěhovala do Kalugy, kam Ciolkovskij přestoupil na střední školu. Při putování po učitelských štacích to mimochodem neměl nijak jednoduché: řadu let se rodina musela protloukat od pronájmu k pronájmu po soukromých bytech, než se jí podařilo zakoupit domek na okraji města.

A ani ten bohužel nepřinesl badateli mnoho štěstí: jednou vyhořel a podruhé ho vyplavila voda, přičemž obě pohromy s sebou vždy vzaly i Ciolkovského práci, takže musel začínat znovu a znovu. V houževnatosti však byl vycvičen už od dětství.

Cesta ke hvězdám

V roce 1902 zasáhla budoucího otce kosmonautiky další těžká rána, když jeho syn Ignatij spáchal sebevraždu, pravděpodobně z deziluze z toho, že se nedaří svrhnout carský režim. Ciolkovskij se pod vlivem této tragédie uzavřel do sebe, ale neustával v práci.

V roce 1903 přišel zásadní vědecký průlom. V časopise „Scientific Review“ vyšel Ciolkovskému první článek o raketové technice „Investigation of World Spaces with Reactive Devices“, tedy „Výzkum vesmírných světů pomocí reaktivních zařízení“. V této práci vědec poprvé předložil odborné veřejnosti myšlenku skutečné realizace kosmického letu, za jejímž účelem navrhl projekt rakety poháněné palivem z kapalného vodíku a zdůvodnil teorii jejího letu.

Vesmírná rekordmanka Peggy Whitsonová při spacewalku.
Vesmírné průkopnice. Ženy drží několik rekordů, jedné pomohla i Studená válka

Součástí této teorie byla také unikátní a později slavná „Ciolkovského rovnice“, popisující vztah mezi konstrukčními parametry rakety (hmotnosti a rychlosti spalin) a maximální rychlostí, kterou může tato raketa vyvinout.

„Nepamatuji se, kde jsem pochytil nápad zabývat se prvními výpočty ohledně rakety. Vypadá to ale, že první semínka zájmu zasel známý fantasty Jules Verne,“ podotkl později.

Bohužel, široká vědecká komunita nechala první vydání jeho práce bez povšimnutí. Teprve to druhé, které vyšlo v časopise Aeronautics Bulletin v letech 1911-1912, vyvolalo ohlas. Jeho přáteli se stali známí popularizátoři vědy a techniky a jeho myšlenky týkající se dobývání vesmíru se začaly šířit.

Z vězení ho dostal Lenin

Po bolševické revoluci v roce 1917 byl Ciolkovskij v následujícím roce zvolen členem Socialistické akademie, rok na to jej však bolešvická tajná policie (Čeka) zatkla a uvěznila v neblaze proslulé podzemní věznici Lubjanka v Moskvě.

Dvojice sovětských psů Veterok a Ugoľok dodnes drží rekord v délce pobytu psa ve vesmíru.
Nebyla to jen Lajka. Zvířat ve vesmíru bylo víc: Kočka 13 minut, pak ji utratili

Po dvou týdnech však byl na zásah samotného vůdce sovětské revoluce Vladimíra Iljiče Lenina propuštěn a byl mu přiznán doživotní zvýšený důchod (za zmínku stojí, že zatímco o důchodu ruské státní muzeum dějin kosmonautiky píše, o Ciolkovského internaci pomlčelo).

V listopadu 1921 ukončil Ciolkovskij ve věku 64 let svou učitelskou dráhu a věnoval se do budoucna pouze bádání. Zemřel 19. září 1935.