S Deníkem na konci světa

Šest zemí za 11 dní. Zahraniční reportér Deníku Luboš Palata vyrazil s českou delegací na dosud největší a nejvzdálenější misi české diplomacie. Jak se žije v zemích, jako je Indie, Austrálie, Filipíny či Japonsko?

  • Sérii reportáží najdete postupně na Deník.cz od pondělí 26. února ZDE

Z dnešních 125 milionů může počet obyvatel klesnout v řádu desetiletí pod sto milionů. „Japonsko stojí na hraně toho, zda můžeme jako společnost dále fungovat,“ oznámil na konci ledna premiér Japonska Fumio Kišida v parlamentu. „Zaměření pozornosti na politiku týkající se dětí a jejich výchovy je otázkou, která nesnese odkladu,“ uvedl. Jen loni klesl počet obyvatel Japonska o téměř celý milion.

„Japonská vláda dělá pro zvýšení porodnosti strašně moc, ale začala pozdě. Ten trend se prostě nedaří obrátit a minimálně to dlouho potrvá,“ říká jeden Čech působící v Tokiu. „Není to rozhodně tím, že by tu sex byl nějaké tabu, křesťanská morálka tu neplatí. To, co je tady složité, je ale skutečný partnerský život. Japonští muži jsou hodně nesmělí, pracovní tempo snižuje možnosti seznámení se jinde než v práci, mnohé páry se stýkají, aniž vědí, jestli spolu opravdu chodí, protože tady si to musíte opravdu jednoznačně mezi sebou říci,“ vysvětluje jednu ze součástí problému.

Ministr Jan Lipavský při své cestě do Japonska upevnil strategickou a obrannou spolupráci této země s Českou republikou:

V tradičním uspořádání japonské společnosti se dosud předpokládá, že muž rodinu uživí a žena zůstane s dětmi, v japonském případě spíše s dítětem, doma. Na jiné případy japonský stát dosud moc nemyslel. „V Japonsku je velmi těžké dostat dítě do školky, kterých je strašně málo,“ říká Češka, která se do země provdala před několika desítkami let. „Proto si tolik Japonek rozmýšlí, zda vůbec mít děti.“

Dovolená dva dny a dost

Velkou překážkou pro založení rodiny a partnerský život vůbec je v Japonsku pracovní vytížení. Končí se pozdě večer, přesčasy jsou zcela normální. „Dovolená je tu zpočátku jen deset dnů, ale ani ty si nikdo nevybere vcelku. Dovolená delší než dva dny v kuse je pokládána za nesolidární s kolegy, kteří musí udělat vaši práci, zatímco vy berete peníze za nic,“ vysvětluje mladý Čech, který v Japonsku vystudoval a vrátil se sem za prací.

„Po covidu se alespoň trochu omezilo to, že po práci ještě se šéfem chodili podřízení večer do restaurace, takže už neměli vůbec žádný čas,“ dodává. Někdy vás při hovoru ale Japonec ohromí, že měl v jednom roce padesát dní dovolené. To je ale chyták, protože Japonci do dovolené počítají občas i volné víkendy.

Virtuální sex je jednodušší

Jmenuje se to „babiniku“ a je to vědecky popsáno. Dva muži, většinou kolem padesáti let, se ve virtuálním světě přemění ve školačky, změní si hlasy na pisklavé hlásky holčiček a pak spolu vitruálně přes internet dovádějí.

Je to jen jedna z mnoha virtuálních sexuálních praktik, které v Japonsku v posledních dnech letí. Tou zatím úplně poslední jsou umělou inteligencí vytvořené partnerky, s nimiž japonští muži virtuálně randí. Ženy jsou vzhledově naprosto dokonalé, všechny okamžitě volné, virtuálně svolné ke všemu, AI konverzace s nimi je veselá, vtipná a inteligentní.

Filipíny jsou nejzazší výspou křesťanství uprostřed Tichého oceánu:

V průměrném tokijském bytě, který má jen pár metrů čtverečních, je to po vyčerpávajícím pracovním dni svým způsobem ideální řešení. Má to jen jednu vadu, noví malí Japonci tímto způsobem vzniknout nemohou. Japonsko je přitom opravdu potřebuje, protože ze své pozice druhé největší světové ekonomiky se pomalu propadá. Před roky ho přeskočila skoro jeden a půlmiliardová Čína. Ale loni, i kvůli poklesu kurzu jenu, se před Japonsko dostalo i Německo.

Dobré platy, které nerostou

Stagnace a pomalý pád z úplné světové špičky není nic, na co by Japonsko nebylo zvyklé. „Tady jsou na nerůst ekonomiky tak nějak všichni zvyklí. Prostě od prasknutí ekonomické bubliny před víc než třiceti lety to tak je,“ vysvětluje do Japonska provdaná Češka středního věku.

Nejhorší období prožilo Japonsko mezi lety 1991, kdy došlo k pádu trhu s nemovitostmi i akcií, až po rok 2000. Dodnes se mu říká „ztracené desetiletí“. Od té doby se ekonomický růst, byť velmi pomalý, vrátil.

Čechy a Japonce spojuje strategické partnerství. | Video: Deník/Luboš Palata

Současně je země vůbec nejzadluženějším vyspělým státem světa. Státní dluh dosahuje 240 procent HDP, tedy v poměru k výkonnosti ekonomiky asi šestinásobku Česka. Jediným důvodem, proč země ještě nezkrachovala, je to, že peníze má Japonsko napůjčováno od svých vlastních obyvatel. Platy nejsou malé, kolem tří tisíc euro, ale už dvě desetiletí skoro nerostou. Mnozí japonští penzisté pracují. Hlavně proto, aby se udrželi v kondici. Nemá se totiž o ně kdo postarat, a to i když vláda povoluje práci zdravotním sestrám ze zahraničí, hlavně z Filipín.

S úsměvem jde čelit krizi líp

To, co je na Japoncích obdivuhodné, je s jakým klidem stagnaci země zvládají. „Demonstrace tu příliš nevidíte. Jednou z mála výjimek byly demonstrace na podporu Ukrajiny. Překvapivá a na zdejší poměry i velká,“ vysvětluje jeden evropský diplomat působící v Tokiu.

Splnění svých přání nechávají Japonci spíše bohům. V šintoistickém chrámu v centru Tokia jich visí tisíce. Za další se lidé chodí do různých chrámků modlit. „Šla jsem se pomodlit za to, abych dostala bohatého muže,“ svěřuje se mi asi třicetiletá Japonka, když odchází z chrámu zasvěceného kočkám. „Ty jsou symbolem bohatství,“ dodává.

Indonésie s ohromující rychlostí buduje novou metropoli Nusantara:

Skutečným bohatstvím Japonců je nejen jejich pracovitost, ale také ohleduplnost mezi sebou. Začíná to absolutní čistotou v tokijských ulicích, pokračuje tím, že žádná auta neparkují na ulicích, protože každé musí mít své parkovací stání. A končí u neustálého děkování a zdvořilosti.

„V japonštině existuje obrovské množství způsobů, jak poděkovat, mnohá nemají žádný český ekvivalent. Možná díky tomu Japonci přes všechny problémy, které mají, žijí lépe než my,“ vysvětluje pracovník českého konzulátu. „I já jsem se tady naučil, že s úsměvem jdou věci řešit mnohem lépe,“ říká ministr zahraničí Jan Lipavský o své zkušenosti z nynější návštěvy Japonska.

Je možné, že i nás Čechy čeká podobná budoucnost jako Japonce. Proto by možná bylo dobré si pár nových druhů poděkování osvojit.

Reportér Deníku Luboš Palata vyrazil na reportážní cestu do různých koutů světa. | Video: Deník/Luboš Palata

S Deníkem na konci světa

Šest zemí za 11 dní. Zahraniční reportér Deníku Luboš Palata vyrazil s českou delegací na dosud největší a nejvzdálenější misi české diplomacie. Jak se žije v zemích, jako je Indie, Austrálie, Filipíny či Japonsko?

  • Sérii reportáží najdete postupně na Deník.cz od pondělí 26. února ZDE