K pojetí prezidenta jako člověka, k němuž národ vzhlíží, uvádí: „Je dobré se vrátit k roku 1918 a vzniku Československa. Tehdy se v prezidentské funkci ocitl člověk, který byl spojen se založením státu – Tomáš Garrigue Masaryk. Byl vnímán jako muž prozřetelnosti, tatíček. To jsou přídomky, které hodně odrážejí něco z prezidentské aury, která se tady zrodila.“

Podle Kopečka s tímto postojem nezamávaly ani krušné dějinné okamžiky, v nichž hlava státu zklamala. „Konkrétní osoba, ať je to Zeman nebo někdo před ním, může být někým, kdo naruší důvěru v prezidenta, ale nikdy ji nemůže zničit. Samozřejmě je důležité, jak kdo tu funkci zastává, ale základní vztah k hlavě státu tím narušen není,“ říká.

Hlas lidu

Zdůrazňuje, že zásadní zlom přinesla přímá prezidentská volba, v níž by například, jak je přesvědčen profesor Kopeček, neobstál Václav Havel. A naopak v parlamentním hlasování zase Miloš Zeman. „S přímou volbou jsme se vmanévrovali do situace, kdy jsou prezidentští kandidáti v podstatě nuceni nabízet poměrně vyhraněný politický program a věci, které prezident mnohdy splnit nemůže. Typicky je to vidět na kampani Andreje Babiše a jeho sliby v oblasti ekonomiky, kde prezident nemá žádné pravomoci, jimiž by to mohl přímo ovlivňovat neřkuli řídit.“

Rozebírá i vliv komunistické minulosti kandidátů na rozhodování voličů: „Samotné členství v KSČ není to, co by dnes významně ve veřejnosti rezonovalo. Víc pozornosti vyvolává, jestli někdo byl agent StB a co to tehdy znamenalo. U Andreje Babiše třeba hraje roli také fakt, že je podnikatelem, který v 90. letech minulého století začal svou kariéru s financemi nejasného původu a s kontakty z předlistopadových let. Pak zbohatl někdy dost problematickou cestou, například ovládnutím některých státních podniků, jež proběhlo na hranici legality. Pokud poměřujeme minulost a její vliv na budoucnost, je dobré do toho vtáhnout tento širší rozměr věci.“

Vyjadřuje se i k další favoritce voleb, Danuši Nerudové, která by z hlediska Andreje Babiše prý byla ideální finálovou soupeřkou. „Mohl by poukazovat na to, že Nerudová ztělesňuje intelektuální vysokoškolský svět, který je pro spoustu voličů vzdálený, málo srozumitelný a podobou vlastně opačný, než jaký představuje on. Je otázka, jestli pro mnohé je Danuše Nerudová svým kulturním liberalismem přijatelnější než Babiš s jeho kontroverzemi.“

V rozhovoru se Lubomír Kopeček zamýšlí i nad prezidentstvím Miloše Zemana: „Klaus i Havel měli silné ideové vize, které tady chtěli natrvalo zanechat. Zemana charakterizují neustálé obraty. Nejlépe je to vidět teď v souvislosti s Ruskem, kdy z jednoznačně proruského stanoviska, kdy Rusko obhajoval naprosto vždycky, po anexi Krymu, při kauze Vrbětice, Nikulin, novičok, otočil o 180 stupňů. Zemanův přístup k výkonu prezidentského úřadu v podstatě vylučuje, aby budoval něco konzistentnějšího, protože by to nebylo uvěřitelné.“

A jakého prezidenta by profesor Lubomír Kopeček rád viděl na Pražském hradě? Dočtete se v pátečním tištěném vydání Deníku.