Bek: Ruská agrese je šancí, jak EU zbavit závislosti na fosilních palivech

Ruská agrese proti Ukrajině zásadně a nečekaně změnila dění v Evropě. Bude Ukrajina hlavním tématem našeho předsednictví EU?
Ano, bude to hlavní téma. Jde ale spíš o „politickou část“ předsednictví, která se opravdu předělává. Pokud jde o legislativní program, ten zůstává. Přibývají ale k němu věci, které reflektují situaci na Ukrajině. Takže to není tak, že by Ukrajina nahradila to ostatní, ale spíše přidala na špičku pyramidy další obrovský balík.

My jsme seznam priorit našeho předsednictví s ohledem na Ukrajinu přepsali?
Ano, dali jsme Ukrajinu na první místo. Agenda se bude týkat řešení uprchlické krize a doufejme poválečné rekonstrukce Ukrajiny. Ale samozřejmě není jisté, že do začátku českého předsednictví bude konec války. Je to stále méně pravděpodobné.

Bude za českého předsednictví nějaký summit Evropské unie – Ukrajina?
Nevím, zda se to podaří, ale usilujeme o to. Mluvil jsem o tom s poradci ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. A bylo mi jasně řečeno, že dokud bude probíhat válka, tak prezident Zelenskyj nechce opouštět Ukrajinu. Pokud to tedy tak bude, mohl by se účastnit části summitu prostřednictvím nějaké videokonference.

Ale jiní ukrajinští představitelé by asi přijet mohli?
Ano, Ukrajina bude určitě zastoupena na ministerské úrovni. Hned na první jednání, kterému budu v rámci našeho předsednictví předsedat, přijede například ukrajinská vicepremiérka, která má na starost evropské záležitosti. A také celá řada našich ministrů bude zvát na jednání EU ukrajinské protějšky v rámci neformálních schůzek, které se budou konat v Praze, i na další jednání.

Bude cílem předsednictví Česka zajistit pro Ukrajinu kandidátský status?
Ano, to veřejně deklarujeme a říkáme to na všech úrovních našim evropským partnerům.

A čím argumentujeme?
My se snažíme přesvědčit představitele dalších zemí Unie, že řešení situace na Ukrajině musí z dlouhodobého hlediska zahrnovat jak ekonomickou pomoc, tak podporu strukturálních reforem na Ukrajině. Reforem, které zlepší právní prostředí a fungování institucí. A jsme přesvědčeni, že kandidátský status a zahájení vstupního procesu, byť trvá dlouho a my nechceme pro Ukrajinu žádné zkratky, bude nejlepší cestou, jak tyto reformy zajistit.

Nafta bude. Česko si vyjednalo výjimku z embarga EU na ropu

Jak se k tomu staví další členské státy EU? Udělení kandidátského statusu vyžaduje souhlas všech zemí…
Část zemí s námi náš pohled dosud nesdílí. Pro je spíše ta východní část Unie. Ale zdá se mi, že i v případě zemí, jako je třeba Francie, je rétorika o něco méně ostražitá, než byla na začátku debaty. Já upozorňuji naše západní partnery především na dvě věci: má-li mít Ukrajina šanci na návrat alespoň části z milionů válečných uprchlíků, musí pro ně být atraktivní zemí. A tou bude, pokud se zahájí vstupní rozhovory.

A nám by vadilo, kdyby ukrajinští uprchlíci u nás v Česku zůstali?
My jako Česko bychom na tom zřejmě vydělali. Ale Ukrajina by byla ve velmi těžké situaci, protože by přišla o významnou část produktivní populace.

A ten druhý důvod, proč by Ukrajina měla dostat kandidátský status?
Tím se ukazuje být otázka potravinové bezpečnosti. To je téma, které na mezinárodní scéně získalo obrovskou důležitost. Rostou obavy z toho, že se z Ukrajiny nepodaří dostat minulou úrodu a nepodaří se uskladnit tu budoucí. A pokud chceme dlouhodobě stabilizovat světový trh s potravinami, je třeba stabilizovat Ukrajinu. To je argument, který například, když jsem před dvěma týdny jednal v Římě, i pro Itálii, zemi, která je na jihu Evropy, byl velmi vážný. A je něčím, o čem teď hodně přemýšlí.

Není důvodem opatrnosti západní části Evropské unie k rozšíření i problematické chování nových členů, jako třeba Maďarska?
Je pravda, že je tu zkušenost s chováním některých „nových členských států Evropské unie“, které nepodporují evropskou jednotu.

Podaří se nám tyto pochybnosti během našeho předsednictví překonat?
Já říkám, veďme o tom férovou, otevřenou debatu a dávejme na stůl co nejlepší argumenty. To je to nejlepší, co můžeme jako Česká republika v této otázce dělat.

O kandidátský status se ale přihlásily i Moldavsko a Gruzie. Mají dostat stejnou šanci jako Ukrajina?
Já nechci vynášet předčasné soudy. Ale zdá se mi, že pozice Ukrajiny, jako válčící země, je prostě odlišná od těch ostatních. Všichni jsou si ale vědomi toho, že i vůči Moldavsku a Gruzii je třeba pokročit a otevřít jim cestu k většímu přiblížení se k Unii.

Francie přišla s představou „evropského politického společenství“, které by nabídlo jakési poloviční členství. Jak se vám zamlouvá?
Já jsem se kvůli tomuto projektu setkal s francouzským velvyslancem. Ale přišlo mi, že zatím tato představa krystalizuje, a i sami Francouzi říkají, že jsou přístupni další debatě a vývoji této myšlenky.

My se k tomu stavíme jak?
Pro nás nesmí být něco takového alternativou ke členství v Evropské unii. Pokud to ale bude slučitelné s budoucím členstvím, tak se nám zdá, že by to mohlo otevírat cestu, která by přiblížila EU nejenom Ukrajinu, ale i Moldavsko nebo některé země Západního Balkánu. Česko by během svého předsednictví mohlo sehrát roli moderátora této debaty.

EU se shodla na novém sankčním balíku. Obsahuje embargo na ruskou ropu

Česko se během prvního předsednictví zapsalo do dějin Unie zakládajícím summitem Východního partnerství. Navážeme na to?
Ne, určitě to nebude summit Východního partnerství s tím původním obsazením. Neumím si představit, že by do Prahy přijel běloruský prezident Lukašenko.

Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská by ale přijet mohla?
Demokratická scéna zemí Východního partnerství nepochybně blízkým partnerem předsednictví bude.

A jak se to projeví?
Jednou z priorit českého předsednictví bude mířit k odolnosti demokratických institucí. Mimo jiné budeme organizovat velkou konferenci „paměťových institucí“, které se věnují zkoumání totalitní minulosti.

Zahrneme do toho i ruské demokratické instituce?
Ano, například i dnes v Rusku zakázaný Memorial bude samozřejmě pro nás partnerem. Tím pro nás bude během předsednictví v Evropské unii celá demokratická scéna ze zemí, jako jsou Rusko nebo Bělorusko.

Jako předsednická země budeme mít jako jeden z bodů naší agendy otázku právního státu a otázku dodržování demokracie v Maďarsku a Polsku. Budeme se snažit, aby se podařilo dospět mezi Bruselem a Varšavou a Budapeští ke kompromisu?
Česká republika je zastáncem hodnot vlády práva a právním státu. A naše vládní koalice se vypořádává s problémy, které Česká republika v minulém období nastřádala, což je například problém střetu zájmů a evidence majitelů. My určitě nechceme před tímto tématem uhýbat. A upřímně řečeno, ani nebudeme moci, protože tato agenda je v Evropě nastolena, je vnímána klíčovými partnery jako důležitá a my s ní zcela souhlasíme.

Jsou na tom Polsko a Maďarsko stejně?
V případě Polska a Maďarska existuje určitý rozdíl. V druhé polovině května jsem byl ve Varšavě a se svým polským protějškem jsem debatoval mimo jiné o těchto otázkách. Polská vláda se snaží najít cestu k deeskalaci toho konfliktu. Polský PiS prosazuje takové změny v zákoně, které otupí, nebo zcela odstraní výhrady, které vůči nezávislosti soudců dnes jsou. Je jasné, že polská vláda stojí o dialog a hledá cesty, jak tu situaci deeskalovat. České předsednictví bude moderátorem této debaty, a proto by do ní nemělo substanciálně vstupovat. Ale samozřejmě budeme dělat vše proto, abychom takovému zlepšení vztahů pomohli.

Ukrajinští uprchlíci v Česku: Sněmovna odhlasovala přísnější pravidla pomoci

U Maďarska je tomu jinak?
Ano, musím říci, že takové signály nevidím. Já jsem nedávno v zastoupení svého francouzského kolegy předsedal zasedání rady ministrů pro všeobecné záležitosti, kde probíhala debata i k tomuto bodu. Na tiskové konferenci jsem pak řekl, že z hlediska atmosféry to bylo klidnější než v minulosti. A že alespoň zčásti připomínala dialog. Ale zároveň jsem na straně Maďarska zatím žádné signály srovnatelné s těmi polskými neviděl. Naopak maďarská vláda se po těch nedávných volbách, kde vyhrála, cítí být posílena ve svých postojích. A maďarská kolegyně několikrát zmínila, že mají mandát od voličů. A že kdyby byl jakýkoli problém s vládou práva, tak by nezískali takovou podporu.

To je ale přece argument trochu lichý?
Mnoha účastníkům našeho jednání běželo hlavou to, že občas se v demokratických volbách dá zvolit i někdo, kdo je s vládou práva na štíru. V historii lze takových příkladů najít celou řadu.

Třeba československé komunisty nebo německé nacisty?
Já teď nechci zmiňovat ty nejkřiklavější případy. Ale prostě bylo zřejmé, že maďarská vláda se teď cítí hodně silná a také vede se zbytkem Evropské unie velmi vyostřenou debatu okolo postojů k Rusku okolo sankcí a podobně. Takže s Maďarskem bude ta situace nepochybně složitější a uvidíme, zda tam dojdeme k nějakému obratu. Ale k tomu může dojít maximálně na jednání premiérů v Evropské radě a bude to součástí tvrdého vyjednávání o finančních prostředcích.

Česko čeká v čele EU období, kdy se jako Evropská unie budeme muset připravit na příští zimu. To je věc, kterou řeší snad všichni občané EU od Itálie na sever. Jsme na příští zimu v podmínkách ruské agrese proti Ukrajině už připraveni?
Je to úplně zásadní úkol, který rozhodne o věrohodnosti Evropské unie. Bude to ještě vážnější test EU, než bylo zvládnutí covidové krize. Já si myslím, že si toho jsou všichni vědomi. Samozřejmě ve společenství 27 států se řešení hledá poměrně obtížně, protože každá země má jiný energetický mix, jiné problémy.

Můžete uvést nějaký příklad?
Například v Itálii jsem při jednáních slyšel, že s ruským plynem musí ještě pět, šest měsíců vydržet. Ale potom, protože mají plynovody do Afriky a věří, že uzavřou smlouvy s jinými dodavateli, už nebudou ohroženi. Naopak budou moci pomoci i jiným zemím.

O tom se ale nám v Česku může jen zdát?
Ano, je to oproti nám hodně jiná situace. My jsme neprodloužili v roce 2017 jedinou diverzifikaci dodávek z Ruska, kterou byl import plynu z Norska, takže my jsme v těžší situaci. Ale na druhou stranu se nám daří plnit nyní zásobníky s plynem a podařilo se najít model, který motivuje energetické firmy v Česku k plnění zásobníků. Zároveň jednáme o dalším řešení s Nizozemskem, Německem a Polskem. Jde nám o získání přístupu ke zkapalněnému plynu z některých z terminálů v přístavech.

Místo víza pokuta. Chybějící potvrzení dostalo ukrajinskou rodinu do problémů

Co je klíčové, aby Evropa v případě zastavení dodávek ruského zemního plynu tuto zimu nezkolabovala?
Klíčové je, aby se podařilo vyhradit nějakou férovou kapacitu v terminálech na zkapalněný plyn a v přepravních cestách. Zatím se zdá, že pro to vůle existuje. Česká republika má navíc relativně velkou kapacitu zásobníků, třicet procent roční spotřeby. Pokud budou zásobníky do zimy plné, tak by nemělo dojít k nějakému katastrofálnímu stavu v domácnostech, kdyby ty dodávky z Ruska byly ukončeny. A bude se samozřejmě hledat cesta, jak případně uchránit průmysl, který v případě Česka spotřebovává zhruba polovinu naší spotřeby plynu.

Máme oproti jiným zemím nějakou výhodu?
Česká republika má štěstí v neštěstí v tom, že v jejím energetickém mixu ten plyn tvoří menší podíl, než v jiných zemích EU. Také proto, že my nevyrábíme z plynu až na jednu výjimku elektřinu. A bez tohoto jednoho plynového zdroje se obejdeme. Pro nás je plyn zdrojem tepla v domácnostech, je využíván částí firem, ale není třeba k výrobě elektrické energie.

Evropská unie přijala embargo na dovoz ropy, byť s výjimkou pro Česko, Slovensko a Maďarsko. Přijme v dohledné době embargo na dovoz plynu z Ruska?
Mně se nezdá pravděpodobné, že by k rozhodnutí o zastavení dodávek plynu z Ruska ze strany EU došlo. Postoje velkých zemí, jako je třeba Německo, jsou zdrženlivé. Dokud nebude vyřešeno dostatečné technické zázemí pro dodávky zkapalněného plynu, tak ochota k embargu na plyn bude malá. Protože škody, které by to způsobilo v části členských zemí, by byly tak vysoké, že by nevyvážily efekt sankcí vůči Rusku. A bude chvíli trvat, než se to obrátí.

Na jednom z minulých summitů Evropské rady byly dohodnuty společné nákupy plynu EU. Budeme muset i tento záměr za našeho předsednictví dotahovat do praxe?
Návrhy byly Evropskou komisí publikovány teprve před několika dny. Bude silná vůle postupovat kupředu velmi rychle. Účast na společných nákupech bude dobrovolná. Uvidíme, jak úspěšné takové nákupy budou. Je ale možné, že budeme jako předsednická země dojednávat finální podobu.

A považujete společné nákupy plynu EU za zásadní věc?
Myslím, že je to jeden z nástrojů, jak se s touto krizí vyrovnat a mohou skutečně vést k výhodnějším cenám. Nemáme s tím zatím zkušenost a uvidíme jakou to sehraje roli. Teď je to jeden z kroků, ale ne nějak zásadně důležitější než dohoda o využití terminálů na kapalný plyn, urychlená výstavba nových terminálů či dalších propojení plynového potrubí.

Hlasování za bilion. Polsko ustoupilo EU a Bruselu, zrušilo část soudní reformy

Máme tu Ukrajinu, ale ještě, než začala ruská agrese, vypadalo to, že hlavním bodem českého předsednictví bude naplňování Zelené dohody EU a Fit for 55? Je třeba na těchto plánech něco zásadně měnit? Například pokud jde o prodloužení využití uhlí?
Česká vláda je v této věci jednotná. Stanovisko je takové, že dekarbonizace i Zelená dohoda jsou správnou odpovědí i na tu krizi, kterou vyvolalo Rusko. Že je to vlastně příležitost, jak se zbavit závislosti na ruských fosilních palivech.

A bere to tak celá EU?
I v celé Evropě se mi zdá, že tou novou bezpečnostní dimenzí celá debata získala na větší pragmatičnosti, realističnosti a je vedena méně ideologicky vyhroceně. Je zřejmé, že zůstávají v platnosti základní cíle, je ale také zřejmé, že je větší ochota hledat zejména v tom krátkodobém horizontu nová řešení. Že se jeví méně konfliktněji téma využití jaderné energie, jako součásti tohoto manévru. Ostrý boj o jádro už dnes vlastně vůbec neprobíhá.

Co uhlí?
Je také zřejmé, že některé členské země budou mít možnost o něco déle využívat uhlí. Protože náhrada ruským plynem, kterou plánovalo Německo, Česká republika a další země nebude reálná. Například rychlá konverze tepláren na plyn neproběhne, protože nebude plyn v přijatelných cenách kde brát. To si myslím, že je zřejmé. Říká to předsedkyně Evropské komise, eurokomisaři, zní to do celé řady národních vlád. A zdá se mi, že o tom panuje poměrně velká shoda.